Světy vládce snů
Mýtus Cthulhu se nikdy nerovnal jen Lovecraftovu jménu. Vzhledem k tomu, že si Lovecraft čile dopisoval s mnoha dalšími spisovateli, začalo dílo přerůstat svého autora a v náznacích se vracet zpět. Jako Kniha Eibonova nebo ropuší bůh Tsathoggua. A konečně se můžeme seznámit i s jejich autorem.
Legendární pulp
O časopisu Weird Tales jsem zde mluvila už několikrát. Dnes se jedná o pojem, který výrazně ovlivnil (nejen) hororový žánr a spoustu současných spisovatelů. Už dávno jsme se u nás mohli knižně seznámit s některými jeho přispěvateli, např. Rayem Bradburym, Robertem Blochem nebo Henry Kuttnerem. Ovšem jsou tu i ikoničtější spisovatelé... O tom asi nejslavnějším jsem tu mluvila už několikrát, Lovecraft je prostě láska. S Howardem jsem (zatím pořád) měla čest díky sbírce Černý kámen a ten poslední u nás teprve vychází. Konečně!
Clark Ashton Smith možná nedosáhl věhlasu a kultovního statusu Lovecrafta a Howarda, síla jeho imaginace za nimi ale nijak nepokulhávala. Tento kalifornský básník, sochař, ilustrátor a spisovatel se na rozdíl od svých přátel dožil požehnaného věku 68 let i jisté slávy, ovšem kultovní status mu dopřán nebyl a tak dodnes je schován v jejich stínu. To ale nic nemění na tom, že si místo po boku obou velikánů, jako spolutvůrce mýtu Cthulhu, rozhodně zaslouží. Kniha Mimo prostor a čas je osmým svazkem edice Pandaemoium a prvním dílem Smithovo vybraných spisů. Je v ní 22 povídek, jedna báseň a předmluva Stephena Jonese pro původně anglické vydání. Jedná se vesměs o krátké práce chronologicky řazené a jsou zde obsaženy práce z větších cyklů. Nejdelší povídka Pohřební bůh zabírá 24 stran, ta nejkratší, Poslední zaklínadlo jen šest.
Snové světy
Smithova přezdívka "vládce snů", kterou ho označil Donald Wandrei, tuhle sbírku skvěle vystihuje. Na všech povídkách jako by ulpěl jakýsi mlžný opar, který z nich tematicky dělá něco mezi snem a noční můrou. Autor navíc vše docela podrobně popisuje barvitým jazykem, takže snadno pustíte uzdu představivosti a užíváte si jednotlivé světy. Kromě obligátních stvůr, okultistů a dávných bohů Smith rád využíval magii, čímž povídky dostávají fantastický nádech, i když jde zrovna o nekromancii. A svou roli mají i ženy jako rozkošný objekt zájmu, milenky nebo snoubenky, které je třeba ochraňovat nebo které se naopak zoufale snaží zachránit svoje milé.
Na rozdíl od Lovecrafta i Howarda, Smith nejenže své příběhy rád zasazoval do fiktivních světů, ale i rozdílných časů. Takže kromě povídek z přítomnosti se podíváme do středověkého městečka Averoigne, do pradávné Hyperborey, bájné Poseidonis (což je jiné jméno pro Atlantidu), do budoucnosti na poslední kontinent jménem Zothique nebo na jiné planety. Konečně se seznámíme s nechvalně proslulým Eibonem (Dveře na Saturn), ropuším Tsathogguou (Příběh Satampry Zeroise) nebo beztvarým Ubbo-Sathlou. Jsou tu i staří známí ghúlové, ať už sami za sebe (Ghúl, Utajený potomek) nebo v takřka pickmanovském lazení (Lovci ze záhrobí). O tom, že hon za poklady a bohatsvím se nevyplácí by mohl svědčit kromě Satampry Zeroise i Falmer a Thone (Semeno z hrobky) nebo Avoosl Wuthuqquan (Osud Avoosla Wuthuqquana). A kromě toho, že ne všem cizincům můžete věřit (Gorgona), byste se měli vyhýbat i podivným místům (Genius loci, Pohřební bůh).
Slušivý kabátek
Vizuálně je radost se na knihu dívat, tohle Plus prostě umí. Ilustrace Jakuba Gajdošíka na obálce je naprosto parádní a ke knize skvěle padne. Uvnitř knihy bych její drobnější sourozence asi ani nepotřebovala, ale zase nijak nepřekáží. Trochu mi mrzí absence nějakého poznámkového aparátu, jako měly Lovecraftovy Spisy, ty povídky k tomu úplně vybízí a nevadilo by mi více informací k jednotlivým povídkovým cyklům. Takhle mi zůstal dojem jen jejich samostatnosti bez většího provázání i většího dojmu. Je také trochu škoda místy kostrbatého překladu v první třetině knihy, kdy jsem si přišla trochu ztracená v tom, co mi má být sděleno.
Upřímně jsem ráda, že u nás Smithovo dílo konečně vychází a na mojí lovecraftovské poličce se ta kniha bude parádně vyjímat. Z knihy jako takové jsem ale poměrně rozčarovaná. Nevím, jestli je to autorem, překladem nebo výběrem povídek, ale nemám pocit, že by ve mě Mimo prostor a čas zanechal nějaký hlubší dojem. O spoustě povídek sice mohu říct, že mě bavily, že měly super nápad a jsou super napsané, ale nic víc. Stejně tak nic nebylo tak špatné, aby mě to dál odradilo. Bohužel je to nejspíše kniha, o které nejspíš do půl roka, roka nebudu prakticky nic vědět, kromě toho, že jí mám. Přesto bych to nerada se Smithem vzdala, jen příště asi raději sáhnu po originálu.
Mimo prostor a čas (The Emperor of Dreams. The Lost worlds of Clark Ashton Smith)/ napsal Clark Ashton Smith/ přeložila Linda Kosatíková/ ilustroval Jakub Gajdošík/ vázaná s přebalem/ vydalo nakladatelství Plus v roce 2018/ 344 stran.
Legendární pulp
O časopisu Weird Tales jsem zde mluvila už několikrát. Dnes se jedná o pojem, který výrazně ovlivnil (nejen) hororový žánr a spoustu současných spisovatelů. Už dávno jsme se u nás mohli knižně seznámit s některými jeho přispěvateli, např. Rayem Bradburym, Robertem Blochem nebo Henry Kuttnerem. Ovšem jsou tu i ikoničtější spisovatelé... O tom asi nejslavnějším jsem tu mluvila už několikrát, Lovecraft je prostě láska. S Howardem jsem (zatím pořád) měla čest díky sbírce Černý kámen a ten poslední u nás teprve vychází. Konečně!
Clark Ashton Smith možná nedosáhl věhlasu a kultovního statusu Lovecrafta a Howarda, síla jeho imaginace za nimi ale nijak nepokulhávala. Tento kalifornský básník, sochař, ilustrátor a spisovatel se na rozdíl od svých přátel dožil požehnaného věku 68 let i jisté slávy, ovšem kultovní status mu dopřán nebyl a tak dodnes je schován v jejich stínu. To ale nic nemění na tom, že si místo po boku obou velikánů, jako spolutvůrce mýtu Cthulhu, rozhodně zaslouží. Kniha Mimo prostor a čas je osmým svazkem edice Pandaemoium a prvním dílem Smithovo vybraných spisů. Je v ní 22 povídek, jedna báseň a předmluva Stephena Jonese pro původně anglické vydání. Jedná se vesměs o krátké práce chronologicky řazené a jsou zde obsaženy práce z větších cyklů. Nejdelší povídka Pohřební bůh zabírá 24 stran, ta nejkratší, Poslední zaklínadlo jen šest.
Snové světy
Na rozdíl od Lovecrafta i Howarda, Smith nejenže své příběhy rád zasazoval do fiktivních světů, ale i rozdílných časů. Takže kromě povídek z přítomnosti se podíváme do středověkého městečka Averoigne, do pradávné Hyperborey, bájné Poseidonis (což je jiné jméno pro Atlantidu), do budoucnosti na poslední kontinent jménem Zothique nebo na jiné planety. Konečně se seznámíme s nechvalně proslulým Eibonem (Dveře na Saturn), ropuším Tsathogguou (Příběh Satampry Zeroise) nebo beztvarým Ubbo-Sathlou. Jsou tu i staří známí ghúlové, ať už sami za sebe (Ghúl, Utajený potomek) nebo v takřka pickmanovském lazení (Lovci ze záhrobí). O tom, že hon za poklady a bohatsvím se nevyplácí by mohl svědčit kromě Satampry Zeroise i Falmer a Thone (Semeno z hrobky) nebo Avoosl Wuthuqquan (Osud Avoosla Wuthuqquana). A kromě toho, že ne všem cizincům můžete věřit (Gorgona), byste se měli vyhýbat i podivným místům (Genius loci, Pohřební bůh).
Slušivý kabátek
Vizuálně je radost se na knihu dívat, tohle Plus prostě umí. Ilustrace Jakuba Gajdošíka na obálce je naprosto parádní a ke knize skvěle padne. Uvnitř knihy bych její drobnější sourozence asi ani nepotřebovala, ale zase nijak nepřekáží. Trochu mi mrzí absence nějakého poznámkového aparátu, jako měly Lovecraftovy Spisy, ty povídky k tomu úplně vybízí a nevadilo by mi více informací k jednotlivým povídkovým cyklům. Takhle mi zůstal dojem jen jejich samostatnosti bez většího provázání i většího dojmu. Je také trochu škoda místy kostrbatého překladu v první třetině knihy, kdy jsem si přišla trochu ztracená v tom, co mi má být sděleno.
Upřímně jsem ráda, že u nás Smithovo dílo konečně vychází a na mojí lovecraftovské poličce se ta kniha bude parádně vyjímat. Z knihy jako takové jsem ale poměrně rozčarovaná. Nevím, jestli je to autorem, překladem nebo výběrem povídek, ale nemám pocit, že by ve mě Mimo prostor a čas zanechal nějaký hlubší dojem. O spoustě povídek sice mohu říct, že mě bavily, že měly super nápad a jsou super napsané, ale nic víc. Stejně tak nic nebylo tak špatné, aby mě to dál odradilo. Bohužel je to nejspíše kniha, o které nejspíš do půl roka, roka nebudu prakticky nic vědět, kromě toho, že jí mám. Přesto bych to nerada se Smithem vzdala, jen příště asi raději sáhnu po originálu.
Mimo prostor a čas (The Emperor of Dreams. The Lost worlds of Clark Ashton Smith)/ napsal Clark Ashton Smith/ přeložila Linda Kosatíková/ ilustroval Jakub Gajdošík/ vázaná s přebalem/ vydalo nakladatelství Plus v roce 2018/ 344 stran.
Žádné komentáře:
Okomentovat