Pláč prázdné peněženky #4 - duben

Za knihy pokaždé utratím většinu výplaty. Není totiž nad pohled do plné knihovny plné skvělých knížek. Jenže potřebuji investovat i jinam, tak jsem si statečně slíbila, že v dubnu si fakt žádnou knihu nekoupím. Ale tohle je Pláč, tak je asi jasné, jak to dopadlo. Těžce jsem neuspěla.

A přitom to začalo naprosto nevinně. Ostatně jako pokaždé. To jsem takhle šla s celou výplatou městem a řekla jsem si „Hele, Levné knihy, už jsem tam dlouho nebyla, jen se tam PODÍVÁM.“ Tak jsem se šla jen podívat a když jsem viděla tu spoustu novinek, tak se moje přesvědčení zlomilo rychlostí světla. (Uznávám, chtěla jsem se tam i trochu uklidnit.)

Protože jsem s klasickou literaturou neměla od maturity moc tu čest, nějakou dobu už uvažuji nad tím, koho a co si přečtu. A Jan Neruda mě láká už od gymplu, jen jsem se k němu ještě nedostala. Takže Povídky malostranské i soubor tří jeho sbírek Hřbitovní kvítí, Písně kosmické a Prosté motivy bylo jasnou volbou. Bez mrknutí oka, samozřejmě.

Stejně jako Neruda, mě vždy lákal i Maupassant. A ani k němu jsem se ještě nedostala, ačkoliv mám doma už léta jeho Miláčka. Aktuálně k němu přibyl i Ďábel a jiné povídky, tak uvidíme, jak zaujme.

Na Stébla trávy narážím už roky u různých osobností – spisovatelů, hudebníků... To je dost na to, aby moje zvědavost byla našponovaná k prasknutí a navíc svou práci momentálně odvedla i Papírová města, kde tahle sbírka hraje poměrně důležitou roli. 

Trilogii Gormenghast zastupoval dlouhou dobu v mojí knihovně jen první díl, Titus žal. Dlouho mi trvalo rozmýšlení, zda dokoupit i zbytek nebo prodat knihu. A protože jsem ji stále ještě nečetla, ale rozčilovalo mě vědomí, že nemám kompletní sérii, dokoupila jsem si i Gormenghast a Už jen Titus. Jednou je všechny přečtu. Vážně.

Objevení knihy Shada pro mě byl hotový dar z nebes. Spojení mého oblíbeného spisovatele a oblíbeného seriálu bylo tak lákavé, že nešlo odolat. Vyvolává to pro mě ale maličký problém. Shada byla psaná pro čtvrtého a já se těmi původními sériemi nějak nemohu prokousat. Což ale znamená, že si ji jen tak nepřečtu. 

Nad Marťanem jsem uvažovala hodně dlouho. Mohla bych si ho přeci půjčit od kamarádky nebo zajít do knihovny. Ale já si ani tak pořád nebyla jistá. Než přišla příležitost koupě a já neodolala. Co jsem to říkala o nenakupování knih?

Pozadu nezůstaly ani komiksy... hned na začátku měsíce jsem si šla vyzvednout Goona: Zvrhlé choutky. Toho jsem sice měla objednaného už někdy od zimy, kdy se dostal do sekce „Na přání“, ale platila jsem ho samozřejmě na místě. Takže se počítá. Druhý komiksový úlovek spadá pod hlavičku Ultimátního komiksového kompletu. V diáři mám rozepsané až o konce roku, kdy vychází něco zajímavého a titul Samotný strach 1 v něm byl také. Takže to bylo jasné.

Jediné, co mě trochu mrzelo byl týden knih bez DPH, který jsem prošvihla. Protože sleva je přeci vždycky omluvitelná a v rámci zákazu povolena. A já svůj slib porušila za celý měsíc tolikrát, že jedna kniha navíc by se v tom už ztratila. Ale já se polepším, věřím si!