Všechny klíče Klíčova
V případě, že již máte doma celou sérii Zámek a klíč, je na pohled jasné, že Klíče království jsou jiné. Jejich bílá obálka mezi ostatními přímo září a letmé prolistování první dojmy jen potvrdí. Něco je prostě jinak.
Přes veškerou odlišnost jsou Klíče království knihou, která nejvíce zobrazuje běžný život Zámkových a rutinu. Není to jedno velké dobrodružství jako to bylo doposud v každém díle, ale spousta malých. Ve škole, mezi přáteli, doma. Dobrých i zlých. Každý se snaží po svém srovnat se s tím, co obnáší být dědicem klíčů a každý je v jiné míře úspěšný. Vše pořád zaštiťuje boj proti černé dámě ze studni, odkrývání střípků minulosti a rostoucí podezření o tom, jak to vlastně je. Zámkovi jsou teenageři jak vyšití a neobejde se to ani bez klišoidních scén. Holt taková už je puberta.
Odlišná není jen stavba děje, ale i celkové rozvržení knihy a panelů. Sympatické mi je i čistě Bóďův pohled na věc inspirovaný komiksem Calvin a Hobbes a tudíž jeho autorem Billem Wattersonem. Nezůstane ale jen u Bódi, konečně více nakoukneme i do světa Rufuse Whedona. Jak už Zack dříve zjistil, s tím retardem je něco jinak. A jak já jsem doufala už na konci Hlavohrátek, má v sobě jistý potenciál. Jen ho pro jeho stav dospělí moc neberou vážně, což je mu celkem výhodou. A děsně se mi líbí obálka jeho kapitoly ve stylu komiksu 60. let.
Klíče království tentokrát vytasí s poměrně velkou spoustou klíčů. V každé kapitole je to minimálně jeden a v některých je objevený svazek větší. Tohle může na někoho působit značně účelně a dost možná to tak i je, ale dává to perfektní smysl. Nejen proto, že Benjamin Zámek udělal první klíče na konci 18. století (a tak logicky se v dalších generacích musely objevit nové), ale právě pro to zobrazení rutiny. Protože stejně jako s lebečním klíčem, i s jinými může být zábava. I trápení. Trochu mi vadila nahodilost s jakou se klíče objevovaly, bez většího slova k tomu, ale to je drobnost. Celek funguje i tak.
Díky odlišnému uspořádání knihy a relativně uzavřeným kapitolám děj pokrývá větší časový úsek než doposud. A tím pádem (nebo je to jen můj pocit) dává prostor více klíčovým událostem pro další vývoj děje. Ano, pořád je to boj proti černé dámě, ano, přidávají se nové informace, ale už je znát, že se děj ubírá ke konci. Dozvídáme se více podstatných informací o záporákovi a navíc Tyler už začíná tušit, jak to vlastně je... Nejen díky tomu přibudou i smrti a Rodriguez opět ukáže, jak děsivý umí být. Jak vás ukolébá různými událostmi a když začne stříkat krev, zůstanete ohromeni, nejen pro veškerou krev, ale i pro perfektní propracovanost souvisejících okolností.
Což mě přivádí ke kresbě, ale tady se budu opakovat. Jako pokaždé, jednoduše perfektní. Hill s Rodriguezem si neskutečně sedí a tentokrát svoji spolupráci vytáhli na úplně nový level. Ačkoliv na mě tenhle díl působí experimentálně, nelze mluvit o slabých místech. Všechno šlape, tak jak má a jak jsme již u Zámku a klíče dávno zvyklí. Plus je vše dotaženo do nejmenších barevných podrobnost. Tohle výrazně odlišné zpracování mě vážně bavilo. Díky tomu měly šanci vyniknout i jiné události, než čistě boj proti zlu, děj zůstával neuvěřitelně čtivý a na závěr nám byl naservírován takový cliffhanger, až mě trochu znervózňovali retrospektivní Časohrátky, protože jsem sakra chtěla vědět, jak to skončí. A nad obrazárnou bych mohla slintat taky dlouho, jako pokaždé.
Jediná věc mi ale pořád trochu nesedí. Na tom, že je Finta (Luke/Zack) skrz naskrz hajzl a záporák, se kterým nemáte potřebu soucítit (jako se Samem Lesserem), se tuším všichni shodneme. Jenže mě k absolutnímu chladu a děsu, který by měl vzbuzovat, ještě ždibec chybí. Nechápejte mě špatně, má všechno, co by měl mít, pro mě je jen stále moc lidský a impulzivní, na to, že má duši spojenou s pijavicí z jiného světa. Beru to ovšem jako plus, jelikož mu zbývají rezervy do velkého finále, které doufám bude epické.
Malá poznámka na konec. Nemohu si pomoct, ale Fintova ženská verze mi zde vizuálně nesnesitelně připomíná Cruellu de Ville. Jen ne tak pohádkovou.
Zámek a klíč: Klíče království (Lock and key: Keys to the Kingdom)/ napsal Joe Hill / nakreslil Gabriel Rodriuez / vydalo nakladatelství Comics centrum v roce 2015/ vázaná / přeložil Jan Kantůrek / 160 stran.
Což mě přivádí ke kresbě, ale tady se budu opakovat. Jako pokaždé, jednoduše perfektní. Hill s Rodriguezem si neskutečně sedí a tentokrát svoji spolupráci vytáhli na úplně nový level. Ačkoliv na mě tenhle díl působí experimentálně, nelze mluvit o slabých místech. Všechno šlape, tak jak má a jak jsme již u Zámku a klíče dávno zvyklí. Plus je vše dotaženo do nejmenších barevných podrobnost. Tohle výrazně odlišné zpracování mě vážně bavilo. Díky tomu měly šanci vyniknout i jiné události, než čistě boj proti zlu, děj zůstával neuvěřitelně čtivý a na závěr nám byl naservírován takový cliffhanger, až mě trochu znervózňovali retrospektivní Časohrátky, protože jsem sakra chtěla vědět, jak to skončí. A nad obrazárnou bych mohla slintat taky dlouho, jako pokaždé.
Jediná věc mi ale pořád trochu nesedí. Na tom, že je Finta (Luke/Zack) skrz naskrz hajzl a záporák, se kterým nemáte potřebu soucítit (jako se Samem Lesserem), se tuším všichni shodneme. Jenže mě k absolutnímu chladu a děsu, který by měl vzbuzovat, ještě ždibec chybí. Nechápejte mě špatně, má všechno, co by měl mít, pro mě je jen stále moc lidský a impulzivní, na to, že má duši spojenou s pijavicí z jiného světa. Beru to ovšem jako plus, jelikož mu zbývají rezervy do velkého finále, které doufám bude epické.
Malá poznámka na konec. Nemohu si pomoct, ale Fintova ženská verze mi zde vizuálně nesnesitelně připomíná Cruellu de Ville. Jen ne tak pohádkovou.
Zámek a klíč: Klíče království (Lock and key: Keys to the Kingdom)/ napsal Joe Hill / nakreslil Gabriel Rodriuez / vydalo nakladatelství Comics centrum v roce 2015/ vázaná / přeložil Jan Kantůrek / 160 stran.
Žádné komentáře:
Okomentovat