Kaleidoskop padl... ať žije Kaleidoskop!

Už je to nějaký pátek, co tu nějaký článek vyšel, a tak by každý normální člověk předpokládal, že je po všech těch letech mému drahému Kaleidoskopu konec. A i když to tak může vypadat, já sem své poslední slova ještě nenapsala.

Rozhodně nejsem jediná, pro koho byl covid razantní změnou. Tehdy jsem vlivem okolností přišla (logicky) o práci baristy a ve finále se musela i poměrně rychle stěhovat. Nakonec se přidalo ještě několik faktorů, které mi celou situaci zkomplikovaly, ale dnes jsem za to všechno extrémně ráda. 

To vše mi totiž pomohlo konečně najít nějaké sebevědomí a začít měnit svůj život k lepšímu. 

Jenže spolu se všemi změnami už mi zkrátka nezbýval čas nebo energie na psaní dlouhých recenzí, které jsem si vždy chtěla vymazlit k naprosté spokojenosti. Začala jsem pracovat jako lektorka angličtiny a byly dny, kdy jsem byla tak vyčerpaná, že jsem usínala vsedě. 

Ve své ranné lektorské éře jsem tak tak zvládala napsat dva články každé 3 měsíce pro Howarda, a to mě relativně často Honza Vojtíšek musel popohánět, protože jsem je odevzdávala pozdě. S koncem Howarda, ale i ta trocha motivace víc psát skončila. Tím spíš, že se mi splnil sen a začalo mě živit psaní (na zakázku) a já po dnech prosezených nad různými texty už neměla ani špetku energie a kreativity navíc, abych se snažila vyplodit nějaký vlastní delší text. 

Ale zatímco celou tu dobu můj drahý Kaleidoskop hladověl, tak nějak se mi dařilo držet naživu svůj bookstagram. Jasně, občas jsem zvládla přidat maximálně jeden knižní příspěvek za několik měsíců, ale k tomu jsem experimentovala i s Reels. Zkrátka jsem se snažila najít svoje místo alespoň tam, když už jsem neměla sílu dělat víc. Aktuálně si myslím, že se mi podařilo najít nějakou pravidelnost a jen doufám, že jsem to nezakřikla. Každopádně, pokud jste mě tam ještě nepotkali, pojďte se alespoň podívat. 

Proč tohle ale píšu, hodlám se sem snad vrátit?

Ráda bych. Podařilo se mi (doufám) si nějak stabilizovat pracovní dobu, abych akorát dny neproflákala a v noci to vše nedoháněla (a taky jsem zjistila, že mám ADHD). Díky tomu jsem se během září odhodlala připojit do redakce Fantasy Planet a tím se i znovu dokopat psát. A zjistila jsem, že mi vážně chybělo nebýt limitovaná počtem znaků na Instagramu. 

Plus jsem se mi podařilo se zase o něco posunout v přístupu k recenzování, takže doufám, že to bude poznat. Za letošek jsem rozepsala mraky konceptů, plus mám nějaké recenze téměř hotové, jen je dotáhnout do konce. 

Padl tedy Kaleidoskop? Vlastně jo, spolu s tou holkou, co jsem byla. Ale teď je načase, aby povstal ze svého popela a dál šířil moje knižní moudra. A taky postupně prodělal trochu weblift.

Tudíž naviděnou brzy u dalšího článku! 

K.