Barronova nádherná věc

Při našem prvním setkání ve sbírce Černá křídla Cthulhu mě Laird Barron zrovna neohromil. Dlouho jsem mu nechtěla dát mu druhou šanci, ale nakonec převážila zvědavost. Já jednoduše potřebovala vědět, co na něm všichni vidí a jestli to uvidím taky. 

I když, ruku na srdce, byla to víceméně náhoda. Stála jsem nerozhodně v knihkupectví s poukázkou a přemýšlela, co si koupím. Přejížděla jsem očima po regálech plných knih, než můj pohled zabloudil k malé knížečce se zajímavým přebalem. Obvykle nejsem marnivá, co se týče knižních obálek, ale tohle vypadalo jako správná kombinace minimalismu a detailu. Navíc ještě hezčí obálka se ukrývala právě pod tím papírovým přebalem. Bylo jasno, ta kniha musela jít domů se mnou. Chvilku jsem sice zaváhala nad jménem autora ("Laird Barron, uuuh"), ale pak jsem nad tím mávla rukou, alespoň se konečně pořádně seznámíme. A tak jsem si koupila svojí první gnómovku.

Jméno Lairda Barrona je ve fantastickém žánru poměrně hojně skloňováno. Pokud si o něm jen chvilku budete něco zjišťovat, narazíte prakticky na samou chválu a úspěchy. Za své dílo už získal několik světových ocenění, včetně dvou cen Shirley Jacksonové a ceny Brama Stokera. Sbírka Ta nádherná věc, jež na nás všechny čeká navíc sklízela úspěch i u nás. Server iLiteratura ji zařadil mezi nejlepší vydané knihy roku 2017 a Akademií science fiction, fantasy a hororu byla za rok 2017 jmenována za vítěznou knihu v kategoriích "Nejlepší fantasy a horor" a "Nejlepší povídková kniha". Ale kdo že je vlastně ten Laird Barron? Rodák z Aljašky, jehož dílo se pohybuje na pomezí hororu, noir a dark fantasy a z temných rohů se ozývá šeptavé srovnání i se samotným Lovecraftem. Chtě nechtě, tenhle autor prostě stojí za pozornost.

Sbírka Ta nádherná věc, jež na nás všechny čeká je posledním z autorovy volné trilogie sbírek a druhou, která u nás vychází (předcházející Okultace a jiné povídky vyšla o rok dříve pod křídly nakladatelství Laser). Uvnitř se nachází devět povídek, které jako červená niť spojuje téma animálního zla a pradávných bohů. Oproti Lovecraftovi se ale drží hezky při Zemi a konfrontuje svoje hrdiny s neznámým přímo, v jim známém prostředí. Zlo totiž nepřichází pouze odjinud, ale je v samotné podstatě Země a nikde reálně nejste v bezpečí. Tím je finální pocit zmaru silnější, nezáleží totiž na tom, kam půjdete, ono si vás vždycky najde.

Sbírka funguje jako celek velmi dobře, snad na žádnou z povídek nejde ukázat jako na nejslabší kus. Jednotlivé povídky jsou si tematicky podobné, nemají ale jednotnou šablonu a všechny servírují svoji porci atmosféry. Občas jsou sice jako vystřižené z pořadu Věřte Nevěřte (Redfieldská děvčata a Mrchožravá božstva na výšinách svých), jen lépe napsané. Jako epizody, které na vás natolik zapůsobí, že si je pamatujete i po letech. Autorův styl mi přišel místy zbytečně rozvleklý (Magická ruka) nebo zbytečně tajuplný (Jizva). Nejsem zrovna fanoušek mnohokrát zmíněných a ani jednou nepoužitých prvků v ději. Saturnův chřtán a Muži z Porlocku jsou spolu s Jizvou asi moji největší favorité. Je to trojice, ze které je nejvíce cítit nicotnost člověka proti silám, kterým nerozumí, čemuž odpovídá i patřičně tíživá atmosféra. Vastace je bezesporu nejzvláštnějším kusem sbírky. Tenhle šílený kaleidoskop ze života jedné bezvěké postavy na cestě časem a prostorem je bezesporu nejzábavnější divnou povídkou, co jsem četla (pardon, Carltone Mellicku III). Úvodní Blackwoodův synek a finální Více tmy mě bavily nejméně. Nemohla jsem se do nich ani začíst, ani více proniknout a tím na mě obě praticky měly minimální účinek. Přesto bych je neoznačila jako slabé kusy sbírky, prostě jsme si vzájemně nesedli.

Kniha samotná je takový malý poklad. Jedná se sice "jen" o paperback, ale úrovní svého zpracování si nezadá se spoustou knih v pevné vazbě. Už jen přebal z luxusního papíru Conqueror nebo fantastické ilustrace Karla Wennergrena dávají tušit, že máte v ruce knihu dělanou s láskou a péčí.  Odpovídá tomu také poznámkový aparát překladatele a redakce. Těch pár chyb knize naprosto samozřejmě odpustíte (já bych si jich popravdě sama ani nevšimla, kdyby na ně sám překladatel na stránkách nakladatelství neupozornil). Jedno velké ano je také kapesní formát, který není ani moc velký, ani moc malý, prostě takový opravdu akorát do kapsy. Opatrně, samozřejmě! Nejvíc mě ale baví drobné tečky v pravém horním rohu každé stránky, které vám rychle naznačí, kde v knize se zrovna nacházíte. Miluju takovéhle detaily!

Zpětně si přijdu jako skutečný heretik, když jsem Barronovo dílo šmahem odsoudila po jedné povídce. Ta nádherná věc se mi vkradla do mysli a pohodlně se tam usadila. Prý se nikam pryč nehne. Už opravdu dlouho se mi nestalo, že by mě bavila prakticky celá sbírka a neměla bych výraznou výtku. Nemohu ale ani říct, že bych si nadšením sedla na zadek a už nikdy nechtěla číst někoho jiného. Ta nádherná věc, jež na nás všechny čeká mi sice ukázala, že já a Laird Barron si budeme rozumět, k pořádnému okouzlení mi ale ještě něco chybí. Nebo jen hvězdy nebyly ve správném postavení, to ukáže další četba.

Ta nádherná věc, jež na nás všechny čeká (Beautiful Thing That Awaits Us All)/ napsal Laird Barron/ přeložil Jakub Němeček/ měkká s přebalem/ vydalo nakladatelství Gnóm! v roce 2017/ 370 stran.