Hororová lekce z šití
Napsat knihu ve spolupráci s jiným autorem je výzva, ale není to tak neobvyklé. Ale přizvat ke spolupráci dvanáct dalších autorů? To chce hodně trpělivosti.
Jméno Honza Vojtíšek tu už padlo ve spojení s jeho prvním románem Kazatel (recenze zde), jenže ten není první autorovou knihou. Po povídkové sbírce Sešívance jsem pokukovala už od jejího vydání, vždy jsem ji ale odkládala na později. A nejspíše bych v tom ještě nějakou dobu pokračovala, kdybych na Horrorconu neslyšela tu zrádnou větu "bereme taky karty", po které mě v nákupu knih zastaví jen prázdný účet. Ale zato mám Sešívance i s autorovým podpisem.
Povídkový Frankenstein
Jak už avizuje anotace na zadní obálce knihy, tahle sbírka je takové Frankensteinovo monstrum. Vojtíšek si přizval ke spolupráci devět dalších spisovatelů, jednu autorskou dvojici a jednoho kreslíře a s každým z nich sešil jednu povídku. A je skutečně z čeho vybírat. Sešívance obsahují jak známější osobnosti českého hororu jako Kristina Haidingerová nebo duo Petr Boček a Miloslav Zubík, tak zahraniční hosty z našich dvou sousedících zemí. Ze Slovenska nechybí extrémní Mark E. Pocha, dále jsou zde Janko Iša, Ivan Kučera a kreslíř Dávid Marcin. Polští zástupci pro mě byli zajímavější, jelikož polský horor zatím nemám více zmapovaný, ale díky Howardovi už jsme se začali lehounce oťukávat. Takže na seznámení se jmény Sylwia Błach a Łukasz Radecki jsem byla skutečně zvědavá.
Témata sbírky se pohybují na rozhraní nadpřirozena, folkloru a až absurdní brutality, pokaždé ale překvapí svojí lehkostí. Všechna témata jsou zasazena do (víceméně) domácího prostředí tak sugestivně a samozřejmě, jako by nebylo nic divného na oživlých nočních můrách, skutečných vodnících nebo prokletém pohřebáku. Díky širokému tematickému rozpětí se autoři pohybují napříč žánrem a koketují se stylem bizzaro, duchařinami nebo paranormální romancí. Pokaždé však pomalu budují atmosféru k sice ne vždy překvapivému, zato uspokojivému konci. Nudit se nebudete, naopak s knihou strávíte několik opravdu intenzivních chvil.
Svým složením jsou Sešívance skutečně rozmanitou sbírkou jak po stránce témat, tak osobností jednotlivých spisovatelů. Na každé povídce je znát jak jednotící prvek psaní Honzy Vojtíška s jeho bohatým, až poetickým jazykem, tak odlišná osobnost a styl dalšího autora. Odlišnost rozpoznáte i pokud ostatní jména nemáte konkrétně načtená, ovšem alespoň částečná znalost jejich děl je nepopiratelnou výhodou. Logicky pak snáze rozpoznáte kde končí styl jednoho autora a začíná další. Téměř všechny povídky se shodně drží jednotně nastavené laťky a ty, co pod ní klesnou se drží okolo příjemného průměru. Jsou prostě jen další variací na již mnohokrát řečené.
Jedna po druhé
Úvodní Budiž ti přáno (Sylwia Błach) je sice noční můra samo o sobě, ale zároveň na mě působilo jako černá komedie. Hodně černá. Následující Uvnitř (Martin Štefko) je důkazem, že sex na židovském hřbitově se nevyplácí - nikdy nevíte, koho nebo co už nebaví válet se v hrobě... Mrtví klauni nepijí (Ivan Kučera) patří mezi moje naprosté favority. Už z Erbenovy Kytice všichni víme, že vodník je skvělou hororovou postavou a ten zdejší rozhodně nedělá kolegovi ostudu. Naopak. V pokoji (Petr Boček & Miloslav Zubík) je snovým přáním s až lovecraftovským nádechem... A osudovým pádem zpět do reality. Pusť mě ven (Mark E. Pocha) je další z mých oblíbenců. Démonem posedlý prsní implantát je stejně zábavný jako děsivý, plus zní jako dobrý důvod se plastice vyhnout obloukem. Pro jistotu. My, kteří kráčíme stíny (Robert Poupátko) mnou naopak prošumělo bez výraznějšího dojmu. Upíři a romantika jednoduše nejsou můj šálek čaje.
Následné Setři mě (Janko Iša) je příběhem o neobvyklých losech, výhře a radikální změně života. Směrem k šílenství. Údajně prokletý pohřebák sice rockové kapele dotvoří image, ale taky jí může zahrát působivé Funeral Blues (Svatopluk Doseděl). Na rozloučenou. O chlapečkovi, kterému uletěl ptáček (Łukasz Radecki) je třetí povídkou z mého osobní žebříčku favoritů. Výborně podaný mix znelidštění člověka, naprostého ponížení a neskutečné brutality je stejně děsivý jako fascinující. V Nezhasínej (Kristina Haidingerová) se jedno zvláštní setkání postupně změní v příslib příjemně strávené noci. Ale jen dokud se nezhasne. Komiksové Odmaskovat (Dávid Marcin) vezme čtenáře na maškarní párty do staré vily, kam přijde i jeden nezvaný host. Přestože styl kresby příběhu sedí a doplňuje ho, výsledek výrazně neohromí. Finální Dotma je jedinou povídkou, kterou Vojtíšek psal sám a má být jakýsi epilogem sbírky. Je odrazem autorova osobního vnímání tmy a možná právě proto by z mého pohledu fungovala lépe na začátku knihy pro navození patřičného znepokojení.
Závěrem
Dát dohromady tolik povídek s dalšími autory zní jako pozvánka na párty pro nové šediny, čemuž Vojtíšek věnuje závěr sbírky. Popisuje lehkost či nesnáze jejich vzniku a přidá i pár zajímavostí. Asi nikoho nepřekvapí, že některé zamýšlené spolupráce buď nevznikly vůbec nebo nebyly dokončeny. Škoda, ale pochopitelná. Vizuál doplňuje tematicky sešitá obálka Dávida Marcina a ilustrace Anny Korbelové uvnitř, které skvěle podporují znepokojivou atmosféru jednotlivých povídek. A pokud vás Sešívance svým konceptem nadchly, Milan Žáček v předmluvě rekapituluje rozsah literárně hororových spoluprací napříč historií i kontinenty. Schválně, které jiné by napadly vás?
Upřímně nevím, jestli jsem kdy četla zábavnější hororovou sbírku z per tolika autorů. Tahle kniha mě bavila od začátku až do konce a po celou dobu četby jsem byla neuvěřitelně rozpolcená. Na jednu stranu jsem chtěla pořád číst dál, na druhou jsem sbírku nechtěla moc brzo dočíst... Sešívance jsou pro mě bez přehánění zatím asi nejzábavnější knihou z domácího hororu a vážně mě mrzí, že nejsou delší. Obsahují totiž příběhy, které s vámi zůstanou ještě dlouho po přečtení a ke kterým se rádi vrátíte. Já tedy rozhodně.
Sešívance můžete koupit zde. (edit: vyprodáno)
Sešívance
napsali: Honza Vojtíšek & Sylwia Błach, Martin Štefko, Ivan Kučera, Petr Boček, Miloslav Zubík, Mark E. Pocha, Robert Poupátko, Janko Iša, Svatopluk Doseděl, Łukasz Radecki, Kristina Haidingerová a Dávid Marcin
ilustrovala: Anna Korbelová
autor obálky: Dávid Marcin
vazba: měkká
vydalo: nakladatelství Golden Dog v roce 2018
počet stran: 276
Jedna po druhé
Úvodní Budiž ti přáno (Sylwia Błach) je sice noční můra samo o sobě, ale zároveň na mě působilo jako černá komedie. Hodně černá. Následující Uvnitř (Martin Štefko) je důkazem, že sex na židovském hřbitově se nevyplácí - nikdy nevíte, koho nebo co už nebaví válet se v hrobě... Mrtví klauni nepijí (Ivan Kučera) patří mezi moje naprosté favority. Už z Erbenovy Kytice všichni víme, že vodník je skvělou hororovou postavou a ten zdejší rozhodně nedělá kolegovi ostudu. Naopak. V pokoji (Petr Boček & Miloslav Zubík) je snovým přáním s až lovecraftovským nádechem... A osudovým pádem zpět do reality. Pusť mě ven (Mark E. Pocha) je další z mých oblíbenců. Démonem posedlý prsní implantát je stejně zábavný jako děsivý, plus zní jako dobrý důvod se plastice vyhnout obloukem. Pro jistotu. My, kteří kráčíme stíny (Robert Poupátko) mnou naopak prošumělo bez výraznějšího dojmu. Upíři a romantika jednoduše nejsou můj šálek čaje.
Následné Setři mě (Janko Iša) je příběhem o neobvyklých losech, výhře a radikální změně života. Směrem k šílenství. Údajně prokletý pohřebák sice rockové kapele dotvoří image, ale taky jí může zahrát působivé Funeral Blues (Svatopluk Doseděl). Na rozloučenou. O chlapečkovi, kterému uletěl ptáček (Łukasz Radecki) je třetí povídkou z mého osobní žebříčku favoritů. Výborně podaný mix znelidštění člověka, naprostého ponížení a neskutečné brutality je stejně děsivý jako fascinující. V Nezhasínej (Kristina Haidingerová) se jedno zvláštní setkání postupně změní v příslib příjemně strávené noci. Ale jen dokud se nezhasne. Komiksové Odmaskovat (Dávid Marcin) vezme čtenáře na maškarní párty do staré vily, kam přijde i jeden nezvaný host. Přestože styl kresby příběhu sedí a doplňuje ho, výsledek výrazně neohromí. Finální Dotma je jedinou povídkou, kterou Vojtíšek psal sám a má být jakýsi epilogem sbírky. Je odrazem autorova osobního vnímání tmy a možná právě proto by z mého pohledu fungovala lépe na začátku knihy pro navození patřičného znepokojení.
Závěrem
Dát dohromady tolik povídek s dalšími autory zní jako pozvánka na párty pro nové šediny, čemuž Vojtíšek věnuje závěr sbírky. Popisuje lehkost či nesnáze jejich vzniku a přidá i pár zajímavostí. Asi nikoho nepřekvapí, že některé zamýšlené spolupráce buď nevznikly vůbec nebo nebyly dokončeny. Škoda, ale pochopitelná. Vizuál doplňuje tematicky sešitá obálka Dávida Marcina a ilustrace Anny Korbelové uvnitř, které skvěle podporují znepokojivou atmosféru jednotlivých povídek. A pokud vás Sešívance svým konceptem nadchly, Milan Žáček v předmluvě rekapituluje rozsah literárně hororových spoluprací napříč historií i kontinenty. Schválně, které jiné by napadly vás?
Upřímně nevím, jestli jsem kdy četla zábavnější hororovou sbírku z per tolika autorů. Tahle kniha mě bavila od začátku až do konce a po celou dobu četby jsem byla neuvěřitelně rozpolcená. Na jednu stranu jsem chtěla pořád číst dál, na druhou jsem sbírku nechtěla moc brzo dočíst... Sešívance jsou pro mě bez přehánění zatím asi nejzábavnější knihou z domácího hororu a vážně mě mrzí, že nejsou delší. Obsahují totiž příběhy, které s vámi zůstanou ještě dlouho po přečtení a ke kterým se rádi vrátíte. Já tedy rozhodně.
Sešívance můžete koupit zde. (edit: vyprodáno)
Sešívance
napsali: Honza Vojtíšek & Sylwia Błach, Martin Štefko, Ivan Kučera, Petr Boček, Miloslav Zubík, Mark E. Pocha, Robert Poupátko, Janko Iša, Svatopluk Doseděl, Łukasz Radecki, Kristina Haidingerová a Dávid Marcin
ilustrovala: Anna Korbelová
autor obálky: Dávid Marcin
vazba: měkká
vydalo: nakladatelství Golden Dog v roce 2018
počet stran: 276
Žádné komentáře:
Okomentovat