Filmové střípky #7

Za okny se brzy stmívá, chlad svádí k tomu zalézt s čajem do postele a něco si pustit. A vzhledem k tomu, že je můj filmový seznam dlouhý, mívám většinou rychle jasno. 

První díl fantastických zvířat jsem viděla teprve v létě a byla jsem jím příjemně překvapená. Jednak to vůbec nebylo špatné a jednak mě to vážně bavilo. Fantastic Beasts: The Crimes of Grindelwald (2018) to tím pádem neměli jednoduché a i podle toho to dopadlo. Tady už nejde o fantastická zvířata, ale o samotného Grindelwalda. Na jednu stranu je to logický posun, na druhou je to škoda, ta zvířata mě na prvním díle bavila nejvíce. Příběh nijak nepřekvapí, Grindelwald samozřejmě z vězení uteče, začne uskutečnovat svoje plány a je na Mlokovi, aby se mu to podařilo zmařit. Jenže to všechno je nějak divně poskládané. Spousta věcí je řečena mnohem později než by měla a všechno tak nějak dává smysl až na konci. A zrovna v tomhle případě ne v to dobrém smyslu. Navíc větší důležitost než fantastická zvířata mají také jednotlivé vztahy mezi postavami a jejich vývoj. I když vývoj je asi silné slovo, ono se toho totiž víc stalo mezi jednotlivými filmy, než v celém druhém filmu. Takže zůstal prostor jen pro usmíření a tragédii. A na obojí dojde. Johnnyho Deppa jsem jako herce mívala vždy ráda, ale namísto černokněžníka Grindelwalda jsem viděla jen bělovlasého piráta, což mu na ďábelskosti zrovna nepřidalo. Naopak Jude Law byl jako Brumbál skvělá volba a milé překvapení. On vlastně i ten letmý návrat do Bradavic byl super, ale to asi hlavně zapracovala nostalgie. Protože jinak u mě na plné čáře vede finální bitva na Pére Lachaise. Nechápu, jak jsem ten hřbitov mohla v Paříži vynechat.

Když byla The Nun (2018) oznámená, byla jsem zvědavá. Po dvou skvělých The Conjuring a dvou mizerných Annabelle (které jsem pro jistotu ani neviděla, stačí se podívat na hodnocení) jsem trochu doufala ve zlepšení. Démonický Valak je totiž sakra dobrý materiál k zpracování. No... ve finále mě docela zklamal. Začalo to slibně - prostředí rumunského kláštera bylo patřičně chladné a děsivé, zápletka měla slušný duchařský potenciál, atmosféra fungovala perfektně, ale to všechno přestalo ve chvíli, kdy se reálně začalo něco dít. Sice oceňuji, že to Valak vybalil hned naplno, než aby se jen schovával po klášteře a šramotil po chodbách, ale výsledek byl spíše k smíchu. Jako když ve tmě narazíte na spolubydlícího s pleťovou maskou. Vinu na tom mají i postavy otce Burkea (Demián Bichir) a sestry Irene (Taissa Farmiga), které vás nejprve zaujmou, ale hlavně ke konci se začnou utápět v šíleném patosu. V těch "nejlepších" scénách jsme už nebyli jediní, kdo se v kině smál. A upřímně je to škoda, Taissa má stejně jako její starší sestra Vera docela potenciál. Oceňuji ale snahu o propojení s celou sérií The Conjuring a to i přesto, že mi přijde nucená a nešikovná. 

Na sci-fi Annihilation (2018) jsem se moc těšila. Jednak mě hodně navnadil trailer, jednak jsem se těšila na Natalii Portman. A opět jsem byla spíše zklamaná. Na zemi dopadl meteorit, okolo místa jeho dopadu se začíná šířit zvláštní záře a utvářet nový ekosystém. Samozřejmě, že nikdo z lidí, co se tam vypravili, se nevrátil. Až na jednoho vojáka. Takže to pro tentokrát prubne skupina několika vědkyň spolu s Lenou, manželkou toho vojáka. Postupně zjišťují, že se opravdu nespojí s vnějším světem, že jim divné prostředí maže paměť a že je vskutku nepřátelské. Naplnění biologického potenciálu jednotlivce bylo podané zajímavě jak tematicky, tak vizuálně a u scény s predátorským mimem příjemně mrazilo. Ale to je tak vše. Hlavní hrdinky mi byly strašně protivné, chovaly se nelogicky a nedokázala jsem se s nimi jakkoliv sžít. Flashbacky do minulosti Leny byly po chvíli otravné a zbytečné, přestože osvětlovaly její vztah s manželem a proč se stalo, co se stalo. A konec byl jeden velký otazník. Tohle se moc nepovedlo, škoda.

Kraťas Behind (2016) mě naopak dostal hned. Příběh rozvedené Arianne, která se bojí aby jí manžel nesebral dceru sice není nějak originální nebo výjimečný, ale zatraceně atmosferický. Macarena Gómez je jako vyděšená matka skvělá, veliké oči Lone Fleming mě děsily ještě druhý den a i monstrum ve stylu slendermana fungovalo. Už po překvapiě dobré Tesis jsem si říkala, že španělským filmům musím dát větší šanci a Behind mě v tom jenom utvrdilo. A ne, vůbec se mi nevrátila obava podívat se do zrcadla, ehm...

Post borce na konec dnes získá poslední Halloween (2018). Když byl oznámen, nevěděla jsem, jestli jásat nebo se bát výsledku. Podobné pocity jsem měla i s účastí Jamie Lee Curtis. Byla jsem nadšená, ale i jsem se toho obávala, protože H20 (1998) a Resurrection (2002). Plus jsem byla zvědavá, co se změní oproti dvěma posledním filmům Roba Zombieho. Po zkouknutí musím říct, že nejsem ani zklamaná, ani nadšená. Mělo to svoje mouchy (hodně much), velká část je nápadným pomrkáváním na jedničku, ale přesto mě to vážně bavilo. Tichý, chodící zabiják je už sice trochu okoukaný, ale při troše umu je stále dost děsivý. A to byl. Sice byl Michael dlouho bez svojí masky, ale ani tentokrát mu nebylo vidět do tváře. Trochu mě mrzelo, že se jedná o jeden z případů, kdy trailer říká o filmu až moc a samotný film už potom moc zajímavějších scén nenabídne. Plus v rámci potřeby větší brutality a vizuální efektnosti jsou tu scény, které k Michaelovi nesedí. Ano, přesně to rozsypání zubů z traileru. Jenže Michael už není jediný, kdo je šílený. Pohled na zničené vztahy Lauri Strodeové s její rodinou, právě vlivem Michaelova vraždění mě vážně bavil. A i když zde byla snaha budovat postupně nějaké napětí, jednalo se primárně o variaci na scény z prvního filmu a závěrečné zúčtování nemělo dostatečnou šťávu. Přesto mi přijde, že se jedná o víceméně důstojné pokračování, ale doufám, že už poslední. Nechte tohle zlo konečně zpát.

Tohle měl původně být Halloweenský hororový speciál, ale vzhledem k tomu, že i jen nový Halloween jsem viděla až ve chvíli kdy v kinech končil a u dalších filmů jsem usnula, než jsem je dokoukala, se mi to sepsání trochu protáhlo... No, uvidíme, jak si povedu s plánovanou Vánoční variantou!

Viděli jste něco z mého současného výběru?
A jak očekávané Fantastic Beasts bavilo vás?