Nepopsatelno v komiksu

Upřímně mě nikdy ani nenapadlo přemýšlet nad možností existence komiksové adaptace přímo Lovecraftova díla. Něco takového v mém světě jednoduše nemohlo fungovat. Jak byste totiž chtěli nakreslit nepopsatelné? Erik Kriek chtěl. A já věděla, že to potřebuji vidět.

Přitom, co se týče fanartu na téma Lovecraft, znám toho spoustu, jenom na ploše počítače se mi střídá mraky variant samotného Cthulhu. Internet je prostě nepřeberná studnice možností. Dokonce znám i parádní webové lovecraftovské fan komiksy (které ovšem moc nesleduji, jelikož nerada čtu na počítači), které rozhodně stojí za pozornost. Minimálně můj oblíbený Unspeakable Vault, ze kterého mám doma i ilustraci na stěně. Jenže převést původní texty do komiksové formy je ošemetné, podobně jako podle nich natočit dobrý film. Lovecraftovo kouzlo totiž spočívá i v jeho jazyce, ve způsobu, jakým vás slovy postupně dostává do osidel znepokojení, až na vás plnou vahou dopadne tíha bezmocnosti proti kosmické rozlehlosti. Problém je samozřejmě v tom, že tohle nepopsatelno (ať už sebelépe přiblížené) na kameru prostě nedostanete a proto je i tak málo dobrých Cthulhu filmů. No a najednou u nás vychází komiks holandského kreslíře Erika Krieka, co s tím?

Dopředu jsem si o knize prakticky nic nezjišťovala - co tam bude, jak to bude dlouhé, kdo je vlastně Erik Kriek a jak kreslí... vůbec nic. Marnivě jsem se nechala strhnout líbivou obálkou a byla jsem zvědavá, jestli to klapne. Výběr povídek mě poněkud překvapil. Vyvrženec a Barva z kosmu patří mezi moje absolutní oblíbence, takže mi v hlavě začal blikat výstražný majáček. Dagon mě nikdy výrazně nezaujal, na Z neznámého světa jsem si popravdě nějakou dobu nemohla ani vzpomenout a Stín nad Innsmouthem... no, ani ten nepatří k mým oblíbencům, ale na druhou stranu se pro vizuální zpracování vyloženě hodí. Velkým překvapením byla kresba. Podle obálky s Lovecraftovo siluetou jsem si ji totiž představovala trochu jinak a hlavně barevně. Nejenom, že uvnitř barvy nejsou, ale kresba samotná k povídkám vážně sedla. Černobílé lazení navíc trochu navozuje pocit, jako by komiks vznikal souběžně s tím, jak sám Lovecraft psal svoje povídky a vy měli na chvíli šanci se tam přenést taky. A taky je to asi poprvé, co u černobílého komiksu nemám chuť ty panely vybarvit.

Aby jednotlivé povídky mohly fungovat i jako komiks, Kriek je musel přepracovat. Tahle změna se projevuje nejvíce na Barvě z kosmu, která by bez výraznějších úprav jako komiks fungovat nemohla. Nahum Gardner a jeho rodina tak nejenže dostanou tvář, ale i hlas a celá povídka je více osobním vhledem do situace. A vážně to funguje na jedničku. To samé, co komiksové Barvě lichotí, Vyvržencovi ubírá. I když se jedná o povídku, která se pro komiks hodí, velká část atmosféry spočívá právě v jazyce, kterým vás Lovecraft provádí četbou. Ve chvíli, kdy se tohle pokusíte zvárnit jinak, tak nikdy nezískáte stejný pocit, jako z právě z té četby. Část se nenávratně ztratí jako pára nad hrncem a výsledek bude o to chudší. Přesto je i Vyvrženec skvěle nakreslený a jeho podoba mě zahřála u srdce. Jak mě Dagon nikdy nechytl knižně, komiksově mi vyrazil dech. Ta povídka je pro komiks jako stvořená! Včetně samotného Dagona. Podobně je na tom i Z neznámého světa, také se sem jednoduše hodí. Jenže... já nevím. Kriekovi se podařilo celkem obstojně ukázat kosmickou nezměrnost i její hrůzný dopad na hlavní hrdiny, ale něco málo mi tam chybí. Ať mi Stín nad Innsmouthem nesedí sebevíc, nemohu popřít, že jde rozhodně o vrchol knihy. Nejen svojí délkou, ale i zpracováním, ta povídka je majstrštyk, ze kterého mrazí v zádech. V případě komiksu je to pro mě nová zkušenost, ale rozhodně příjemná.

Samozřejmě ani zde nechybí předmluva a doslov. Gerard Soeteman, který se chopil předmluvy, se kromě ošemetnosti komiksového zpracování Lovecrafta zabývá letmo i popularitou hororů a jejím důvodem. Nad touhle otázkou se dříve nebo později zamyslí každý hororový fanoušek, protože odpověď "baví mě to" časem nestačí. A na otázku jak tohle všechno souvisí s Lovecraftem zase odpoví doslov Milana Hulsinga. Dohromady tvoří parádní otevření i uzavření knihy, kdy se nejprve naladíte na tu pastvu, co vás čeká a ve finále ji důstojně uzavře.

Co se týče zpracování knihy, tak tady nelze snad vytknout nic, tohle Argo umí na výbornou. Na celé knize mě tak mrzí jediná věc a to písmo zvolené pro sazbu. Kapitálky a zvýraznění některých slov pro zdůraznění efektu mi spíše navozují bombastičnost superhrdinských komiksů než aby mi nějak skutečně podtrhly atmosféru. Nejedná se však o žádnou ohyzdnou bradavici na tváři jinak perfektní knihy, ze které byste nebyli schopní spustit oči, ale o neobvyklé znaménko, které vás sice rozčiluje, ale zvyknete si na něj. Ta kniha totiž jinak perfektní je.

Jako bezmezný fanoušek Lovecraftova díla křičím jo a pištím radostí jak malá holka, tohle se prostě povedlo. Výběr povídek, kresba i úprava pro odlišný formát, to všechno Kriek zvládl na jedničku a mně je ve finále jen líto, že toho není více. Na druhou stranu... možná je to tak dobře, méně totiž často bývá více. Jsem vážně moc ráda, že autor odvedl skvělou práci, anotace a chvalozpěvy mě pro jednou nezklamaly a náš starý dobrý HPL se nemusí zoufalstvím obracet v hrobě. Tohle je jednoduše něco, co prostě chcete v knihovně. Chcete, věřte mi. 

Z neznámého světa a další příběhy (From Beyond and other stories)/ scénář napsal Erik Kriek/ nakreslil Erik Kriek/ přeložila Veronika ter Harmsel Havlíková/ vázaná/ vydalo nakladatelství Argo v roce 2018/ 120 stran.