Branišovský masakr

Mysleli jste si, že v našich končinách nejsou děsivá místa? Že se v klidu můžete projít v lese a potkáte maximálně srnku nebo prase? A že tam můžete bez obav stanovat? Omyl, to jste ještě nebyli v jižních Čechách. Nebo v hlavě slovenského spisovatele Marka E. Pochy. 

Když nakladatelství Carcosa oznámilo vydání knihy ONI spolu se všemi varováními, byla jsem vážně zvědavá. Jednak jsem se chtěla konečně seznámit s autorovým dílem a jednak mě vážně zajímalo, jak bude vypadat československý slasher. Ale popořadě, kdo je vlastně ten Mark E. Pocha? Autor (občanským jménem Marián Kluvanec) je na internetu označován jako Charles Manson československé literatury a on sám o sobě mluví jako o věrozvěstovi nové, temné literární éry. Jeho povídky vyšly například v Pevnosti, časopisu XB-1 nebo v několika sbírkách (Na hroby, Kniha bolesti, Zombie apokalypsa...). Jeho prvním hororovým románem se stala kniha Krajina kanibalov z roku 2016, kterou v poměrně rychlém sledu následovaly další knihy, včetně aktuální ONI. Všechny knihy jsou veskrze domácí, jelikož se odehrávají v prostředí Slovenska nebo Čech (tedy kromě Krajiny, ale to jsou zas Slováci v Peru) a jsou tak důkazem, že horor může fungovat i v našem prostředí. Přestože se E. Pocha jako autor věnuje "pokleslému" žánru, v civilu se jedná o vystudovaného žurnalistu se zkušenostmi v oboru. Působil například jako zastupující šéfredaktor týdenníku města Rimavská Sobota, přispíval také do Hospodárských novin či denníku SME. A pokud sami držíte v ruce román ONI, máte i vy možnost poznat obě autorova alter ega, stačí knihu dočíst až do konce.

Děj knihy je rozdělen na tři samostatné linie, které se postupně vzájemně propojí do konzistentního celku. Máme tu slovenské bankéře z Rimavské Soboty, kteří se povinně a s patřičným nadšením vydávají do Čech na team building, dva kamarády feťáky s milionovým nápadem a otce s dcerou, kteří si mají užít dobrodružný víkend mimo civilizaci. Kdyby tak věděli, jaké dobrodružství je čeká. Všechny tři skupinky si shodně vyberou jako svoji cílovou destinaci Branišovský les u Českých Budějovic. Obyčejný les, říkáte si? Možná ve dne. V noci by si tam jen tak někdo netroufnul a naši hrdinové mají záhy zjistit proč. Kromě Honzy Vojtíška totiž narazí na skupinu vypadající jako vzdálení příbuzní kapely Slipknot. Jenže tohle setkání je bude bolet. Všechny. Děj se odehrává trochu napřeskáčku, autor se nebojí skočit z přítomnosti do minulosti a okořenit děj ještě o něco více. Postupně díky tomu zjišťujeme více z minulosti jednotlivých postav, jejich nejniternější tajemství a úchylky. Přestože by se to mohlo zdát zbytečné, autor sděluje jen podstatný kontext. Který ale funguje jak má a umocňuje zvrácenost knihy.

ONI dostávají svým slibům a jsou skutečně brutální. Děj se sice odehrává v Čechách, ale stejně jako v případě autorových jiných děl mu nelze upřít inspiraci odjinud, v tomto případě legendárním románem Po sezoně od Jacka Ketchuma (recenze zde). E. Pocha je ale mnohem poetičtější, v jeho podání působí i čtvrcení téměř jako milostné vyznání. Násilí a nepřístupnost knihy nespočívá pouze ve slasherové řezničině, ale i v otázce pedofilie a úchylek vázaných na porno z deep webu. A v pomstě, která je jen výsledek likvidace naivity a iluzí. Kniha je hnaná nejen do extrémní brutality, ale i do absurdity, autor se nebojí využít mýty nebo tajemné zabijáky z jiné dimenze. Stejně tak mu nevadí zbortit stěnu mezi textem a čtenářem a promlouvat přímo ke čtenáři. V klíčových momentech jste tak postavám blíže, než byste byli rádi.

Přestože je kniha tematicky velmi brutální, jedná se o oddechové čtivo na jedno, dvě odpoledne. Základní schéma příběhu je jednoduché, přímočaré a obohacené o pár klišé. Každý průměrný fanoušek hororu přece ví, že je vždy špatný nápad jet někam bez telefonu nebo na místo bez signálu, stejně jako že stavět cokoliv (byť stany) na pohřebišti se prakticky rovná sebevraždě. Z popkulturních referencí byl mým favoritem rozhodně Honza Vojtíšek, který zafungoval jako podpora atmosféry na patřičných místech a stejně jako Branišovský les dal knize punc reality. A tím, že se děj neodehrává někde daleko za oceánem, ale v relativně blízkém a známém prostředí jsou ONI tím znepokojivější. Docela mi vyhovuje i fakt, že identita maskovaných zabijáků zůstane neznámá a jediná stopa k nalezení odpovědi je portál, kterým odešli. Jen v trochu jiném složení, než ve kterém přišli... Kniha samotná je klasickou produkcí nakladatelství Carcosa, zabalená do parádní obálky od Petera "Cwoky" Murína. Za mě v tomhle ohledu spokojenost.

Jak už jsem říkala výše, na ONI jsem byla hodně zvědavá. A upřímně? Já se vážně bavila. Dostala jsem přesně to, co jsem očekávala a ráda si od autora přečtu i něco dalšího. Jelikož se pro mě nejedná o první knihu v podobném duchu, nebyla jsem překvapená explicitními popisy a po jedné obzvlášť extrémní scéně jsem si uvědomila, že vlastně obědvám... Skutečně se nejedná o čtení pro každého, ale pokud tenhle styl máte stejně jako já rádi, ať už filmový nebo knižní, tohle je určitě dobrá volba. A co se týče vás ostatních, no... byli jste varováni.

Knihu pro recenzi poskytnul autor a nakladatelství Carcosa. Děkuji moc!

ONI/ napsal Mark E. Pocha/ přeložil Milan Žáček/ brožovaná/ vydalo nakladatelství Carcosa v roce 2019/ 224 stran.