pátek 24. dubna 2015

Mistryně prokrastinace

Všichni to známe, co můžeš udělat dnes odlož na pozítří a získáš tak dva dny volna. Světe div se, ono to vážně funguje. A dokud člověku takzvaně neteče do bot a deadline data se neblíží rychlostí blesku, tak se dá odložit všechno. Ale naprosto všechno. Včetně chvíle, kdy člověk musí vylézt z postele.

Čím jsem starší, tím víc jsem líná a do ničeho se mi nechce. Co studuji na vysoké, je to mnohem horší. Prvotní euforie z toho, že bydlím sama byla neskutečná a opojná. Vracet se domů v týdnu po půlnoci? No problem. Trávit celý den ve škole s takovou kocovinou, že by člověk raději celý den prospal? No problem. Na začátku týdne pár korun v peněžence? No problem. Navíc má člověk najednou tolik času pro sebe, který musíte nějak využít a do učení se mu samozřejmě nechce. A pak najednou bum a je zkouškové. Takže rychle napsat seminárky, doufat, že je nevrátí na přepracování a celé dny trávit mezi poznámkami, které často vůbec nedávají smysl. Je to období hektolitrů černého čaje a kávy, stresu a nedostatku spánku, ale taky mnohem častějšího vaření, pečlivého úklidu a překvapivě plné hlavy tvůrčích nápadů. 

středa 15. dubna 2015

Pláč prázdné peněženky #2

Tamta da dáááá! Jsem tu zpět a se mnou i má plačící peněženka. Dnes to bude trochu netradiční, nemám žádné nové knihy, ani laky, kterými bych se vám mohla pochlubit (bohužel :( ), ale koupila jsem si něco, z čeho jsem tak strašně nadšená a dojatá jako už dlouho z ničeho :). A s takovými věcmi se člověk prostě chce chlubit :). I když mu přišly už před týdnem :D.

A přitom jde o obyčejné tričko. Navíc jsem původně chtěla úplně jiné (whovianské!), ale paypal byl proti mně. Tak jsem ze zvědavosti zabrousila na staré známé chapadla.cz a zkoumala, co mají nového od doby, kdy jsem si na ně vzpomněla naposledy. Než jsem narazila na TO tričko. Znáte lásku na první pohled? Jistotu, že přesně to vám v životě chybí a příval něhy, který by porazil i průměrný romantický film? Ano, přesně takový pocit to byl, když jsem ho poprvé viděla. 

Chvíli po rozbalení - proto je tak  pomačkané. Samou radostí mě ani nenapadlo s tím něco dělat :D

Poznali jste toho podivného pána? Není sice tolik slavný jako jeho Edgar Allan Poe, ale i tak si jeho příběhy s nepopsatelnou kosmickou hrůzou našli miliony čtenářů a fanoušků. A já jsem hrdá, že jsem jeden z nich. Když ve svém okolí o Lovecraftovi mluvím, jen málokdo ho zná (díky mému neustálému žvanění ale zhruba ví, kdo to je :D) a vždycky je pro mě překvapením, když někdo přijde s tím že ho četl. Stejně jako je vždy překvapení, když najdu něco takhle tematického na stránkách jakéhokoliv shopu. Navíc (doslova) tak božího. Můžete namítnout, že je obyčejné, šedivé a vlastně ničím nezajímavé až ošklivé a neoriginální. Můžete namítat prakticky, co budete chtít a nezmění to můj názor, že je to jedno z nejlepších triček, co jsem kdy měla a viděla. Myšlenka Cthulhua jako našeho nového mesiáše (který opět povstane, až hvězdy budou na správných místech a uvrhne svět do zkázy a chaosu) sice není nijak převratná a prakticky se dá vyvodit i z knih. Ale fakt, že to někoho napadne motivově ztvárnit je nepopsatelně skvělý a autor by zasloužil metál. Až tak je to triko boží. 

Jako správně marnotratný člověk nerada zůstávám u koupě jen jedné věci. Takže s vědomím toho, že budu asi týden o hladu jsem do košíku naházela i pár placek a nějaké samolepky. Jasně, že jsem si vybrala ty chapadlatý, prostě Cthulhu, chobotnice a Japonsko, ne? A „Prosím nekrmte modelky“, „Gaspacho“ a „Zákaz vjezdu na písečném červovi“ jsem tam taky nemohla nechat :D.


Samolepky byly nutnost, protože nejen já, ale moje dvě elektronické lásky, Alfred a Evžen, musí být stylové a chapadlaté. Přes to nejede vlak. Navíc, kam jinam si je nalepit, aby byly vidět a měla jsem je pokud možno po ruce? To prostě ani nešlo jinak :). V Evženově případě mají i motivační charakter. Paní s chapadlem nade mnou drží chapadlo místo biče a dohlíží, abych poctivě psala bakalářku a včas jí dopsala (což mi momentálně přijde nereálné). Navíc jsem trochu zvědavá, jestli se chytnou i cizí lidi a budou vědět, co to na prckovi mám nalepené.

Malé srovnání - těsně po vybalení a těsně po nalepení :3
To je pro dnešní chlubení asi vše. Můžete si být ale jistí jedním – o Lovecraftovi jste ode mě neslyšeli naposled! :)
Fhtagn :3

středa 1. dubna 2015

Cesta meče

Docela dlouho jsem hledala nějaký sport nebo bojové umění, něco aktivního co by mi vyhovovalo a já u toho vydržela delší dobu. Chtěla jsem najít něco, co budu moct dělat soustavně, co mě bude nějakým způsobem naplňovat a čemu můžu s klidným vědomím věnovat svoji energii. Nezkoušela jsem toho zas tolik, abych řekla, že jsem nějaká znalá, ale tuším, že jsem si tak nějak vytipovala to, co mi momentálně vyhovuje.

Na střední jsem nějaký čas cvičila ruskou systemu, ale před maturitou jsem toho nechala a když jsem se odstěhovala na vysokou, tak už jsem dál nepokračovala. Nejde o to, že bych neměla možnost kde a s kým trénovat, Plzeň naštěstí tak malá není. Spíš jsem tréninky měla spojené s jinými lidmi, než se kterými bych cvičila tady, navíc samotné se mi do toho už nechtělo a už mě to ani tolik nebavilo. Stejně mě ale mrzí, že jsem toho nechala.