čtvrtek 15. září 2016

Stíny poněkud jinak

Ačkoliv je u nás série Zámek a klíč již nějakou dobu kompletní, já ji mám celou až teď. Protože byla Koruna stínů již nějakou dobu vyprodaná, čekala jsem na dotisk jako na smilování. A protože jsem se konečně dočkala, je čas si k ní něco povědět.



Je to už nějakou dobu, co jsem přečetla Hlavohrátky, tak jsem ze začátku lehce vzpomínala, co se tam vlastně zatím stalo. Naštěstí to není Malaz nebo Píseň, vzpomínání tak netrvalo dlouho a já naskočila zpátky tam, kde jsem skončila.

Jak to vypadá u Zámkových v Lovecraftu? Dál se snaží zapadnout mezi své vrstevníky a najít si mezi nimi kamarády. Nebo taky lásku... Zjišťují, jak moc je puberta těžkou věcí a jak těžké je být v tomhle věku. Duncan mezi tím tráví čas v nemocnici s Brianem, který na tom není po sráže s autem nejlépe a Nina ho tak jede podpořit. Jenže aby toho nebylo málo, Zack alias Lucas Caravaggio alias Finta (díkybohu za druhé vydání) si s hledáním klíče omega prostě nedá pokoj. A tak najde a ukradne klíč ke koruně stínů. Všichni tři mladí Zámci se opět řádně zapotí, ale naštěstí koruna stínů není jediným novým klíčem.

Děj se pro tentokrát soustředí trochu více na Kinsey a její život bez strachu a slz. Ačkoliv to stále považuje za skvělý krok, který ji usnadnil život, přivádí ji i její nově nalezené přátele do velice nebezpečných situací. Jindy to naopak jí i jejím sourozencům zachrání život. Vzhledem k povaze odkazu její rodiny se začíná více zajímat o svého otce, jeho přátele a zvláštní události v jeho mládí. Více prostoru v epilogu zde dostane pro změnu Nina a její čím dál silnější proměna v alkoholičku. Neustálý přísun vína, stres, strach o děti a smutek ji ničí čím dál více. Točí se v začarovaném kruhu potřeby další lahve, klesá stále níž a ztrácí cestu ke dětem.

Komentovat kresbu asi nemá smysl. Nejen, že Koruna stínů je již třetím dílem, ale Hill a Rodriguez si prostě sedli a tomu spojení prostě nejde nic vyčíst. Navíc tentokrát jsou zde nádherné celostránkové souboje Tylera se stíny, kterými jsem se kochala opravdu hodně dlouho. A samotné stíny jsou... boží. Skvěle zapojené a zpracované. Pro strašpytla jako jsem já to sice pak není ideální čtení na dobrou noc, ale i tak mě děsně nadchly. Jen doufám, že jsem se s nimi v sérii nesetkala naposledy. Jejich zpracování působilo, jako by se přizpůsobily Fintově povaze a taky byly špičaté, děsivé a zlé. Jenže Finta sám se zmínil, že je Rendell rád používal a v jeho pojetí i v pojetí jeho dětí by mohly být diametrálně jiné. Na druhou stranu je to dobrý hororový prvek, takže proč je měnit na příjemnější na pohled? No, uvidíme dále.


Konec knihy obsahuje opět útržky o nově objevených klíčích a galerii tematicky zaměřených obálek. Ta mi protentokrát sedla asi nejvíce a nejraději bych si z každé udělala plakátek na zeď. (Dost možná k tomu i dojde, ale pak budu mít všude jen Zámek a klíč.) Připojím ještě malý postřeh. Ačkoliv uvnitř knihy už je Zackovo přezdívka dle nového překladu Finta, na zadním přebalu je to stále Kulišák.

Pokud jsem u minulého dílu měla dojem, že se nemohu začít, Koruna stínů mě nechtěla pustit z dosahu. To bylo pořád "Ještě jednu kapitolu, ještě jednu kapitolu, ještě... sakra to je epilog!" a byla jsem vážně ráda, že mohu pokračovat rovnou dalším dílem. Mnohem více jsem se ztotožnila s hrdiny, oblíbila si je a fandila jim až do konce. Což je pro mě po dlouhé době poprvé, co mě komiks tak moc nadchnul, že jsem prostě nemohla přestat. Takže je asi celkem jasné, že si brzy popovídáme o Klíčích království :).

Zámek a klíč: Koruna stínů (Lock and key: Crown of Shadows)/ napsal Joe Hill / nakreslil Gabriel Rodriuez / vydalo nakladatelství Comics centrum v roce 2016/ vázaná / přeložil Jan Kantůrek / 160 stran.

Žádné komentáře:

Okomentovat