Filmové střípky #9
Můj magisterský quest vrcholí a i když je to klišé jak blázen, tak nevím co dělat dřív a stejně nic nestíhám. Ale občas se i zadaří na něco se podívat a neusnout u toho... Vítejte tedy u dalšího dílu mého filmového občasníku!
Přijdu si jako ten poslední člověk, který viděl Bohemian Rhapsody (2018), jelikož jsem ji viděla až ke konci března. A jsem vážně ráda, že jsem ji zastihla v malém kině a ne nějakém multiplexu. Ten film tím dostal jistou osobnější a intimnější atmosféru a bavil mě tím více. Osobně jsem nikdy nebyla nějak velký fanoušek kapely Queen, ačkoliv samozřejmě znám jejich hitovky, které jsou nedílnou součástí mého playlistu. Jenže se všemi těmi nadšenými ohlasy jsem byla prostě zvědavá, jak se tvůrci s daným tématem poprali. A vážně mi spadla čelist. Už jen podoba herců s původními členy skupiny je neskutečná! Nejodlišnější je paradoxně Rami Malek, představitel Freddieho, ve finále na tom ale vůbec nezáleží, protože jeho herecký výkon byl dechberoucí. Děj jako takový byl pro mě místy až moc zkratkovitý a příliš pohádkově nereálný. Ano, skupina zažila raketový start, ale pochybuji, že její fungování bylo tak moc růžové a stereotypní. Působí to spíše jako jak by si zbylí členové přáli aby se na ně vzpomínalo, než že by takoví skutečně byli. Plus si samozřejmě filmaři neodpustili pár klišé, které jsou ve výsledku jako pěst na oko. Přesto se jedná o zajímavý pohled do zákulisního fungování kapely, vzpomínka na vznik jejich nejslavnějších hitů a pocta Freddiemu, v tohle ohledu si mě Bohemian Rhapsody získala jako už dlouho nic. A ne, vůbec jsem pak Queeny neposlouchala další týden v kuse...
Indiana Jones je láska. A Indiana Jones a poslední křížová výprava (1989) úplně ta největší. Tenhle díl jsem měla vždycky nejraději, bavil mě příběh, postavy i jejich herci, lokace, prostě úplně všechno. Navíc Indy byl vždy můj vzor a už jen kvůli němu jsem chtěla být taky takový archeolog-dobrodruh (a pak taky kvůli Sydney Fox). Dodneška se jedná o jeden z mála filmů, které nejsem schopna objektivně hodnotit, protože bych na něj mohla koukat pořád. A pokaždé mě bude bavit stejně. Proč o něm mluvím zrovna teď? Když jsem v Petře procházela cestou vedoucími k Al Khazneh, celou dobu jsem na ten film myslela. Procházíte soutěskou a najednou před vámi začne Al Khazneh vystupovat mezi skalami. Při tom pohledu jsem se znovu cítila jako malá holka, která vidí poprvé Poslední křížovou výpravu a je ohromená krásou toho místa. A světe div se, i toho Indyho jsme tam potkali, s kalichem a v keckách. Takže samozřejmě, že jsem si ten film musela doma pustit. Asi tak desetkrát... a pokaždé se stejným nadšením (i když to bylo nejčastěji k usnutí).
Už je to roky, co jsem naposledy viděla From Dusk Till Dawn (1996) a za tu dobu jsem skoro zapomněla, jak je ten film skvělý a kolik oblíbených scén tam mám. Vše začíná (relativně) nevinně, bratři Geckovi vyloupí banku, zabijí pár lidí a vezmou za rukojmí jednu bankovní úřednici. No jo, ale ti bratři jsou George Cloney a Quentin Tarantino. A Quentin hraje parádního úchyla, což mu prostě perfektně sedí. Bratři po cestě narazí na bývalého pastora cestujícího s rodinou karavanem a tak je vezmou (nedobrovolně) s sebou do Mexika. Do baru Titty Twister. Kde se samozřejmě všechno zvrhne v naprostou řezničinu. To je tak když vlezete upírům přímo pod nos. Jenže ta řezničina je vážně zábavná a plná skvělých detailů. Jako je třeba minirotačák v rozkroku nebo kříž z brokovnice. Navíc mexická upíří kapela je něco, co bych vážně chtěla vidět naživo (jen pak nebýt večeře). Vážně mě baví, jak si ze sebe ten film nic nedělá a mám pocit, že se jedná o moje vůbec první setkání s duem Rodriguez&Tarantino. Co si budeme povídat, byla to láska na první shlédnutí a pořád trvá.
O českém kraťasu Lesapán (2015) jsem věděla víceméně od samého začátku a hrozně jsem se na něj těšila. Strašně mě bavila myšlenka, že v zdánlivě bezpečném lese může číhat jeho strážce. A že to není žádný pohádkový moula, ale pan hejkal. Příběh je poměrně jednoduchý - u lesa žije hajný se svojí malou dcerou a do lesa přijdou pytláci. Jenže narazí právě na lesapána a moc dobře to s nimi nedopadne. Hajný mezitím hledá zaběhlého psa a stopy po pytlácích, zatímco se jeho dcera začne sbližovat s tajemným lesním ochráncem. A samozřejmě to nedopadne dobře. Lesapán je sice krátký, ale naprosto parádně natočený. Český les se možná zdá neškodný, ale při dodání té správné atmosféry se rázem stává děsivým místem. Napomáhají tomu i dětské říkanky, které dokážou být morbidní jako máloco jiného. Ale fungují zatraceně dobře. Lesapán pro mě byl i přes velkou natěšenost opravdu příjemným překvapením a vůbec bych se nezlobila, kdyby se autoři někdy v budoucnu tuhle myšlenku pokusili rozvinout do celovečerního kusu.
Na Avengers: Endgame (2019) jsem byla vážně zvědavá. Jednak kvůli úctihodné tříhodinové stopáži a jednak, protože z toho byli všichni dost nadšení. Já jsem pro jistotu nečekala raději nic. A upřímně, ono to nebylo tak špatné, ale nebyla jsem ani extra oslněna. Ten film byl přesně takový, jaký jsem čekala, že bude. Velkolepý, předvídatelný, klišovitý, zbytečně ukecaný a hodně patetický. Nechyběly ani klasicky marvelovsky vtipné prvky, ale tady působily spíš nuceně, až trapně. Třeba scénu s dohadováním se o velení lodi bych s klidem oželela. A nejenom tu. Tři hodiny jsou i dnes na film hodně a riziko zdlouhavosti je dost velké. Ano, i Endgame mohla být o něco kratší, ale nebyla to taková nuda. Hlavně, že ve finále všechno (víceméně) zapadalo do sebe a dávalo smysl. Co říct závěrem? Jsem ráda, že jsem u toho mohla být v kině, ale pochybuji, že si za pár měsíců vzpomenu na víc, než pár detailů. Stejně jako u Infinity War. Navíc silnější zážitek mám spíše z toho, že jsem neviděla všechny filmy předcházející Endgame. Nemám ráda vlastní nevědomost a tady mám co napravovat. Jo a nebrečela jsem, bylo jasné, že musí umřít zrovna tahle postava. Mě ale ve finále víc štvala oběť pro kámen duše (i když ani pro tu jsem nebrečela).
Bohemian Rhapsody byl opravdový zážitek! Ano místy trochu klišé, ale pořád si říkám, že to mohlo být horší. Přeci jen...Amerika no. Indiana Jones je moje dětská láska, kdo všechno se díky tomuhle filmu chtěl stát archeologem? Já určitě! A ta poslední scéna, herdek to mě jako dítě tak děsilo! Endgame jsem viděla tak týden po premiéře a byla jsem víceméně spokojená. Také mi bylo už od začátku jasné, kdo to schytá. Jsem docela zvědavá na další filmy z marvel univerza, když celá jedna velká éra skončila.
OdpovědětVymazatJo, taky si myslím :). Narazila jsem na netu na skvělou hlášku, že BR kastrovali zbylí členové kapely, což mi přišlo trefné :D. Jsem ráda, že to s tou archeologií tak nemám sama, já byla strašně zlamaná, když jsem zjistila, že to v reálu není tak zajímavý obor :D. Na ten Marvel jsme také zvědavá, po Endgame jsem si uvědomila, že jsem neviděla i nějak filmy, které tomu předchízely, tak v tomhle mám ještě co dohnat :)
Vymazat