6 nej roku 2018

Uplynulý rok jednoduše svádí k rekapitulacím a ani já se jim nevyhnu. Začneme zlehka, knižně. 

Asi jako miliony jiných uživatelů portálu Goodreads jsem měla stanovený počet knih, které bych za rok ráda přečetla. Ale vzhledem k tomu, že jsem na sebe nebyla tvrdá, tak nebylo těžké ho splnit a i o tři knihy přetáhnout. Dát si jako cíl přečíst za rok 40 knih zní docela jednoduše, i když občas je to fuška. Nevěřila jsem, že je něco takového možné, ale díky studiu není zrovna málo dnů, kdy knihu nemohu ani vidět. Nebo jindy prostě není čas.

O čem tedy tahle rekapitulace bude?

Nebude o nejlepších knihách, co jsem přečetla, ani kompletně o novinkách za uplynulý rok. Z těch 43 knih, co jsem loni přečetla jsem vybrala šest, které mi přišly něčím jiné, zvláštní nebo důležité a na které mi přijde dobré znovu upozornit. Plus každé Nej má v sobě odkaz na původní recenzi nebo střípky, kdyby vás zajímalo víc. 

Nejlepší česká kniha

České literatuře pořád moc nedám a Mráz a hry je krásným důkazem, jaká je to škoda. Když jsem na podzim 2017 dočetla Malazskou knihu padlých, pustila jsem se více do vod sci-fi a tím pádem i konečně do Cyklu Algor. Přestože má tahle kniha poměrně ucelený příběh, je skvělým úvodem do série, představením světa i postav. Jak jsem říkala už ve Střípkách, občas mi to připomínalo Malaz natolik, až jsem zamačkávala slzičky dojetí a konec konců k téhle sérii budu jako k Malazu přistupovat. A to znamená? Dávkovat po malých doušcích pro větší zážitek!

Nejzvláštnější kniha

První české vydání Clarka Ashtona Smithe si zde pozornost určitě zaslouží také. Pokud jste jako já propadli nepopsatelnému kouzlu H. P. Lovecrafta, C. A. Smith je tak trochu nutnost. Kromě toho, že se podílel na rozvinutí mýtu Cthulhu, tak rozvíjel i vlastní snové i děsivé vize. Sbírka s názvem Mimo prostor a čas ukazuje právě různé Smithovy povídkové cykly a jeho přednosti. A... já nevím, mě to nepřesvědčilo. Ano, bylo tam pár zajímavých kusů, ale jinak mnou zbytek knihy prošuměl bez výraznějšího dojmu. Dám jeho dílu druhou šanci a uvidím, jestli se zbavím té pachuti skepse.

Nejúchylnější kniha

Strašidelná vagina je moje loňská neojblíbenější divnokniha a zároveň moje seznámení s nakladatelstvím Carcosa. Poměrně úspěšného seznámení, řekla bych, kromě Zjevení Cthulhu mám celou jejich knižní produkci doma na polici, ale to jsem odbočila... Tahle úchylárnička je takové milé čtení na jedno odpoledne, která nemá za účel nic víc než pobavit. A u toho se bokem vysmát literárním kritikům. Navíc pokud by vám tahle jednohubka nestačila, tak se nebojte, Carcosa se chystá vydat i Mellickovo I Knocked Up Satan's Daughter. 

Nejlepší komiks

Ruku na srdce, byla bych asi blázen, kdybych sem dala nějakou jinou knihu, než Z neznámého světa. Tohle mě totiž vážně posadilo na zadek. Erik Kriek na pěti povídkách dokázal to, čemu bych asi nikdy nevěřila a to, že Lovecraftovi komiks může vážně slušet. Ano, ano, já vím, mám ráda různé fanouškovské HPL komiksy, ale převést původní povídku do komiksové podoby, zachovat jí tvář a nádech nepopsatelna není vůbec sranda. A Kriek to dokázal. Můj vnitřní fanoušek i po několika měsících od přečtení řve nadšením a doporučuje ji všema deseti. 

Nejdivnější kniha

Občas se jako ženská marnivá nechám zlákat anotací, zajímavou obálkou a zajímavým názvem. Naštěstí lituju jen opravdu málokdy a rozhodně to není případ Hřbitovní hlíny. Bezesporu je to jedna z nejzvláštnějších knih, co jsem kdy četla, ale v dobrém. Ta kniha je vážně skvěle divná. Jakožto člověku, co se toulá po hřbitovech docela často, mi přijde vážně zábavná představa, že nebožtíci klevetí, co jim drží kosti pohromadě. A že se lidi vlastně po smrti vůbec nezmění. Ale pozor, tohle rozhodně není kniha pro každého. Prakticky nemá děj, skládá se z přímé řeči a asi jen horko těžko si mezi postavami najdete oblíbence. Já ji třeba vnutila mamce, ať jí zkusí a ona mi ji ani ne po půlce vrátila, že je to nuda. Je a není, záleží jak se na to podíváte. Za mě je to dílo, které si pozornost zaslouží a já jsem vážně ráda, že u nás vyšlo. 

Největší překvapení

Chtě nechtě sem prostě patří i Cizinka, protože je to asi ta poslední kniha o které bych řekla, že mě bude vážně bavit. Ano, je to romantika jako blázen, ale pokud se jako já bojíte óchání a áchání ve stylu Stmívání, tak se naštěstí není čeho bát. Děj je sice silně zaměřený na vznik a vývoj vztahu Claire a Jamieho, ovšem drsné prostředí Skotské vysočiny a Skoti samotní tu bilanci vyrovnávají. Claire navíc není žádná křehotinka v nesnázích a nenechá si nic jen tak líbit. Ale to ani Jamie. I když má kniha svoje mouchy, tak Gabaldon je skvělá vypravěčka a Cizinka vás tak opravdu rychle pohltí a nepustí. Stejně jako mě, a to jsem se jí vážně dlouho bránila.

A jaké byly vaše loňské nej?