7 knih do apokalypsy

Lockdown je v mnoha ohledech příležitost k zpomalení (nebo rovnou zastavení) a přemýšlení nad spoustu důležitých věcí. Můžete si díky tomu srovnat priority v životě nebo se zaměřit na podobně důležitou otázku... jaké knihy byste si nechali, kdyby přišla apokalypsa? 

Podobné seznamy nejoblíbenějších knih najdete po internetu snad všude, já sama jich četla spoustu. Když jsem nedávno na další podobný narazila, tak jsem si uvědomila, že jsem si sama nikdy nedala tu práci, abych se zamyslela nad těmi svými. A je úplně jedno, zda by skutečně šlo o apokalypsu, kdy bych cestovala z místa na místo nebo třeba o pustý ostrov (a je otázka, co je dnes vlastně pustý ostrov). Byla bych úplně nahraná! 

Tak jo a teď vážně (nebo aspoň trochu vážněji). Je vážně fajn se trochu pozastavit a zamyslet nad tím, jaké knihy na vás zapůsobily tak silně, že byste si je vzali s sebou kamkoliv. I kdyby to znamenalo zničená záda z neustálého přenášení v batohu. Nejde o knihy jakkoliv prakticky užitečné, takže bych ve skutečnosti spíše umřela hlady, než abych si četla, ale utopie je to hezká. Dala jsem si celá dvě kritéria: musí jít o knihu, která mě zásadním způsobem ovlivnila a současně ji musím být ochotná číst více než třikrát. A splnit obě kritéria je docela oříšek. 

Ve svém výběru jsem se nehodlala omezit žánry nebo délkou a tak následujících sedm knih je má naprostá TOPka, za kterou dám ruce do ohně. Vlastně klidně i nohy. Jelikož mi sám výběr dal poměrně zabrat vybrat, knihy nejsou hodnocené podle oblíbenosti nebo důležitosti. Aspoň zde jsou si všechny rovné, ačkoliv nemohu zaručit, že některou z nich nemám raději. A protože mi přišlo nefér krást fotky po internetech a já teď jako na potvoru ani jednu zmíněnou u sebe nemám, každá z knih obsahuje pouze proklik na Databázi knih. Přípravou na apokalypsu bych neprošla.

Bez dalších řečí, tady jsou.

Michael Ende - Nekonečný příběh
Úplně první kniha, kterou jsem četla samostatně. Už jako prckovi mi naprosto učarovalo filmové zpracování a jen co jsem zjistila, že existuje i kniha, musela jsem si ji přečíst. A už tehdy mě překvapil rozdíl mezi filmem a knihou (ale ten první film zbožňuji doteď). Dobrodružství Bastiana Balthazara Buxe v knižní Fantázii je prakticky důvodem, proč jsem nikdy nepřestala číst. Proč si stále v hlavě pěstuji vlastní verzi Fantázie a nikdy ji nenechám pohltit Nicotou. Nejde o pouze pohádkový nebo dětský příběh, Nekonečný příběh je knihou, která vám připomene, jak důležité je snít a nevzdávat se svého vnitřního dítěte. A přesně proto sem patří.

Andrzej Sapkowski - Poslední přání
Celá série Zaklínače patří mezi mé nejoblíbenější knihy, ale první dvě povídkové knihy mám asi nejraději. A Poslední přání úplně nejvíc. Zaklínač nebyl mým prvním setkáním s dospělou fantasy, ale  jako první z nich se mi nesmazatelně zaryl do paměti. Dodnes se s radostí znovu a znovu seznamuji s důležitými postavami ságy a dodnes mne baví Sapkowského práce s mýty a pohádkami. Ano, najdete spoustu dalších příkladů, kdy autoři pracují s mýty a pohádkami, a dost možná i lépe. Jenže sága o bělovlasém Zaklínači byla prostě první. A i díky tomu stále fantasy čtu. 

Howard Phillips Lovecraft - Šepot ve tmě a jiné hrůzostrašné příběhy
Ano, přesně tak, tohle jste mohli čekat. Pokud bych od Lovecrafta měla vybrat jen jednu jedinou sbírku (jinak nekompromisně volím naprosto úžasné Spisy), tak by to byla právě tahle. Šepot ve tmě byl mým prvním setkáním s lovecraftovským univerzem a zdejší povídky patří mezi moje naprosté favority. Vlastně je podle mě takovým best of Lovecraft. Tahle sbírka stála na úplném počátku mého seznamování s knižním hororem a má poměrně zásadní vliv na tom, jak ho dnes vnímám. Motivy všeobjímající kosmické hrůzy a z toho plynoucí bezmocnosti mi i dnes přijdou neskutečně působivé a stále se k nim vracím. A jak by teprve působily právě na nějakém pustém ostrově obklopeném širým oceánem... 

Haruki Murakami - Konec světa & Hard-Boiled Wonderland
Nejraději bych tvrdila, že to byla první kniha, co jsem od Murakamiho četla, ale strašně bych kecala. Byla až druhá, ale o to zásadnější. Murakami byl mým seznámením se světem japonské literatury (ačkoliv to úplně není její typický zástupce) a touhle knihou si mě snadno omotal okolo prstu. S podobně zvláštním a nejednoznačným příběhem jsem se do té doby nesetkala a bylo mi jasné, že potřebuji víc. Dodnes se však žádné jiné nepodařilo přebít ten první dojem. Ani jinému Japonci. 

Michail Bulgakov - Mistr a Markétka
Pověsti o Faustovi jsem měla vždy moc ráda. Hlavně mě bavila část, kdy si ďábel pro Fausta přišel a odnesl ho stropem jeho domu. Jako dítě mě fascinovala mě možnost, že by takový dům mohl existovat a jako starší mě mrzelo, že to tak není. Jenže pak jsem narazila na Mistra a Markétku. Faustovský příběh zasazený do Moskvy, kde ďábel a jeho suita nejsou nutně ti zlí. Ke knize jsem s dostala na střední a tehdy jsem byla nevím proč přesvědčená, že ruští autoři se nedají číst. Chyba, dají (aspoň někteří). Byla to láska na první i druhé přečtení a věřím, že vydrží i na to třetí.

J. H. Krchovský - Nad jedním světem (Básně sebrané)
Poezie jako taková mi nikdy zrovna nepřirostla k srdci, ale existuje pár výjimek. Tohle je jedna z nic. S Nad jedním světem jsem se prvně seznámila když jsem si sestavovala seznam knih k maturitě. A potkaly jsme se asi nejlepší možné době. Nebo v nejhorší. Ten první večer, co jsme spolu strávily, jsem celý probrečela. Každá jedna báseň pro mě byla jak nůž do srdce, prakticky každé jsem svým způsobem rozuměla. Doteď jim rozumím, doteď ve mě probouzí širokou škálu emocí. Sice si tu svou nejmilejší báseň nosím už přes rok s sebou pod kůží, ale kniha je prostě kniha. 

Karel Jaromír Erben - Kytice

Má druhá výjimka a asi nejmilejší kniha z české literatury. Vždy jsem byla fascinovaná českou lidovou slovesností a tahle sbírka je jejím naprosto perfektním odrazem. Navíc je napsaná tak krásnou a zvučnou češtinou! Určitě nejsem jediná, kdo si díky tomu pamatuje celé části různých básní. Upřímně, pokud bych mohla, tak tuhle knihu budu cpát každému cizinci, že tohle si prostě musí přečíst. Kytice prostě neodmyslitelně patří k mému vnímání své vlasti a rozhodně mi v podobném seznamu nemůže chybět.

Něco jako bonus...

Vážně jsem si říkala, že bych sem zařadila jako bonusovou knihu něco odborného. Jenže taková, která pro mě byla skutečně zásadní a neobešla bych se bez ní, nejde vybrat jen jedna. A s Čihákovo Anatomií bych se vážně nikam tahat nechtěla. 

To je vše k mých TOP 7 knihám (nebo vlastně sedm a půl) do apokalypsy. Nebo na pustý ostrov. Nebo prostě kamkoliv jinam. Četli jste je? A jaká by byla vaše knižní TOPka?