Po hlavě do prázdnoty

Možná jste postřehli že v rámci nakladatelství Gnóm vznikla edice Pulp Robot, zaměřená na levné, ale solidní čtení poctivých žánrovek vhodných kamkoliv. I do rakve, když na to přijde. A myslím, že sbírka Hleď, prázdnota je pro ni skvělým začátkem. 


Přestože se jedná o autorovo knižní prvotinu, Philip Fracassi není na poli psaní úplný nováček. Přes dvacet let pracuje v zábavním průmyslu jako scénárista, jeho jméno se objevuje například u filmů The Prophecy (1995) nebo The Circle (2017). Pracuje také na seriálech, mě osobně nejvíce zaujala jeho práce na Mighty Morphin' Power Rangers, jednoduše proto, že jsem na něm vyrostla a zvolání "Morfujeme!" ve mě vyvolává příjemnou nostalgii. Kromě práce pro Svatý les je Fracassi také spoluzakladatelem nakladatelství a knihkupectví Equator Books a k tomu ještě sedm let fušoval do hudebního průmysl jako producent. Hororu se autor začal věnovat v roce 2015, kdy mu vyšla povídka Matka a o rok později Oltář, což vedlo k podepsání smlouvy s nakladatelstvím JournalStone Publishing. No a výsledek této smlouvy je krom jiného právě Hleď, prázdnota

Sbírka se skládá z 8 povídek a jedné novely a předmluvy od Lairda Barrona. Svým zaměřením tíhnou ke stylu new weird, podle čehož jsou také patřičně divné a znepokojivé. K znepokojivosti jim přidává i použitý jazyk, využívající neobvyklý slovosled a spojení. Všechny povídky také spojuje jakási plíživá atmosféra něčeho zlého zasazená do běžných situací jako je návštěva veřejného bazénu nebo dovolená u moře. Většina hlavních postav má navíc děsivou smůlu a prakticky u každé povídky máte jistotu, že se někdo nedožije konce. I témata jednotlivých povídek jsou podobná: temná magie dávných rituálů, děsivost přírody nebo různě pokřivené rodinné i mezilidské vztahy. Bohužel se ta jinakost docela brzy okouká. Všechny povídky fungují na stejné šabloně a tudíž je brzy jasné, kterým směrem budou směřovat. Navíc jejich velkou slabinou jsou konce. Nejednou jsem měla dojem, že mi chybí pár stránek, aby to celé vůbec dávalo smysl a mělo to patřičný dopad. Na druhou stranu tam, kde jsou konce dotažené, jsou naprosto parádní a dlouho na mě nic tak nezapůsobilo. 

Úvodní Měkká konstrukce se západem slunce mě svým surrealistickým lazením přivodila příjemné mrazení v zátylku. Na začátek dobrý. Následující Oltář by pro mě jako introverta byl splněnou noční můrou, ale pro vážně působivý dopad mu něco málo chybí. A není to jen konec. Podobně je na tom i Zloděj koní, má atmosféru a bylo mi z něj nepříjemně, ale také něco mu prostě chybělo. Rakev je první z povídek, co mě prakticky nenadchla, jedná se asi o nejschematičtějí a nejklišovitější povídku sbírky. Jak asi může dopadnout babiččin pohřeb, když se na něm objeví zdánlivě zavržená vnučka? Nenadchnul mě ani Velkochov dětí. Děti a temná magie umí být dost děsivé spojení, ale tady to nezachránil ani antikrist. Pokud jiné povídky trpí nedostatečnými konci, Surfer Girl jim absolutně kraluje. Jedná se asi o jedinou povídku, co mě nezaujala. A nevím, zda by lepší konec pomohl od postu nejslabšího kusu sbírky... Zato následující Matka je jiná. Už vážně dlouho jsem nečetla nic, z čeho by mi vstávaly vlasy hrůzou. A pokud by Oltář mohl být noční můrou, Matka jí je tak na 300%. Jednoznačně vrchol sbírky. Bezpečnostní pojistka se opět zařazuje mezi povídky, které mají atmosféru, ale něco málo navíc jim chybí. I tak ale patří k těm lepším kusům. Stejně tak závěrečná Mandala, která je bohužel moc dlouhá. S trochou proškrtání by se z ní dalo vyždímat určitě víc. Ani tak mi ale v noci doma samotné nebylo úplně dobře. 

Edice Pulp Robot je možná lacinějším vydáním knih, ale jejich zpracování je přesto na vysoké úrovni a to včetně korektury a překladu. Oproti tradičním gnómovkám je ale Hleď, prázdnota rozdílná nejen vazbou, ale také o něco větším formátem. Trochu jsem se obávala, že se měkká obálka knihy velmi snadno zničí, ale byla jsem mile překvapena její výdrží. Ilustrace na obálce je naprosto parádní a evokuje mi přesně to, co jsem od knihy dostala. A jelikož ji mám nejvíce spojuje s povídkou Matka (a trochu i Oltář), tak mi z ní pořád trochu běhá mráz po zádech. Na konci je navíc stručný životopis autora (který je ale obsáhlejší než ty, co najdete na internetu) a poznámky překladatele. 

Doma mám sice od Gnómu! zatím všechny jejich knihy, Hleď, prázdnota je první do které jsem se reálně pustila. A jsem trochu na rozpacích. Na jednu stranu jsou zde povídky, které na mě zapůsobily jako už dlouho nic, na druhou stranu ta sbírka není tak vyzrálá, jak jsem čekala a jak ji i představil Barron v předmluvě. Přes všechny Fracassiho zkušenosti se jedná o literární prvotinu a je znát, že jako autor potenciál má. Jen ho správně dále rozvíjet. Teď jsem sice na rozpacích, ale ráda ráda přečtu něco dalšího, protože i přes všechny nedostatky se mi prázdnota dostala po kůži. A to už se vážně dlouho nikomu jinému nepovedlo. 

Hleď, prázdnota (Behold the Void)/ napsal Philip Fracassi/ přeložil Jakub Němeček/ brožovaná/ vyšlo v edici Pulp Robot nakladatelství Gnóm! v roce 2018/ 336 stran.

4 komentáře:

  1. Tohle je naprosto parádní recenze, smekám! Kniha mě dost zaujala, protože mám new wierd fakt ráda, taky mi občas něco nesedne, ale obecně ráda objevuju nové věci a čím divnější povídka tím líp!:D Takhle mě nedávno nadchlo severské podivno v podání Karin Tidbeckové, to jsou hodně netradiční povídky. Hned ta první je třeba o ženě, která otěhotní s parním strojem!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji! :) Zkus jí a uvidíš, divná kniha to je rozhodně :D. A teď si zas zaujala ty mě, tohle si najdu, to mi zajímá :D

      Vymazat
    2. Recenzi máme! https://kniznivelryby.blogspot.com/2018/04/karin-tidbeckova-sobi-hora.html

      Vymazat