Exorcista v Čechách
Poprvé jsem na nakladatelství Golden Dog Martina Štefka narazila tak dávno, že už ani nevím v jaké souvislosti to bylo. Každopádně to trvalo pár let, než jsem se k jejich produkci dostala znovu, ale román Kazatel od Honzy Vojtíška jsem si prostě nemohla nechat ujít.
Jméno Honza Vojtíšek je pro mě už roky spojeno se jménem nezávislého hororového čtvrtletníku Howard, který vydává od ledna 2012. Časopisu, který pro mě znamená hodiny a hodiny čtení o různých odvětvích a polohách hororu, ale o tom třeba někdy jindy. Kromě Howarda se už roky věnuje i vlastní tvorbě, doposud především povídkové. Vyšly mu samostatné sbírky Z druhé strany (2013), Útočiště (2014) nebo v tandemu psané Sešívance (2018). Kromě toho sám přispěl do několika sbírek a časopisů v Čechách, Polsku a na Slovensku, několik antologií i sestavil, napsal scénář pro osm krátkých komiksů a tři z jeho povídek jsou dokonce zfilmované. Tak to aspoň říká autorův životopis na Databázi knih od uživatele eraserhead (což je mimochodem jméno, které autor používá i na Facebooku). Životopis v knize zároveň doplní, že se autor podílel také na vzniku a průběhu HorrorConu. A pokud jste četli ONI... ano, tenhle Honza Vojtíšek.
Děj románu se odehrává ve dvou odlišných časových liniích. Střídavě sledujeme středověkého kněze Řehoře a Gabena, mladíka z naší současnosti. Řehořův chráněnec Janek mu ukáže po bouřce vzniklou jeskyni, kterou se vydají prozkoumat, zatímco Gabena přemluví jeho přítel Martin k vyzkoušení nové verze tajemné masti. Řehoře i Gabena tím náhodou posedne a spojí nelidská, bezvěká síla. Oba jí jsou zasaženi, propojeni a díky ní jsou schopni konat nemožné. V dobré i špatném smyslu, hlavně pokud to k nim přitáhne pozornost... Až se jednoho dne u Gabenových dveří objeví povědomý muž a chce si promluvit. Mladík tak získá nečekaného spojence proti entitě sídlící v jeho těle a společnými silami se rozhodnou její působení na Zemi nadobro ukončit. Kromě linek hlavních hrdinů dostanou prostor také epizodní postavy nebo minulost zmíněného démona. Čtenář tak dostane ucelený příběh, který ani se svým rozuzlením neztratí auru tajemna.
Přestože příběh Kazatele není složitý, děj je příjemně nepředvídatelný (až na konec). Rovina děsu a napětí je postavena na schématu posednutí démonickou entitou vyžadující nepřístupné znalosti k jejímu vykázání. Navíc se jedná o posednutí muže víry, který zmíněné vymítání musí provést sám na sobě a o pár století později musí stejným způsobem pomoci i Gabenovi. Nechybí samozřejmě ani brutální vraždy a něco krve pro podtržení atmosféry. Autor používá velmi popisný styl, který je však nápaditý až poetický, takže ani vraždění nepůsobí účelně jako pouhý prostředek pro pohoršení čtenáře. Spíš jsem měla dojem, jako by si krev příběh sám vyžádal a autor pokorně poslechl. Pokora je vůbec slovo, které mi v průběhu čtení vyskakovalo v mysli celkem pravidelně. Svým zasazením do českého prostředí a autorovým stylem působí Kazatel jako něco, co se prostě mohlo stát a je psaný s úctou (a zřetelí) k žánru a jeho klišé. Nejedná se o závratně děsivý příběh, ale o milou jednohubku, která vás vtáhne do sebe, polechtá ta správná centra, pomuchluje a na konci nechá trochu bezradné, že tohle je už vše.
Kniha je opatřena měkkou vazbou sympatické kapesní velikosti. Baví mne také papírová obálka o jejíž vzhled se postaral Michal Březina. Trochu jsem se obávala, že se snadno poškodí, ale přenášení v batohu zvládla kniha vcelku bez problému. Uvnitř bohužel trochu zařádil tiskařský šotek a tak se Kazateli nevyhly překlepy, slova navíc nebo přejmenování Markétina syna Dominika na Mikuláše. Asi ve dvou případech mě také nepřesvědčila skladba věty, která působila hodně kostrbatě. I přes tyto vady na kráse na mě Honza Vojtíšek svojí románovou prvotinou udělal dojem. Kromě promyšleného a konzistentního děje nechybí ani tady popkulturní reference. Třeba takový (nešťastný) Martin Skuřok je reálnou osobou a redaktorem zmíněného časopisu Howard nebo nenápadný odkaz na vztah Jidáše a maturantů.
Na příchod Kazatele jsem byla zvědavá a zároveň jsem se ho trochu bála. Ano, zajímalo mne samotné téma a zpracování a mám mezery v domácím hororu, ale horor a spojení středověku? No nevím... Upřímně, byla jsem příjemně překvapená. Román se ubírá příjemně nepředvídatelným směrem k sice předvídatelnému, ale logickému konci. Autor si je velmi dobře vědom možností českého prostředí a v rámci toho vytvořil funkční, uvěřitelný a čtivý příběh, který dokáže zaujmout. Ani jsem neposřehla kdy jsem se do knihy začetla a naštvalo mě, že necelých 100 stran před koncem jsem si musela dát pauzu (příruční zavazadlo se totiž rovná jen jedné čtené knize...). Konec byl slabší a trochu klišovitý, ale v rámci své předvídatenosti i uspokojivý. I přes to pro mě zůstává Kazatel opravdu příjemným tuzemským překvapením a jsem zvědavá, co si Honza Vojtíšek připraví v dalších knihách.
Kazatel/ napsal Honza Vojtíšek/ měkká/ vydalo nakladatelství Martin Štefko - Golden Dog v roce 2019/ 336 stran.
Jméno Honza Vojtíšek je pro mě už roky spojeno se jménem nezávislého hororového čtvrtletníku Howard, který vydává od ledna 2012. Časopisu, který pro mě znamená hodiny a hodiny čtení o různých odvětvích a polohách hororu, ale o tom třeba někdy jindy. Kromě Howarda se už roky věnuje i vlastní tvorbě, doposud především povídkové. Vyšly mu samostatné sbírky Z druhé strany (2013), Útočiště (2014) nebo v tandemu psané Sešívance (2018). Kromě toho sám přispěl do několika sbírek a časopisů v Čechách, Polsku a na Slovensku, několik antologií i sestavil, napsal scénář pro osm krátkých komiksů a tři z jeho povídek jsou dokonce zfilmované. Tak to aspoň říká autorův životopis na Databázi knih od uživatele eraserhead (což je mimochodem jméno, které autor používá i na Facebooku). Životopis v knize zároveň doplní, že se autor podílel také na vzniku a průběhu HorrorConu. A pokud jste četli ONI... ano, tenhle Honza Vojtíšek.
Děj románu se odehrává ve dvou odlišných časových liniích. Střídavě sledujeme středověkého kněze Řehoře a Gabena, mladíka z naší současnosti. Řehořův chráněnec Janek mu ukáže po bouřce vzniklou jeskyni, kterou se vydají prozkoumat, zatímco Gabena přemluví jeho přítel Martin k vyzkoušení nové verze tajemné masti. Řehoře i Gabena tím náhodou posedne a spojí nelidská, bezvěká síla. Oba jí jsou zasaženi, propojeni a díky ní jsou schopni konat nemožné. V dobré i špatném smyslu, hlavně pokud to k nim přitáhne pozornost... Až se jednoho dne u Gabenových dveří objeví povědomý muž a chce si promluvit. Mladík tak získá nečekaného spojence proti entitě sídlící v jeho těle a společnými silami se rozhodnou její působení na Zemi nadobro ukončit. Kromě linek hlavních hrdinů dostanou prostor také epizodní postavy nebo minulost zmíněného démona. Čtenář tak dostane ucelený příběh, který ani se svým rozuzlením neztratí auru tajemna.
Přestože příběh Kazatele není složitý, děj je příjemně nepředvídatelný (až na konec). Rovina děsu a napětí je postavena na schématu posednutí démonickou entitou vyžadující nepřístupné znalosti k jejímu vykázání. Navíc se jedná o posednutí muže víry, který zmíněné vymítání musí provést sám na sobě a o pár století později musí stejným způsobem pomoci i Gabenovi. Nechybí samozřejmě ani brutální vraždy a něco krve pro podtržení atmosféry. Autor používá velmi popisný styl, který je však nápaditý až poetický, takže ani vraždění nepůsobí účelně jako pouhý prostředek pro pohoršení čtenáře. Spíš jsem měla dojem, jako by si krev příběh sám vyžádal a autor pokorně poslechl. Pokora je vůbec slovo, které mi v průběhu čtení vyskakovalo v mysli celkem pravidelně. Svým zasazením do českého prostředí a autorovým stylem působí Kazatel jako něco, co se prostě mohlo stát a je psaný s úctou (a zřetelí) k žánru a jeho klišé. Nejedná se o závratně děsivý příběh, ale o milou jednohubku, která vás vtáhne do sebe, polechtá ta správná centra, pomuchluje a na konci nechá trochu bezradné, že tohle je už vše.
Kniha je opatřena měkkou vazbou sympatické kapesní velikosti. Baví mne také papírová obálka o jejíž vzhled se postaral Michal Březina. Trochu jsem se obávala, že se snadno poškodí, ale přenášení v batohu zvládla kniha vcelku bez problému. Uvnitř bohužel trochu zařádil tiskařský šotek a tak se Kazateli nevyhly překlepy, slova navíc nebo přejmenování Markétina syna Dominika na Mikuláše. Asi ve dvou případech mě také nepřesvědčila skladba věty, která působila hodně kostrbatě. I přes tyto vady na kráse na mě Honza Vojtíšek svojí románovou prvotinou udělal dojem. Kromě promyšleného a konzistentního děje nechybí ani tady popkulturní reference. Třeba takový (nešťastný) Martin Skuřok je reálnou osobou a redaktorem zmíněného časopisu Howard nebo nenápadný odkaz na vztah Jidáše a maturantů.
Na příchod Kazatele jsem byla zvědavá a zároveň jsem se ho trochu bála. Ano, zajímalo mne samotné téma a zpracování a mám mezery v domácím hororu, ale horor a spojení středověku? No nevím... Upřímně, byla jsem příjemně překvapená. Román se ubírá příjemně nepředvídatelným směrem k sice předvídatelnému, ale logickému konci. Autor si je velmi dobře vědom možností českého prostředí a v rámci toho vytvořil funkční, uvěřitelný a čtivý příběh, který dokáže zaujmout. Ani jsem neposřehla kdy jsem se do knihy začetla a naštvalo mě, že necelých 100 stran před koncem jsem si musela dát pauzu (příruční zavazadlo se totiž rovná jen jedné čtené knize...). Konec byl slabší a trochu klišovitý, ale v rámci své předvídatenosti i uspokojivý. I přes to pro mě zůstává Kazatel opravdu příjemným tuzemským překvapením a jsem zvědavá, co si Honza Vojtíšek připraví v dalších knihách.
Kazatel/ napsal Honza Vojtíšek/ měkká/ vydalo nakladatelství Martin Štefko - Golden Dog v roce 2019/ 336 stran.
Žádné komentáře:
Okomentovat