pondělí 25. září 2017

Noc hrůzy

Vítejte v Dead River, nejvýchodnější výspě USA. Sezóna skončila, letní hosté odjeli a pro Carlu Spencerovou je to ideální místo. Pro práci i odpočinek od ruchu velkoměsta. Jenže místní, zdánlivě idylické, lesy mají jedno ošklivé tajemství. A to se chystá vystrčit svoje drápky, pardon, nože.



Už na začátku se děj rozbíhá do několika linií. Neznámá žena hnaná skupinou dětí, Carla, policisté z Dead River, Carlini přátelé, bezejmenní primitivové. Navíc je vše zasazeno do nám poměrně stereotypního amerického venkova s jeho stejně stereotypními obyvateli. Přestože je zde důležitá odlehlost a posezónní opuštěnost místa, nejsou zde podstatné jeho podrobnější popisy. Ano, dostaneme popis, jak to tam vypadá, tak akorát pro představu, ale podstatnější je vykreslení jednotlivých postav a jejich vzájemných vztahů. Jejich osobností, problémů, ambic, potřeb i střípků z minulosti. Více tím vynikne kontrast civilizovanosti a brutálního primitivismu.

Kniha je rozdělena na 3 části odpovídající 3 dnům a její děj je zhruba zasazen do doby, kdy byla napsána. Každá část je ještě rozdělena na kapitoly podle toho v jaké hodině se zrovna pohybujeme. První část, 12. září 1981, je prakticky takovým seznámením s prostředím, postavami a lehkým nastíněním dalšího dění. Hlavní část příběhu se odehrává v noci o den později s přesahem do ranních hodin poslední části. Postavy se mezi sebou střídají dle potřeby děje, což postupně vytváří dusivou a beznadějnou atmosféru s příchutí strachu a boje o život. Děj se sice (obzvláště dnes) může zdát snadno předvídatelný, plný stereotypů a klišé, autor vás ale až do konce bude zdařile mást a svádět na scestí. Konec tak nepřijde o svojí znepokojivou působivost.

Román Po sezoně to se svým vznikem neměl ani trochu jednoduché. Na konci knihy se totiž nalézá autorův doslov, ve kterém popisuje peripetie původního vydání. Po sezoně bylo pro vydavatele příliš brutální a tak jedna hezká mladá redaktorka dostala za úkol autora zpracovat k přijatelnému kompromisu. A spoustě škrtům. První vydání je tak podstatně odlišné od autorova záměru. Jsou z něj vyškrtány všechny potenciálně pohoršující scény, včetně zvracení, což oproti zbytku působí jako dost bizarní škrt. Autor navíc originální rukopis vyhodil. Jenže naštěstí u tohohle vydání naštěstí nezůstalo a tak dneska máme necenzurovanou a dopsanou verzi. A také další, samostatný hororový žánr, splatterpunk, u jehož zrodu právě byla i kniha Po sezoně.

Tohle vydání je naštěstí to přepsané a necenzurované, tudíž všechny ty potenciálně pohoršující scény nechybí. A je to dobře. Přestože kniha tak brutálních a nechutných scén obsahuje opravdu hodně, všechna je využita pro vybudování nejen atmosféry, ale i znepokojení, že to je vážně špatně. To vše je umocněno nejen zasazením do reálného světa, ale i situováním zhruba do současnosti. Proč by se něco takového nemohlo stát i ve skutečnosti? Podstatnou částí jsou myšlenkové pochody jednotlivých postav, protože skrz ně se nejen dozvídáme potřebné informace, ale pomáhají i v rozvoji atmosféry. Na jedné straně tak máme ženu, vařící polévku z lidského masa uvažující o tom, jak zpracuje zbytek těla a jak strach křehčí maso, a na druhé vyděšenou oběť, plnou strachu, nenávistných myšlenek a zoufalé touhy přežít. Celkovému znepokojení velkou měrou přispívá i Ketchumův styl psaní, kdy z každé situace dostaneme porci tak akorát, okořeněnou neobvyklými slovními obraty.


Po sezoně pro mě bylo seznámením s Ketchumovo tvorbou, tím komičtější mi přišlo, že jsem v knihkupectví nevědomky sáhla zrovna po jeho prvotině. A ani jsem netušila jakému hororovému subžánru se to vlastně věnuje, prostě jsem se chtěla seznámit. Bylo to vskutku překvapivé seznámení, plus zafungovala zvědavost a tak si prostě budu muset jít koupit další... Co se týče hororu, mám raději duchařiny, takže Po sezoně bylo mojí první takhle brutální knihou. A upřímně mě překvapilo, jak něco natolik znepokojivého může být tak podmanivě čtivé. Že i taková kniha se vám nechce odkládat, protože chcete vědět, jak to skončí. Tleskám autoru i překladateli, Milanu Žáčkovi.

Ovšem... na to, že se jedná o poměrně útlou knížečku (má něco přes 200 stran), obsahuje poměrně velké množství záměn jmen mezi sebou, což poněkud zhorší orientaci v ději a parádně otráví. Navíc mi vadil styl, jakým byly popisovány postavy. Například z Marjie je tam neustále zmiňovaná jako dívka, což je sice široký pojem, ale představíte si někoho dejme tomu do 25. A pak se dozvíme, že jí je před 30... ano, je to drobnost, ale mně protivná. Jinak můj největší problém s knihou byl asi ten, že je tak kraťounká... Jak si jednou zvyknete průměrně na 600-700 stran a nebo na série, zdá se ta jednohubka nějaká maličká. To koření si ale budete pamatovat ještě dlouho.

Závěrem a jednoduše, nic pro slabé žaludky, přesto doporučení hodné čtivo. A odlehlá místa pro dovolenou vybírejte fakt pečlivě, může se to vymstít.

Po sezoně (Off season: The Unexpurgated edition)/ napsal Jack Ketchum/ brožovaná/ vydalo nakladatelství Laser/ přeložil Milan Žáček/ 239 stran.

Žádné komentáře:

Okomentovat