pondělí 25. dubna 2016

Kvothe Královrah

Na Kroniku královraha jsou různé názory. Jedni ji milují, jiní ji zavrhují. Dokonce jsem narazila na přirovnání k velikánům žánru, Písni ledu a ohně a Malazské knize padlých. Odolávala jsem jí dlouho, ale nakonec jsem podlehla a pustila se do Jména větru. Nečekala jsem nic moc a byla jsem opravdu překvapená. Rothfussův Královrah je sakra dobré čtivo.


pondělí 18. dubna 2016

Proti Pannionům

Co jsem Malazskou knihu padlých začala číst, po každé knize jsem si udělala malou pauzu. Tak akorát na dvě, tři knihy pro oddech. A protože bych s ní jinak za chvíli švihla někam do kouta a už na ní nesáhla. Takže Měsíční zahrady jsem začala na podzim, s Domem mrtvých jsem prokrastinovala před státnicemi a po Vzpomínkách ledu jsem sáhla na konci února. Krásný test mé děravé paměti.


neděle 10. dubna 2016

Březen

Sotva jsem se párkrát vyspala a najednou je konec března. Celý ten měsíc mi utekl tak rychle, že skoro netuším, kam se všechen jeho čas poděl. A přestože se toho dělo spoustu, absolutně si na nic nemohu vzpomenout. 

Hned na začátku měsíce mě čekala dlouho očekávaná cesta do Londýna. Jasně, v Anglii je spousta hezčích lokalit, ale v Londýně jsou místa, která jsem naprosto nutně potřebovala navštívit. Nejen proslulé památky jako Tower, Tower Bridge, Westminsterské opatství, Big Ben nebo Buckinghamský palác, ale i takové spíš osobního významu. Povinností pro mě tak bylo navštívit aspoň jeden hřbitov z Magnificent seven, sedmi viktoriánských hřbitovů. Nakonec s se mi podařilo umluvit kamarády rovnou na dva, Highgate a Brompton. Akorát jsme se ukázali jako špatní vesmírní stopaři, když jsme při návštěvě hrobu Douglase Adamse zapomněli svoje ručníky. Tak někdy příště. Další osobní nutností pro mě byla cesta přes některé stanice metra. Do Gaimanovo Podlondýna jsme se ale ani tak nedostali. Tak jsem si aspoň vezla domů anglický originál Neverwhere. Zbytek našeho londýnského pobytu se nesl v duchu povalování se po kavárnách, bloudění po knihkupectvích nebo vyhledávání Banksyho děl. A to jsme toho spoustu nestihli, týden je celkem krátká doba.

pátek 1. dubna 2016

Střípky přečteného

Prokrastinace je mým věčným problémem a společníkem. Takže ačkoliv jsem opět přečetla spoustu knih, tak dlouho jsem o nich měla rozepsané články, až všechny ztratily svůj význam. Nerada bych na ně všechny jen tak zapomněla a zahodila je jako nepovedené koncepty, které už nikdy nedopíšu. Ráda bych je tedy spojila do jediného článku a udělala z nich tak jakousi knižně-komiksovou koláž. Protože jinak na mě ta hromádka nepřestane vyčítavě koukat ze stolu, kde čeká trpělivě na zpracování.