R.E.H. poprvé

Mýtus Cthulhu a Lovecraft je něco, o čem bych mohla mluvit dlouhé hodiny. Dny. Jenže mýtus Cthulhu už ve své době nerovnal pouze Lovecraftovi, což je pro mě zatím neprobádané území. Jak je to dnes je jasné ze sbírek jako Černá křídla Cthulhu, ale dříve? Dámy a pánové, přivítejte Černý kámen Roberta Ervina Howarda!



Ačkoliv o panu Howardovi vím stejně dlouho jako o Lovecraftovi, zatím jsem s ním neměla čest. Protože jsem ho měla zafixovaného hlavně (a pouze) jako autora Conana, nijak mě jeho tvorba nelákala. Sice jsem věděla, že psal i o jiných hrdinech, ale moje podvědomí tu informaci značně potlačovalo. Proto se ke mně jeho přínos kultu Cthulhu dostal až teď. (A taky proto, že jsem byla líná jednotlivé povídky hledat po sbírkách, nedejbože je zkoušet číst anglicky.)

Povídková sbírka Černý kámen přináší 11 povídek, některých v češtině úplně poprvé. Jiné dostaly nový překlad, nebo je lze najít v různých sbírkách (jako např. Ašurbanipalův plamen ve sbírce Tygři moře). Protože to jsou sbírky rozšiřující Lovecraftův odkaz, najdeme tu prvky, které pak mistr sám využíval. Jako je tajemná Černá kniha (aka Bezejmenné kulty) von Junzta nebo šílený básník Justin Geoffrey. (Původní anglický název knihy je Nameless Cults, čemuž by odpovídal název Bezejmenné kulty, ale později byla kniha označována jako Unaussprechlichen Kulten, čemuž spíše odpovídá překlad Nevýslovné kulty a což mě osobně se zamlouvá o maličko víc.)

Pro hororovou tvorbu měl Howard specifickou chásku gentlemanů-dobrodruhů o  kterých se nedozvíme víc než pár střípků z konverzací za běhu děje. I přesto z nich citelně sálá odvaha a archetypálnost jejich rolí. Je mi velice sympatické, že ačkoliv se zde bavíme o kultu Cthulhu, nejen že Howard přináší nové prvky, ale nesnaží se kopírovat nebo napodobovat Lovecrafta (což spousta jeho dnešních akolytů nechápe). Jak zmiňuje i Milan Žáček v předmluvě sbírky, kde si Lovecraftovi hrdinové uvědomují bezmocnost v tváří tvář nezměrnosti vesmíru, Howardovi detektivové se neohroženě vrhají vstříc nebezpečí. Přijde mi to jako jeden z typických rysů fantasy žánru sword and sorcery, ačkoliv je to můj dojem bez znalosti toho žánru (napravím).


A ta atmosféra! Jasně, je to pulp a je to přehnané, ale na tak působivou atmosféru dnes jen tak nenarazíte. Když se prokoušete poněkud archaičtěji znějícím jazykem (který dle mého do téhle literatury prostě patří), dostanete ideální povídky na čtení pod peřinu za slabého svitu baterky. Povídky jsou plné orientálního okultismu, zakázaných knih, ztracených měst, degradace lidství i nelidských stvoření. Krásnou ukázkou takové pokleslosti jsou povídky Obyvatelé podhrobí, Děti noci i titulní Černý kámen (i když ten obsahuje toho mnohem víc). Enlilův hlas nás zavede do dávno ztraceného a přesto stále živého a nebezpečného města. Podobně je na tom i Ašurbanipalův plamen, ačkoliv jeho město je dávno mrtvé. Dermodova zhouba pak přináší téma zla, prokletí a síly lásky. Zbylé povídky jsou ve větší či menší míře kombinací zbylých faktorů - okultismu, zakázaných knih a nelidských stvůr. Pokud čekáte nepopsatelné zlo a hrůzu z jiného světa, tak Netvor na střeše, Démon prstenu, Hrob mi nekopejte či Kobra ve snu jistě dobře poslouží. A tomu všemu vévodí poslední kus, Nestvůrný kopytnatec, nejvíce dýchající Lovecraftovskou atmosférou (a to nejen proto, že připomíná Hrůzu v Dunwichi).

Pro mě je Černý kámen objektivně nehodnotitelný. Staré klasické hororovky a strašidelné věci mám vážně ráda, pokaždé si je dlouze vychutnávám a tahle sbírka mi prostě padla do noty. Jen mě na konci mrzelo, že už je to vše, že už jsem ten útlý svazeček přečetla. Ale i v tom je kouzlo téhle knihy. Nezbývá mi než přát si, aby Laser v téhle edici pokračoval dál, klasického hororu pro mě nikdy není dost!

Černý kámen (Beyond the Borders and other stories)/ napsal Robert E. Howard/ brožovaná/ vydalo nakladatelství Laser/ přeložil Milan Žáček a Michael Bronec (Ašurbanipalův plamen)/ 246 stran.

Žádné komentáře:

Okomentovat