středa 25. března 2015

Pláč prázdné peněženky

Když jsem nastoupila na vysokou školu, tak jsem si naivně chtěla vést soupis věcí, co jsem si koupila a tudíž mít přehled o tom, kolik utratím a za jaké kraviny. Nevydrželo mi to ani týden. Od té doby jsem se samozřejmě poučila a investuji více do zdraví prospěšných věcí, jako jsou knihy a laky na nehty. Naprosto očividné zmoudření. S mými investicemi ale (a to víc, než by se mi líbilo) souvisí i prázdná peněženka, což prakticky vysvětluje název zvolený pro podobné články :D.

Ale udržet si určitý přehled o koupených věcech a zároveň se pochlubit novinkami, na které jsem více či méně pyšná, mě vedlo k napsání tohohle článku. Ovšem jsem neskutečný sklerotik, takže se mi asi nepodaří to dávat dohromady nějak pravidelně, proto to Random na začátku. Protože většinou to opravdu nejspíš bude sepsané v random dobu :D.

Za co nejvíce utratím? Knihy a laky, samozřejmě :D. Za dobrou knihu není nikdy škoda utratit jmění a mít hezky upravené nehty bez modeláže se taky vyplatí. Vše okolo je často už jen pro radost, ale tyhle dvě položky jsou skoro už biologická nutnost. Jako závislost, kdy si musíte co chvíli šlehnout další dávku. Horší je to dilema mezi - kniha nebo lak? Je sice hezké mít dilema, ale finální slovo má stejně vždy peněženka, která poslední dobou tak řve prázdnotou, až to bolí. Ale člověk si přeci čas od času musí udělat radost...:)

Takže co jsem poslední dobou přidala do své skromné knihovničky? Kupodivu toho poslední dobou moc nebylo, nemám čas moc číst a tak se raději i vyhýbám knihkupectví, protože vím, že bych si prostě něco koupila :D. Ale znáte to, člověk se prostě neuhlídá a neodolá, odolat knize je často horší než odtrhnout oči od pěkného muže. Navíc riziko poslintání je vysoké...

Za velkou perlu považuji Pratchettovo Barvu kouzel. Co  na tom, že jsem ji četla už minimálně dvakrát, tohle by nemělo chybět v knihovně žádného milovníka fantasy. I já jsem s tím otálela dost dlouho a nakopla mě prakticky až Terryho náhlá smrt. Na druhou stranu: lepší to udělat pozdě, než nikdy.. a vzhledem k tomu, že nejhorší bývá začít, teď už ta sbírka bude růst snáze :).



Dalším přírůstkem je druhý v češtině vydaný Doktorovo příběh Doctor Who Dalecká generace. První kniha mě sice zrovna dvakrát nenadchla, ale chovám naději, že s jiným autorem přijde lepší příběh. Navíc mě láká i to, že autor propůjčil svůj hlas Dalekům a Cybermanům, proč tedy váhat? Snad ..... nezklame a zlepší knihám reputaci.



Štěpán Kopřiva je už nějakou dobu moje platonická láska. Kam se hrabe Kulhánek nebo Žamboch. Zabíjení, Asfalt nebo Holomráz... Kopřivovo knihy patří k mým největším pokladům a Aktivní kovy k nim budou parádně ladit. Přestože jeho knihy a styl psaní zbožňuji, o původní sérii Aktivní olovo jsem netušila naprosto nic. Hanba ti, ženská! Takže nejprve budu muset napravit tento rest, abych si mohla naplno užít knihu. Navíc to znamená víc Kopřivy - anoóóóóó!!!



Často cestou ze školy domů zabrousím ze zvědavosti do Levných knih a občas tam najdu skutečný poklad (jako knihy Martiny D. Antonína - Daemonica). Kam zařadit poslední úlovek si nejsem úplně jistá, ale obálka mě dostala už na první pohled. Uznejte - takovéhle sci-fi zaujme už od pohledu :D.



Přestože podle obálky knihy byl autor ve svém žánru uznávaný, v životě jsem o něm neslyšela nebo si ho nevybavuji. Opět - hanba ti, ženská! Ale jsem na to zvědavá a pokud překvapí, tak tahle povídková kniha jistě nebude jeho poslední v mojí knihovně. 



Zenové povídky Oceán v kapce rosy byly prostě nutnost. Opět Levné knihy a opět neskutečná radost. Výrazně se sice o buddhismus nezajímám a tudíž mi možná některé souvislosti a narážky uniknou, ale mám strašně ráda východoasijskou mentalitu a způsob myšlení. Buddhismus je v životě tamních lidí natolik prodchnut, že je to dělá naprosto odlišnými od nás a tím více jedinečné. Jsem docela zvědavá na podobu povídek a autorovo styl.

Z laků začnu drogérkovýma. Nejsou možná tak kvalitní jako jiné velké značky, ale občas se tam najdou také krásné kousky. A nedejbože slevy! Miluju totiž, když se likvidují neoblíbené odstíny a prodávají se se sníženou cenou. Často si tak koupím lak, nad kterým jsem váhala a plnou cenu se mi za něj dávat nechtělo, ale ve slevě si řeknu "Tak nakonec proč ne?" Jako třeba tenhle zelený GS, Crazy clown. Celá tahle kolekce mě moc nenadchla a tak jsem si koupila jen ten modrý, Circus foverer (jak jinak, že?). Ale ani z toho jsem nebyla zrovna odvařená, už jen proto, jak strašně smrdí. I přesto sem ale pokukovala po zeleném a fialovém a když zelený, jako odstín likvidují a vyprodávají za asi 55 korun, tak ho mám najednou doma :D. Vím, že stejně z něj nadšená nejspíš nebudu, ale znáte to, občas je člověk prostě nepoučitelný :).

I když mám na FB naklikáno asi milion stránek drogérek, parfumérií a samostatných lakových značek, tak jsem stejně líná to sledovat. Proto se plno novinek a limitek dozvím až přímo v drogérii, když jí mám před očima, jako kolekci od L'oreal objevenou v DM. To jsou tak krásné laky! Vybrané jsem měla tři, ale nakonec jsem se přemluvila jen ke dvěma, ale pro ten třetí si taky možná zajdu :D. Navíc Masque lover (Granite effect) mi připomíná But of Corpse od China Glaze jen v modré verzi a bez ošklivého žlutého zabarvení nehtů. A je naprosto nádherný a každý mi ho jen chválil :3. Ten druhý, Metallic cuff (Metallic effect) mám nalakovaný zrovna teď a nějak nevím, co k němu říct. Barva je krásná, kovově šedá a opravdu se mi líbí. Ale nelíbí se mi do jak hrubého povrchu lak usychá. Působí jako velké množství malých bublinek a lak tak získává matný vzhled. Je krásný, ale i není... prostě nevím :D.



Další přírůstky jsou z mého prvního kosmetického veletrhu. Původně jsem tam nechtěla tolik utrácet (i když jsem rozbila "prasátko" - krabici, kam už nějakou dobu hážu drobné, co mám po kapsách), ale kamarádka, která mě doprovázela odmítala dopustit, abych si nekoupila jediný lak, když jsem tam hlavně kvůli nim chtěla jít. A tak jsem utrácela. A zatím to za ty peníze fakt stálo.

První drobek je od značky Art Deco. Je to úplně první jejich výrobek se kterým mám čest a jsem na něj celkem zvědavá. Upřímně - o té značce netuším absolutně nic. Nevím, jestli má dobrá hodnocení, jak moc je oblíbená, jestli za to stojí, nic. A tím jsem zvědavější. Vždycky, když sem šla okolo v nějaké parfumerii, tak jsem se pomalu ani nezastavovala, protože přeci nedám minimálně dvě stě za 5 ml lak, že jo. Zas takový blázen a boháč ještě nejsem. Ale po 50% slevě už to není taková rána, takže už čeká v poličce na vyzkoušení. V podobný odstín mám z jedné Essence limitky, ale co je proti takovéhle značce Essence? 



A na závěr, jako třešnička na dortu, má největší pýcha, SpaRitual Health, Wealth and Happiness. Nejdražší lak, co vlastním a taky jede z nejkrásnějších. Mohla bych na něj pět chválu od rána do večera, ale myslím, že by se pak se mnou už nikdo nechtěl bavit :D. A taky vím, že se opakuji, ale je vážně nádherný a ani po týdnu, co jsem ho měla na nehtech, jsem se na něj nemohla vynadívat. Až mi bylo líto ho sundat a přelakovat (přelakování jiným lakem je nutnost, nebylo by se mnou jinak fakt k vydržení :D). 



To je pro dnešní Pláč vše. Poněkud nedočkavě kontroluji svůj bankovní účet a čekám na peníze z brigády, protože už mám vyhlídnuté další kousky, které prostě musím mít. Ale o nich zas někdy příště... :)

pondělí 16. března 2015

Díky, Terry!

Nejsem příznivcem řetězového šíření špatných zpráv, ale občas mě něco zasáhne natolik, že to sama poruším. Zpráva o smrti Terryho Pratchetta přišla jak blesk z čistého nebe. Jak by k tomu jistě řekla Bábi Zlopočasná: "Tak s něčím takovým rozhodně nemohu souhlasit." Nečekaná zpráva to byla alespoň pro mě, někdo jiný možná s jeho zdravotním stavem byl seznámen lépe. Jeho aktuální osobní život a průběh jeho nemoci jsem nesledovala a tak jsem ani neznala jeho současný zdravotní stav. Jeho Úžasná Zeměplocha byla jedna z prvních fantasy knih, které jsem měla možnost číst. Už ani nevím, jak je to dlouho a kolik knih jsem z té série přečetla (dříve jsem je četla hodně random). Tak nějak si už ale nedokážu představit, že bych neznala postavičky jako je Mrakoplaš, Smrť, bábi Zlopočasná nebo velitel městské stráže, Elánius. Bez nich by byl svět v mojí hlavě podstatně chudší.

           

Fakt, že Terry Pratchett trpí Alzheimerovo chorobou, věděl snad každý fanoušek Zeměplochy. Takto vážné degenerativní onemocnění má jeden jediný scénář a myslím, že je obdivuhodné, jak dlouho se dokázal věnovat psaní a pokračování Zeměplochy. Možná i to, že pořád psal, budilo dojem, že to ještě dlouho nevzdá a my ještě budeme mít dlouho co číst. Takhle nezbývá než doufat, že mu bude Smrť důstojným společníkem.

Těžko říct jestli ještě nějaká fantasy série (jestli ještě nějaká) obsáhla takové množství témat, jako právě Zeměplocha. (Pokud ano, je mi líto, že o ní nemám znalost a v budoucnu to napravím.) Už jen první díl mě nadchnul narážkou na mého oblíbeného H.P. Lovecrafta a jeho soudobého kolegu R. E. Howarda. Kdo by pak takovým knihám odolal? Já rozhodně ne! :) Navíc mám ráda britský humor a tady je ho spolu a počtem knih opravdu požehnaně. Ne všechny narážky mi ale dojdou hned a pak jsem na sebe naštvaná, protože je to přeci naprosto očividný! Což je třeba příklad Smrťě a jeho vnučky Zuzany (Btw. čípak asistentka na cestách byla vnučka Susan? Útěchou mi budiž to, že jsem ty první série ještě neviděla...). Líbí se mi taky věkové rozpětí čtenářů. Málokdy se mi poštěstilo se bavit s někým ze starší generace o mé oblíbené fantasy literatuře. Do práce k nám chodí na kafe pán, který je taky velký fanoušek Pratchetta a je vždycky hrozně fajn si vyměnit nejnovější dojmy z četby i s někým prakticky cizím.

Až se stydím, že na to, jak dlouho Zeměplochu znám a čtu, ji ještě nemám přečtenou a zmapovanou celou. Teprve nedávno jsem se odhodlala, že začnu hezky od Barvy kouzel a budu číst hezky popořadě. Zatím jsem došla k Soudným sestrám, takže ne moc daleko, ale pracuji na tom :). Nejradši mám ale Noční hlídku, jen ještě bude nějaký čas trvat, než se k ní zas dostanu :D. Co se týče postav, tak naprosto miluju Zavazadlo. Taky bych chtěla mít tak inteligentní kufr, usnadnilo by mi to opravdu hodně práce ohledně tahání kufru s čistým oblečením z domova do našich krásných 85 schodů k bytu v Plzni. Navíc jeho náladovost by jistě rychle vyřešila problém s otravnými lidmi v mém okolí :D. Skvělá a navíc poučná postava je taky Bábi Zlopočasná. Pokud ovládnete stejně jako ona hlavologii, usnadní vám to mnoho problémů ve škole u zkoušek. Hodně vyučujících, se kterými jsem měla čest, se rádo poslouchá a tak když to dobře zaonačíte, zkouška je v kapse. Hlavní je nepřiznat, že něco nevíte. Žádná věda, hlavologie! (Celkově by se v celé sérii dalo najít mnoho užitečných věcí.) Kdo mě naopak nějak výrazně nenadchnul byla Tonička Bolavá v Klobouku s oblohou. Na druhou stranu jsem to četla v období, kdy mě Pratchett ještě tolik nebavil a neměla jsem rozhled jako dnes, takže třeba až se k ní dostanu změním názor. Stejně tak mě moc nebavil Magický prazdroj, ale ten jsem četla nedávno, takže nějaký čas mi ten dojem rozhodně zůstane :D.

                                           

Stejně jako nějaké narážky v knize mi taky poněkud pozdě došel fakt, jak dlouho už odkládám založení vlastní zeměplošské knihovničky. Což znamená, že po prvotním šoku, jsem vzala kartu a klíče od bytu a odskočila si do knihkupectví pro Barvu kouzel (výhoda toho, když bydlíte nad Dobrovským). Jako vždy jsem musela podstoupit vnitřní boj o finance na kartě. Nakonec vyhrál zdravý rozum spolu s hladovým žaludkem a tak pokračování přijde zas po výplatě (ne-li dřív). Každopádně jsem vděčná za každou knihu, kterou Pratchett napsal a která se mi dostala do ruky. Stejně jako asi každý jeho fanoušek. Díky, Terry, díky!!!

středa 11. března 2015

Doktor a já podruhé

Když jsem poprvé na Doctor Who: Závoj smutku narazila, tak jsem seriál ještě neviděla. Ale pamatuji si, jak ta slečna whovianka z té knihy nebyla dvakrát nadšená. Ani jinde jsem se nesetkala s vyloženě pozitivním ohlasem, tak jsem po ní nijak zvlášť netoužila. Ani ve chvíli, kdy mě nadchnul seriál. Jenže jsem dostala k narozeninám poukaz do knihkupectví a na místě jsem netušila, co to vlastně chci za knihy. Řekla jsem si tedy - proč ne? Zkusím to a uvidím, jestli za to bude stát.

Nemůžu se dočkat, až bude pořád hezky jako bylo v pondělí a já budu moct sedět v našem obýváku v otevřeném okně a číst si...:)

Nemůžu říct, že bych koupě vyloženě litovala, ale už chápu ty negativní ohlasy.. Sice můžu říct, že se mi líbila, ALE... Příběh jako takový je zhruba v rozsahu jednoho dílu seriálu, což je pro mě vzhledem k tomu, jak kniha vypadá trochu zklamání. Další velké zklamání je výběr písma a celkový vzhled stránky. Působí to jako kniha pro děti nebo mládež, ne jako sci-fi literatura. Ještě větším zklamání je, že v originále ta kniha vypadá úplně stejně. Proč? To, že kniha vypadá delší ji přeci ještě nedělá lepší. Já bych si ji klidně dokázala představit i jako paperback (no co, mám je prostě ráda a i k sci-fi to podle mě prostě patří).

Příběh jako takový začíná slibně. Hodně slibně. Debata o planetě s bublinkovou lázní a desetimetrovýma gumovýma kachničkama je prostě skvělá. Jenže tím to končí. Další příběh ničím nepřekvapí. Maximálně tak klauny. Problém je i s postavami. Jak jsem řekla před chvílí - debata o gumových kachničkách a bublinkové lázni je skvělá, ale tím ten správný charakter postav taky končí. Všechny postavy jsou hrozně ploché. Nejvíc je to vidět právě na Doctorovi s Clarou, v seriálu jsou celkem dynamická dvojka a tady ani ty jejich slovní přestřelky nemají šťávu. Tohle mi přijde zajímavé - většinou je to naopak, kniha je lepší než film, i když taky většinou je první právě ta kniha.



Ještě něco k překladu. Slovo "sonáč" je fakt hrozná volba (i když stejně jako v případě vzhledu knihy, podobně na tom mohl být originál). A volba citoslovcí je taky zvláštní, ale zase si myslím, že přesně vím, jaký by to byl zvuk, takže je to asi v pořádku.

Autor sám nemá se seriálem pravděpodobně společného nic, krom vášně pro něj. Napsal několik úspěšných knih pro děti (což bude možná ten problém s knihou) a produkuje divadelní hry. Co ale oceňuji jsou odkazy nejen do seriálu, ale i do úplného začátku, do prvního dílu první série. Za to má u mě plusové body.

Co ještě říct? I když mám víc výtek než pozitivních postřehů, tak se mi ve finále kniha nepřišla tak hrozná. Příběh ubíhal celkem svižně (i díky rozvržení textu na stránce) a i mě bavil. Na první vydanou knihu je to sice zklamání, ale tím spíš můžeme být překvapení těmi dalšími. Ani v seriálu nejsou všechny díly skvělé. Nelituji, že jsem si ji koupila, ale ani z ní nejsem nijak super nadšená. Další knihy si také pořídím, Daleckou generaci už mám objednanou, a budu doufat, že se s tím jiní autoři poperou lépe, než tento. Docela ráda bych si přečetla česky Gaimanovo Nothing O'Clock, jeho knihy mám ráda a díly seriálu, které napsal jsou také skvělé.

Závěrem lze dodat snad jen jedno... Geronimo!

název - Doctor Who: Závoj smutku
autor - Tommy Donbavand
nakladatel - Jota
běžná cena - 278 Kč

sobota 7. března 2015

Doktor a já

Původně jsem tu chtěla mluvit jen o knížce Doctow Who - Závoj smutku, ale řekla jsem si, že bych o mohla rozvést trochu víc a zmínit i pár svých postřehů i o seriálu. Takže původně myšlený jeden text rozdělím na dva a začnu seriálem :).

Naprosto geniální fanart!

Seriál šel hodně dlouho mimo mě a vlastně ani už nevím proč. Asi kvůli mé obecné averzi vůči masově populárním věcem (jsem fakt vděčná, že Píseň ledu a ohně znám už nějaký ten pátek a doufám, že i k Malazské knize padlých se dostanu dřív, než přijde do módy). Už si ani nepamatuji, proč jsem si to vlastně poprvé pustila, pravděpodobně jsem neměla zrovna na co koukat. A nebo mě nebavilo poslouchat od kamarádů dokola o něčem, o čem prostě nic netuším (i když dalším úspěšně odolávám). Každopádně když jsem se konečně odhodlala, tak to stálo za to - alespoň pro mě.

Nebudu se tady sáhodlouze rozepisovat o seriálu, přijde mi to zbytečné, ale zmíním pár svých osobních postřehů, pozitivních i negativních. První řada v obnovené sérii s 9. Doktorem v čele působí hodně... trpaslíkovsky. Nevím proč, jestli ne tak velkým rozpočtem spojeným s obavou z nízké sledovanosti nebo čímkoliv jiným, ale ty díly na mě působí jako starý dobrý Red Dwarf. Podobně neuměle, bez přehršle počítačových efektů a přehnaných postav. Jinak mě tam asi nic moc jiného nechytlo, Rose byla divná, Doktor ušoplesk, o Jackie s Mikym ani nemluvím... Zato ta Tardis! To je kráska za každé okolnosti:).

Další dva Doktoři jsou sympaťáci od pohledu a (nejen) moji oblíbenci. I když s Tennantem mám trochu problém... můj spolužák ze střední vypadá ÚPLNĚ jako on. Člověk by neřekl, jak rušivý element takováhle maličkost může být. Jak si člověk může plně užít skvělý příběh, když místo něj vidí letitého kamaráda, navíc s přezdívkou Stultus? Blbě :D. Jinak je to naprosto skvělý Doktor, strašně charismatický! Jen ty jeho společnice mi moc neseděly... nejradši jsem měla asi Martu Jonesovou. Jako společnice mi přišla taková nijaká, ne moc zajímavá, ale postupně se její charakter rozvíjel, až z ní byla úplná akční hrdinka. Ale parádní. 

K 11, Mattu Smithovi, snad nemám výtku. Jeho dětinský přístup je strašně nakažlivý. Navíc Amy s Rorym jsou skvělí společníci. Lepší je snad jen Doktorova zatím poslední společnice, Clara Oswald. Z těch tří sérií mám asi nejvíc oblíbených dílů, na které bych mohla koukat snad pořád...

Rory: To jsi to měl celou dobu?
Brian: Co za chlapa u sebe nenosí zednickou lžíci? Přidej si to na vánoční seznam.
Rory: Je mi 31. Nemám seznam.
Doctor: Já ano!


Jenže s posledníma dvěma sériema (7. a 8.) už mám trochu problém. Dvanáctý mi nevadí, je to zvláštní změna, ale i u něj už mám nějaké oblíbené díly. Docela jsem zvědavá, jaký bude dál. Co mi ale vadí - nevím, jak v původně vysílaných sériích, ale v těch nových s devátým Doktorem se každá společnice do Doktora zamiluje. Minimálně dočasně. Ok, bez romantických prvků se asi žádný seriál nemůže obejít, ALE za každou cenu jim někoho najít? V relativním pořádku je to do doby, než Clara potká Dannyho Pinka. Danny je sice sympaťák, ale jeho přítomnost a vztah s Clarou mi naprosto ruší jakýkoliv další zážitek ze seriálu. Možná to tak vnímán, kvůli intenzitě vztahu Amy a Roryho a jejich odchodu (svůj podíl na tom má ale i příběh River Songové). Clara je svojí povahou ideální společnicí po jejich ztrátě a i docela hezky jí uvedli. Nevím, jaký mají ještě plán s Dannym do budoucna, ale zatím to prostě nefungovalo. Alespoň pro mě. 

Pak jsou to výčitky jako cyklením témat, ale tomu se podobně stavěný seriál vyhne jen s velkými obtížemi, pokud je to vůbec možné. Já mám třeba hrozně ráda první díl s anděly, Blink. Viděla jsem ho několikrát a pořád patří mezi moje nejoblíbenější. A asi nejsem jediná, koho baví, protože ty díly jsou ještě další tři... Poslední z nich, The Angels Take Manhattan, je taky skvělý. Ale ty dva mezi tím... ano, jsou tam důležité prvky pro další děj, ale šlo by to udělat i jinak. Taky mi přijde hloupý, že z Dannyho udělají Cybermana, když něco podobného už udělali předtím Rorymu.

Taky mě docela zklamal způsob, jakým jedenáctý získal nový regenerační cyklus. Díl jako takový je to super, ale ten výsledek je ve stylu deus ex machina. Asi to takhle udělané má smysl, ale nejsem jediná, kdo z toho byl zklamaný, protože čekal něco víc (i to je nejspíš ten problém).

Čemu se nedá vůbec nic vytknout je soundtrack. Mám ho naposlouchaný od začátku dokonce a snad i pozpátku. Skvěle uklidňuje a parádně se u něj učí a píše. Jediné písničky, které stabilně přeskakuji jsou God of Akhaten a The Long Song. Jinak rozhodně mohu doporučit.

Do budoucna mám v plánu se podívat i na původní série, hezky od 60. let až do současnosti. Nejen, že jsem zvědavá na vývoj seriálu, ale i v obnovených sériích mi unikají souvislosti s postavami z těch starých. Navíc, co jsem se tak zběžně podívala, tak úplně první série má každý díl rozdělený na několik samostatných částí, takže mě celkem zajímá propracovanost příběhu. Stejně tak osobnosti jednotlivých Doktorů, hlavně legendárního čtvrtého. Mohla bych si to sice najít na internetu, ale proč? Není lepší to zjistit na vlastní oči a udělat si vlastní dojem?

Určitě by se toho dalo najít ještě mnohem víc, co mi vadí a co mi naopak zaujalo, ale už je to nějaký ten pátek, co jsem seriál dokoukala a poslední dobou mám problém si pamatovat, co bylo včera, natož před několika měsíci :D. Jednou si to chci pustit celé od začátku až k dvanáctému, doplnit si mezery v postavách (třeba kde se vzala madam Vastra mi pořád uniká, nemůžu ten první díl s ní najít) a vyčíst z toho věci, které jsem přehlédla (každý den se přemlouvám, že to odložím po státnicích a zatím se držím). Každopádně seriál budu sledovat dál a uvidím, jestli za to ještě bude stát :).

P.S. Nechtěla jsem to vzít tak rozsáhle, prostě se to stalo, no co, ženská ukecaná... :D