Mise: oživení

Je čas tu trochu vyvětrat a pustit sem trochu svěží vzduch, protože mi to tu trochu zatuchlo. Možná trochu víc... A protože po večeru nemám nic lepšího na práci a wifi k prokrastinaci, je třeba přestat se bát vlastní hlavy. 

Kaleidoskop nikdy nebyl myšlen jako čistě knižní blog. V úplných začátcích jsem chtěla psát úplně o všem, co mě baví (a toho není málo) a malovala jsem si, že to bude fungovat. Možná by i mohlo, ale docela brzy mi došlo, že takovou šíři nejsem schopná udržet. Takže jsem postupně záběr zužovala a zužovala, až zůstalo prakticky jen u knih. Zvolila jsem prostě tu nejsnazší cestu a přestala jsem se snažit se posouvat dál. Vždycky jednou za čas jsem si v hlavě naplánovala nějaké rozšíření, úpravy nebo četnost článků, ale nikdy jsem to nezrealizovala. Pokaždé jsem to jen odložila s tím, že moje představa není dost jasná na to, abych něco reálně uskutečnila. A není těžké uhodnout, že s takovým přístupem jsem se vážně nikam nedostala. 

Na jednu stranu z toho viním svoje zdraví, na druhou svoji lenost. Se zhoršenou anémií jsem čím dál víc měla pocit, že jsem se v hlavě dobrovolně zavřela do kumbálu na košťata, kde sedím ve tmě, čumím do zdi a bolí mě myslet. Když přidáte ještě konstatní únavu, skoro stejně konstantní depresivní nálady, snahu aspoň něco dělat a být aspoň relativně milý, získáte základní představu mě za poslední asi 3 roky. A pak je tu samozřejmě ta lenost. Donuťte se neustále něco dělat, když jste pořád tak moc unavení a čím víc se nutíte, tím méně to jde, takže ve finále stejně přestanete a zůstanete u osvědčených způsobů (což je dost často spánek).

Ty pocity mám stále a zdraví se mi lusknutím prstu nezlepšilo (kéž by). Ale pracuju na tom a vše se pomaloučku lepší. Jsou chvíle a dny, kdy je všechno stejně na nic jako na začátku, ale jsou dny, kdy ten pokrok reálně cítím a mám z toho vážně radost. Přestože mi stále dělá problém vnést si do života a činností nějaký řád a stále funguji převážně chaoticky, možná jsem už našla způsob, který bude fungovat. Pro mě a snad i pro vás.

Je spousta knižních i neknižních témat, která mě baví a zajímají a o kterých chci mluvit. Třeba zrovna baví i vás a třeba vás pro něco dokážu nadchnout. Bylo by zbabělé to aspoň nezkusit.

Jen začít.

Držte mi palce.