Kvothe Královrah

Na Kroniku královraha jsou různé názory. Jedni ji milují, jiní ji zavrhují. Dokonce jsem narazila na přirovnání k velikánům žánru, Písni ledu a ohně a Malazské knize padlých. Odolávala jsem jí dlouho, ale nakonec jsem podlehla a pustila se do Jména větru. Nečekala jsem nic moc a byla jsem opravdu překvapená. Rothfussův Královrah je sakra dobré čtivo.

Srovnáním s jinými sérii bych nepodléhala, je naprosto zbytečné. Tam, kde Martin i Erikson nabízí spoustu prostav a až děsivě propletený děj, přichází Rothfuss s jednou jedinou. Kvothe by však vystačil za několik dalších. Hudebník, mág, milovník žen, zkušený bojovník, génius... ne nadarmo o něm koluje spousta mýtů a příběhů. I když on sám si spoustu z nich vymyslel. Je bezkrevný a z části démon, zná všechny příběhy světa, naučil se temsky za jediný den... Ale jak je známo, na všem je trocha pravdy.

Na začátku potkáváme poměrně obyčejného muže provozující hostinec jménem U pocestného kamene. Je rusovlasý, říká si Kote a je naprosto jasné, s kým máme tu čest. Že Kote není tím, za koho se vydává. Což se pokusí dokázat i Kronikář, který přišel, aby vyslechl a zapsal celý jeho příběh. Kvothe souhlasí pod podmínkou, že vyprávění potrvá 3 dny. Aby vše dávalo smysl, tak začne od úplného začátku, u své kočovné společnosti. Držte si klobouky, dámy a pánové, ta cesta nebude jednoduchá. 

I když bych Jméno větru hned nesrovnávala s Písní a Malazem, jedno Rotfussovi upřít nemohu. Píše tak krásným jazykem, že byste hned běželi shánět loutnu a poté na ní trénovali tak dlouho, než byste uměli zahrát i melodii větru. Sbalit si věci, cestovat od města k městu, předávat lidem tu spoustu příběhů, schovaných ve vlastní mysli, skládat nové písně, bavit se... Nebo aspoň já tu chuť mám. Jazyk asi vidím jako největší plus knihy a příběhu, příběh tím získává jistý lyricko-romantický nádech. Ačkoliv nemám originál ke srovnání, věřím a doufám, že je to tak i v originálu a překladatelka Jana Rečková odvedla skvělou práci při převodu do naší mateřštiny. 

Jako v téměř každém příběhu i zde je osudová žena. Přestože Kvotheho láska k Denně je nepopiratelná a přímo čiší ze stránek, nevznikne mezi nimi klišovitá romance. Spíš okolo sebe oba nesměle přešlapují a doufají, že neudělají chybu, kterým by toho druhého navždy odehnali. Navíc, jak řekla Denna, Kvothe nečerpá ze stejné romantické knihy jako většina jiných mužů, což je příjemná změna. Přitom si její srdce získal pouhými sedmi slovy. Několikrát za sebou. 

Krom veškeré osudovosti, geniality a bezstarostnosti nad Kvothem visí až pohádkový opar nebezpečí. Protože podle všech do pohádek Čandríni a Amyrové patří. Kvothe ale ví své, i když mu nikdo nevěří a tak je při svém pátrání opatrný. I pohádky totiž mohou mít krvavé konce.

Současnost je v příběhu reprezentována někdy kratšími, někdy delšími mezihrami z hostince, když je nutné nevynechávat realitu. Z Kvotheho zůstal jen stín v podobě hostinského Koteho, s čímž se jeho žák Bast není schopen srovnat a svým způsobem Kronikář mezi nimi funguje jako spojka. Tyto mezihry příběh nijak nenarušují a jsou dost krátké na to, aby neznudily. Příběh je hezky ucelený, nikde nedrhne, neobsahuje do očí bijící nelogičnosti. Ač to není nijak žánrově převratné čtivo, Rothfuss je skvělý vypravěč a já měla pocit, že ty stránky snad ubíhají samy od sebe. Jméno větru je jedna z knih, u níž si dáte jen pár kapitol před spaním a najednou je brzy ráno.

Na knize mi vadí jedna věc. Strašně mě rozčilovaly její kraťoučké kapitoly. Je sice super narazit každou chvíli na nějaký cliffhanger, ale trochu mě to vyrušovalo ze čtení a kazilo mi to tak zážitek z knihy. Ale to je jen mé osobní rozčilení. Jinak jsem byla spokojená a nadšená a za pár dní jsem měla dočteno. Jasně, přečetla bych to i rychleji než za týden, ale vážně je nutné u dobré knihy někam spěchat?

Suma sumárum, Jméno větru je parádní čtení. Vyvážené, zábavné, čtivé, skvělý začátek série, ideální kniha na odpočinek. A rozhodně skvělá prvotina. 

Jméno větru (The Name of the Wind) / Patrick Rothfuss / vydalo nakladatelství Argo ve spolupráci s nakladatelstvím Triton v roce 2015 / brožovaná / přeložila Jana Rečková / 648 stran.