Smrt #1: dějiny a mrtví ve vědě

Smrt a pohřbívání je téma, které se týká každého z nás. Ať už se jedná o smrt někoho blízkého, strachu z vlastního umírání nebo o pouhý zájem o problematiku. V této sérii bych vám postupně ráda představila české i zahraniční zdroje, přibližující nejen samotnou smrt, ale i přidružená témata. 

Nápad na založení podobné série se zrodil ve chvíli, kdy jsem v diskuzi jedné FB skupiny byla požádána o doporučení knih s tématikou smrti a pohřbívání. Proč ne, říkala jsem si, vždyť je to téma, které mě baví a spadá do mého oboru. Jenže jak už to tak bývá, na existenci některých knih jseme si vzpomněla až potom, co jsem dala svá doporučení dohromady. Klasika. 

Nejprve se spolu podíváme na pět příkladů z vod literatury odborné a populárně naučné. Jedná se o knihy s problematikou srovnání se se smrtí, o historii smrti a pohřebních rituálů nebo o tom, jaké to je být mrtvolou ve vědeckém výzkumu. Bohužel ne všechny knihy jsou sehnatelné k zakoupení, ale měly by být dostupné v knihovnách nebo po antikvariátech (pokud budete mít štěstí). Pro více informací k českému vydání je ve jméně každé knihy funkční odkaz na příslušnou stránku na serveru Databáze knih.

Jste připraveni?

1) Elizabeth Kübler-Ross

Jméno téhle ženy sice nespadá do antropologických okruhů, přesto mi přijde podnětné ho sem zařadit. Navíc bych řekla, že ho zná snad každý. A pokud ne, tak jejích notoricky známých pět fází umírání (jinak také model Kübler-Ross) určitě ano. Tato švýčarsko-americká psychiatrička se stala průkopnicí studií blízké smrti a na toto téma napsala spoustu knih, do češtiny jsou přeložené např. O smrti a umírání, O smrti a životě po ní nebo O dětech a smrti. 

Přestože se jedná o poznatky získané z klinické praxe, jedná se o zajímavý a užitečný vhled do světa umírání. Autorka ve svých knihách reflektuje práci s nevyléčitelně nemocnými pacienty a zkoumá, jaký dopad má blížící se smrt nejen na jejich psychiku, ale zároveň na psychiku jejich okolí nebo zdravotních pracovníků. Její knihy se snaží přinést naději a smíření, ale také mohou sloužit jako etický manuál pro zdravotní personál. A nejen pro ně. 

2) Phillipe Ariés - Dějiny smrti (díl první a druhý)

Pokud se chceme bavit o smrti jako takové, jejích proměnách v dějinách a hřbitovech, nejde nezmínit dílo francouzského badatele Phillipa Ariése. Duologie Dějiny smrti je obsáhlým a vyčerpávajícím výsledkem autorovy dvacetileté práce a přináší přehled historie (hlavně) evropské podoby smrti. Obě knihy jsou rozděleny do větších tematických celků, v jejichž rámci autor rozebírá jednotlivé dílčí otázky. Smrt v jeho podání není jen suchým oznámením faktu, ale zkoumáním dopadu na jednotlivce i celou společnost. A postupně dojde snad na všechno: nevěstky na hřbitovech, krádeže mrtvol nebo krásné smrti.

Tohle jsou bohužel ty nezakoupitelné knihy, o kterých jsem mluvila, přesto něco co si vážně chcete přečíst a dle mého názoru také základ problematiky smrti v historii. Čistě historických nebo historiografických knih jsem zase tolik nepřečetla, ale tahle za to opravdu stojí. Navíc jsem si prakticky stoprocentně jistá, že vás stejně jako mě spousta věcí překvapí. 

3) Michael Kerrigan - Historie smrti: Pohřební zvyky a smuteční obřady od starověku do současnoti

Tahle kniha není jako předchozí duologie uceleným a souvislým přehledem o dějinách smrti, jako spíše pestrobarevným kaleidoskopem pohřebních zvyklostí z celého světa. Od starověku až po moderní dějiny autor v osmi kapitolách skládá dohromady témata posmrtných představ, kultů předků nebo hovorů s mrtvými, až po moderní rituály a uvádí spoustu názorných příkladů. Kniha je také doplněna různými poznámkami k textu a bohatým obrazovým materiálem.

Historie smrti ukazuje, že pro fascinující a monumentální pohřby se nemusíme ohlížet neustále do starověku (jenom s těma pyramidama je to horší, uznávám), ale že i modernější dějiny mají co nabídnout. A po přečtení možná i budete rádi, že jste Evropani a nemusíte se každý starat o mumii svojí babičky, která s vámi bydlí nebo že se u nás (už) neprovozují krvavé oběti.

4) Paul Bahn - Vepsáno do kostí: Jak lidské ostatky odhalují tajemství mrtvých

Jak už název knihy napovídá, její obsah se soustředí především na kosterní pozůstatky. Paul Bahn a 15 dalších přispěvatelů představí v pěti tématických kapitolách 36 slavných, i ne tolik známých archeologických nálezů. Každý případ je podrobně, ale čtivě popsán: je uveden kontext lokality a nálezu, historie, provedené vědecké analýzy a pravděpodobné interpretace. Ani zde nechybí poznámkový aparát a doprovodný obrazový materiál.

Ze všech knih zde uvedených Vepsáno do kostí asi nejlépe (ačkoliv ne úplně) ilustruje, čemu se v současnosti věnuji v rámci studia biologické (nebo fyzické) antropologie. Přestože si kniha udržuje jistou laťku odbornosti (laik asi všem termínům neporozumí), text je vybalancovaný tak, aby byl čtivý a co nejvíce srozumitelný. Upřímně, ta kniha je vážně moc pěkná, i kdybyste ji jen prolistovali, obsahuje spoustu krásných a poučných ilustrací. Co si budeme povídat, můj malý vnitřní věděc v ní listuje moc rád.

5) Mary Roach - Jak si žijí nebožtíci: Využití lidských ostatků ve vědeckém výzkumu

Přemýšleli jste někdy nad tím, jak dopadnou mrtví věnovaní vědě? Že hlava vaší tetičky může skončit jako trenažér pro plastické chirurgy nebo váš dědeček na tzv. farmě mrtvol? Autorka postupně ukazuje, že být mrtvolou v americkém světě vědy není nuda a čeho všeho bylo dosaženo právě díky experimentům s mrtvými. Celá kniha se nese v uvolněném duchu a je kombinací vyprávění přímých zkušeností autorky a faktických informací. A vážně zatraceně dobře se čte.

Tohle byla jedna z mých bezesporu nejlepších dvacetikorunových investic v Levných knihách. Navíc pokud chcete nějaký důkaz o životě po smrti, tohle je jednoznačně ideální volba. Napadlo by vás, že i jako mrtvola můžete ve vědě udělat kariéru?