pondělí 26. září 2016

Všechny klíče Klíčova

V případě, že již máte doma celou sérii Zámek a klíč, je na pohled jasné, že Klíče království jsou jiné. Jejich bílá obálka mezi ostatními přímo září a letmé prolistování první dojmy jen potvrdí. Něco je prostě jinak.


čtvrtek 22. září 2016

Bastienův rok

Když jsem Bastiena viděla poprvé, byl ještě drobounké, slepé štěňátko, co se mi prakticky vešlo do dlaně. Už tenkrát se děsně rád choval a ideálně rovnou spal. Aspoň něco se s ním po tom roce nezměnilo.


středa 21. září 2016

R.E.H. poprvé

Mýtus Cthulhu a Lovecraft je něco, o čem bych mohla mluvit dlouhé hodiny. Dny. Jenže mýtus Cthulhu už ve své době nerovnal pouze Lovecraftovi, což je pro mě zatím neprobádané území. Jak je to dnes je jasné ze sbírek jako Černá křídla Cthulhu, ale dříve? Dámy a pánové, přivítejte Černý kámen Roberta Ervina Howarda!



čtvrtek 15. září 2016

Stíny poněkud jinak

Ačkoliv je u nás série Zámek a klíč již nějakou dobu kompletní, já ji mám celou až teď. Protože byla Koruna stínů již nějakou dobu vyprodaná, čekala jsem na dotisk jako na smilování. A protože jsem se konečně dočkala, je čas si k ní něco povědět.


pondělí 12. září 2016

Pátá návštěva Malazu

Každý máme svoje rituály, ať už knižní nebo jiné. Znamenají určitou rutinu a zároveň zachování rovnováhy znamenající, že svět je ještě v pořádku. Jako třeba uvařit si silný černý čaj. Mým oblíbeným rituálem (kromě toho čaje) je každý návrat k Malazu. Ať mezi jednotlivými díly čtu cokoliv, Malaz je mým důkazem, že fantasy má pořád fantastickou úroveň.


středa 7. září 2016

Léto

Na léto jsem se jako pokaždé těšila jako na čas, kdy mám spoustu času na čtení, relax, kdy jezdím na cony, hudební festivaly a výzkum a vůbec mám na všechno spoustu času. Tím víc mě překvapil kalendář, když mi nemilosrdně ohlásil konec srpna. Kam se vlastně to léto podělo?


pátek 2. září 2016

Na sever a ještě dál

Po Písni krve jsem byla na Pána věže poměrně natěšená. Jenže jsem udělala tu chybu a přečetla jsem si pár recenzí a názorů. To stačilo k lehkému znechucení a tak jsem pokračování odložila do chvíle, kdy mě přejde nadšení z první knihy a zklamání a znechucení z recenzí Pána věže. Dobře jsem udělala.