Hejbnout zadkem

Zapovězená nadávka. Cizí pojem. Sprosté slovo a především noční můra. Jedno slovo, které mě v různých podobách neustále straší ve snech, až před ním utekl i Freddie Krueger. Že nevíte, co by to mohlo být? Pohodlně se usaďte a zhluboka se nadechněte, přichází.... hubnutí. 

Přitom to začalo docela nevině. Vzhledem k tomu, že se postupně ochladilo do příjemného pošmourna, přišel čas na dlouhá pyžama. Našla jsem ve skříni moje oblíbené kostkované kalhoty a když jsem si je oblékla, zažila jsem malý šok. Že je oblečení po vyprání trochu těsnější je běžné, ale tohle bylo těsné moc... Vždyť Vánoce a přibírací sezóna teprve přichází! Tak jakto, že mám slušný základ už teď?!

Pak jsem si uvědomila, že to docela dává smysl. Vzhledem k horkému létu jsem se s chutí schovávala do stínu, moc se nehýbala a zdravě vyvážené stravě taky moc nedala. Kdo by taky počítal všechny ty hranolky, když by dřív vystydly? Stejně jako odolávat zmrzce v těch vedrech. Nikdy! Jenže pak se to začne nenápadně projevovat. Nejprve trochu tlačí kalhoty na břiše, pak přes nohy a nakonec se jeden necítí dobře ani v pyžamu. Takhle by to rozhodně nešlo.

Uvědomila jsem si, že je to i skvělá příležitost udělat něco se svýma rukama. Ty hubnout nepotřebují, spíš naopak. Svým bicákům podle jejich velikosti něžně přezdívám hrášek nebo fazolka, ale teď je na místě maximálně tak blátíčko. Chlácholila jsem se tím, že na tréninzích iaida to doženu, ale vzhledem k tomu, že při svých výpravách do reálného světa nedokážu v případě potřeby přelézt zeď, je načase začít posilovat. Aspoň konečně využiju to funkční oblečení, co jsem si koupila minulou zimu!

Jenže ono je to hubnutí náročný stejně jako dospělost! Pořádně spát. Pravidelně a lépe jíst. Pít dost vody a méně čajů. Spát. Nepít moc alkohol. Nejíst sladké a tučná jídla. Spát. Hýbat se víc, než jen z nutnosti. Najít si čas pravidelně cvičit. Spát. Dodržovat to všechno. Spát. Spát. Spát.

Ummm, nezapomněla jsem na spaní?

Nepřeháním? Možná trochu, ale tak nějak rovnoměrně. Po létu stráveném v pohodlí gauče se mi při každé vhodné příležitosti ozývají záda, že se jim stýská po mojí pozornosti a když je jo super den, tak začne kňourat i krční páteř. Kam se pak na to motání hlavy hrabou všechny kolotoče. Hlavně, když přiberou do party ještě můj nízký tlak. Plíce si naopak uzurpují svoji chvíli při přikaždém výšlapu do našeho třetího patra. Věřte, že vysoký stropy v bytě jsou sice krásná věc, ale ten počet schodů na jedno poschodí už tolik ne. Ne, nemáme výtah. A nenechte se vyvézt z omylu, nezvyknete si na to, zkouším to už 4 roky a nic moc. Má to jedinou výhodu, na svoje lýtka si stěžovat vážně nemohu.

Ale teď vážně, dělám s tím něco? Už jo. Je to znát? Trochu. Například se už nebojím, že mě výšlap k mému bytu zabije a plíce protestují až nahoře u dvěří. Navíc znatelně méně. Co se týče mých stravovacích návyků, tak to pořád není žádný zázrak, ale rozhodně jím pravidelněji a zlepšil se mi tak i vztah s žaludkem. Za to moje hodování dvakrát denně mě moc rád neměl... Upřímně se mu nedivím, taky mě to štvalo. Ale hlavně se trochu zmenšila i moje osobní břišní mischellinka! A ne, nezdá se mi to, fakt je menší. Vážně, nekecám! A břicho teď zatahuju jen trošku!

Na druhou stranu ani nemohu říct, že bych se nějak výrazně předřela. Můj cíl není menší velikost oblečení nebo skvělá fitness postava, ale 3 jednoduché důvody. Zaprvé, i když jím celkem málo a mizerně, tak mám k jídlu docela vřelý vztah a a nerada se v něm nějak omezuji. Zadruhé, nesnáším pocit, že se na mě třese všechno co může. Navíc když mi to připomene každá druhá cesta městskou. A za třetí, ten momentálně nejdůležitější, v lednu jdu na ples a já ty šaty prostě obleču! Tak.

Jaký je váš boj s nemilosrdnými čísly na váze?