Čeho se bojí moudrý muž

Jméno větru jsem přečetla s takovým nadšením, že jsem se nemohla dočkat, až načnu Strach moudrého muže. V tu chvíli mi jen bylo líto, že ještě nevyšly Dveře z kamene a já si tak mohla dát celou trilogii naráz. Ale i tak jsem se na tu tisícistrannou bichličku těšila. Jenže jsem byla zklamaná.

S Kvothem pokračujeme tam kde jsme na konci první knihy skončili, u unaveného muže z hostince i u drzého a bezstarostného mladíka z Univerzity. Druhý den Kvothe dál vypráví o svých studiích, hodinách u Elodina, válce s Ambrosem, službách pro Maera Alverona, soužití s mýtickou Felurian, hledání Denny či návratu zpět na Univerzitu. Ale tentokrát to už není taková zábava.

Rothfuss drží tempo vyprávění a tak bylo příjemné hned pokračovat po dočtení prvního dílu. A jak jsem hltala stránku a stránkou, protože je to pořád velmi čtivé, uvědomila jsem si někde okolo poloviny, že mě to vlastně tolik nebaví. Stránky sice neustále ubíhají, ale v knize se pořádně nic neděje a pokrývá poměrně krátký časový úsek. Takže by rozhodně prospělo důsledné proškrtání. Mít o 100 stránek méně a propracovanější děj, budu raději. Navíc děj oproti prvnímu dílu nepůsobí tak konzistentně. Jednotlivé události působí dost epizodicky a spíše povídkově, než jako celistvý, propojený příběh. A Strach díky tomu akorát působí jen jako výplň mezi prvním a posledním dílem, což je opravdu škoda. Navíc s tím, jak je Strach obsáhlý, nic pořádného se tam nestane a pokrývá zhruba dva roky, tak si nedokážu představit, jak budou Dveře z kamene vypadat. A jestli budou vůbec udržitelné v ruce. 

Dalším lehkým zklamáním je Kvothe. Jasně, je super, že to není superhrdina a dělá pravidelně chyby, ale některé momenty jsou otravné svojí zjevností. Což byla třeba celá situace okolo Elodina a umění jmenování. Také mě poměrně zklamala jeho osobnost. Už z popisku první knihy očekáváte někoho osudového, až archetypálně rozervaného hrdinu. Nebo aspoň já ho čekala. Ne hned, ale že se postupně vyloupne. A ni takového se pořád nestalo, Kvothe je pořád stejný ňouma. Nevím jak to lépe popsat. Epizodu s Felurian jsem nejprve vnímala jako počátek tohohle přerodu, ale v finále máme jen informace s kterými ženami Kvothe spal. 

Trochu mě také zklamala situace okolo Cthaeha. Ačkoliv mi přijde jako skvělý a děsivý záporák, scéna ve které se objevil a i jeho vliv mnou nijak nepohnul. Jako jo, absolutně ultimátní zloduch ubližující každým řečeným slovem je naprosto skvělý nápad, ale ten potenciál mi přijde těžce nevyužitý. Což na to, že se s ním už nesetkáme (předpokládám) je dost velká škoda.

I když si tu jen pořád na něco stěžuji a říkám, jak jsem zklamaná, nemůžu říct, že by se mi kniha nelíbila. Rothfuss je opravdu skvělý vypravěč a tak vážně stránky při čtení ubíhají, ani to nepostřehnete. To se oproti prvnímu dílu nezměnilo. Jen to chtělo trochu proškrtat a propracovat více děj. Je to škoda, ten jazyk je vážně parádní (stále věřím, že je to skvělá práce autora i překladatelky) a jeho lyrická romantika lákající k dobrodružství mě vážně baví. Stejně tak je moc pěkná obálka, za mě hezčí než u prvního dílu. Není sice tak tajemná, ale přijde mi, že Strach naprosto skvěle vystihuje. Upřímně, jen díky ní jsem se rozhodla, že si tu sérii chci nakonec přečíst. Tak moc se mi líbí. 

Moje vydání je paperbackové (jak jinak). Nemohu si pomoct, ale u některých knih prostě paperback preferuji a líbí se mi víc. Navíc Kroniku královraha nepovažuji za takový klenot, že bych ji musela mít nutně v hardbacku. Plus k tomu nevím, jak takhle tlusté knihy v hardbacku zvládají čtení, přenášení v batohu atd. Píseň ledu a ohně zatím nevlastním a všechny ostatní megalomanské série mám paperbackové. A naprosto je miluju. 

Strach moudrého muže (The Wise Man's Fear) / Patrick Rothfuss / vydalo nakladatelství Argo ve spolupráci s nakladatelstvím Triton v roce 2015 / brožovaná / přeložila Jana Rečková / 998 stran.