Na sever a ještě dál

Po Písni krve jsem byla na Pána věže poměrně natěšená. Jenže jsem udělala tu chybu a přečetla jsem si pár recenzí a názorů. To stačilo k lehkému znechucení a tak jsem pokračování odložila do chvíle, kdy mě přejde nadšení z první knihy a zklamání a znechucení z recenzí Pána věže. Dobře jsem udělala. 

Pán věže sice bezprostředně navazuje na Píseň krve, ale prakticky zahajuje novou linii příběhu. Tentokrát se ovšem nesoustředí pouze okolo Vélina, ale vypravují ji ještě další 3 osoby. Reva, dcera Svatého rytíře, Frentis, ve volarském zajetí, a princezna Lyrna. Navíc je každá kniha opět opatřena Vernierovými zápisky a děj je opět jakousi retospekcí. Z Vernierovo poznámek je jasné, že Sjednocené království je pod útokem cizího impéria, pomalu se rozpadá a čeká na příchod svého největšího hrdiny. 

Vzhledem k počtu vypravěčů se děj nejen více komplikuje, ale více se také ukazuje, že je to všechno jen velká hra, plánovaná už dlouho dopředu. Jenže protivníkova zásadní chyba je fakt, že nepředpokládá porážku a selhání. A tak i když mu plán ze začátku celkem vychází, je jasné, jak to nakonec dopadne. Všechny dějové linky se postupně propojují a dospívají tím k zkáze volarské invaze. Jako v jedné velké partii kešetu.

Díky prodlevě, kterou jsem čtení věnovala, jsem nebyla zklamaná. První díl skutečně uzavřel vše, co mohl a Pán věže přináší nejen nové postavy, ale i nové vztahy. Navíc má výhodu v tom, že většina hlavních postav již byla představena v prvním díle a tak je může rozvíjet bez obav z nepochopení. Některým postavám změna a lehká změna povahy i poměrně prospěla. Po přečtení několika recenzí a komentářů jsem se bála nejhoršího a to, že po slibném začátku spadne kvalita a já budu akorát znechucená. Naštěstí se to nestalo. Aspoň ne v takové míře, v jaké jsem čekala. Kniha sice znatelně ubere na tempu a máte trochu pocit, jako byste četli jinou sérii, ale stále je velmi čtivá. Příběh opět zásadně nepřekvapí, ale i tak poměrně příjemně ukrátí čas. 

Četbu mi ze začátku trochu kazil fakt, že jsem se vůbec nemohla začíst. Stejně jako u Písně krve jsem i teď ze začátku prostě nedokázala pořádně sledovat děj a všechny jeho postavy (ne, že by jich bylo tolik). Navíc vedlejší postavy mě dvakrát neoslnily. Prostě jsem si k nim nedokázala udělat vztah a ve chvíli, kdy zmizeli z děje, nevěnovala jsem jim ani povzdech. Ano, já vím, jsou jen vedlejší, ale ve finále pak na mě autorův svět působí plošším dojmem než by mohl a měl. A to mi přijde celkem škoda. 

Ačkoliv nemám ráda přirovnávání knih a i u prvního dílu jsem se nad tím pozastavovala, tentokrát si nemohu pomoct. Pán věže totiž dějové analogie s Písní ledu a ohně vyvolává sám. Severní provincie, Ledová tlupa, mocnější nepřítel, který chce zabít nebo zotročit všechny lidi v Spojeném království, bojové jámy, atd. atd... Navíc i postavy snadno ztotožníte s těmi z Písně. Přišla mi to celkem škoda, působilo to na mě nedostatkem vlastní tvořivosti. Nemůžu ale říct, že by mi to výrazně bránilo ve čtení, moje zvědavost a čtivost textu byla silnější než já. 

Co mi ovšem dost vadilo bylo opět velké množství překlepů a chybějící interpunkce. Tohle obvykle neřeším, ale jakmile přijde WTF pocit a děj či spisovatelův um s tím nemá co dělat, jsem otrávená. Já vím, není snadné vše uhlídat (sama po sobě vše čtu xkrát, ale pochybuji, že opravím všechny chyby), ale pokud je něco vypuštěno do světa ve vetším nákladu, mělo by to aspoň být gramaticky správně. Za obsah si ručíme každý sám. (Když už jsem u toho, autor sám zplodil pár pěkně divných formulací.)

I přes to všechno, co mi vadilo nebo mrzelo, mě Pán věže vážně bavil. Po prvním díle jsem od toho čekala vážně málo a tak jsem prakticky nemohla být zklamaná. Není to sice tak dobré jako první díl a už tuplem ne jako nějaká velká série, ale právě proto je to má pokračování série Stín krkavce své kouzlo. Protože není špatné mezi všemi megalomanskými bichlemi sáhnout i po něčem zábavném, čtivém a jednoduchém. Protože pokaždé není čas a energie na rozplétání složitých a komplikovaných příběhů. A protože nějak člověk na všechny ty bichle sílu načerpat musí.

Pán věže (Tower Lord: A Raven's Shadow novel II)/ napsal Anthony Ryan/ brožovaná/ vydalo nakladatelství Host/ přeložil Jakub Kalina/ 672 stran.