sobota 7. března 2015

Doktor a já

Původně jsem tu chtěla mluvit jen o knížce Doctow Who - Závoj smutku, ale řekla jsem si, že bych o mohla rozvést trochu víc a zmínit i pár svých postřehů i o seriálu. Takže původně myšlený jeden text rozdělím na dva a začnu seriálem :).

Naprosto geniální fanart!

Seriál šel hodně dlouho mimo mě a vlastně ani už nevím proč. Asi kvůli mé obecné averzi vůči masově populárním věcem (jsem fakt vděčná, že Píseň ledu a ohně znám už nějaký ten pátek a doufám, že i k Malazské knize padlých se dostanu dřív, než přijde do módy). Už si ani nepamatuji, proč jsem si to vlastně poprvé pustila, pravděpodobně jsem neměla zrovna na co koukat. A nebo mě nebavilo poslouchat od kamarádů dokola o něčem, o čem prostě nic netuším (i když dalším úspěšně odolávám). Každopádně když jsem se konečně odhodlala, tak to stálo za to - alespoň pro mě.

Nebudu se tady sáhodlouze rozepisovat o seriálu, přijde mi to zbytečné, ale zmíním pár svých osobních postřehů, pozitivních i negativních. První řada v obnovené sérii s 9. Doktorem v čele působí hodně... trpaslíkovsky. Nevím proč, jestli ne tak velkým rozpočtem spojeným s obavou z nízké sledovanosti nebo čímkoliv jiným, ale ty díly na mě působí jako starý dobrý Red Dwarf. Podobně neuměle, bez přehršle počítačových efektů a přehnaných postav. Jinak mě tam asi nic moc jiného nechytlo, Rose byla divná, Doktor ušoplesk, o Jackie s Mikym ani nemluvím... Zato ta Tardis! To je kráska za každé okolnosti:).

Další dva Doktoři jsou sympaťáci od pohledu a (nejen) moji oblíbenci. I když s Tennantem mám trochu problém... můj spolužák ze střední vypadá ÚPLNĚ jako on. Člověk by neřekl, jak rušivý element takováhle maličkost může být. Jak si člověk může plně užít skvělý příběh, když místo něj vidí letitého kamaráda, navíc s přezdívkou Stultus? Blbě :D. Jinak je to naprosto skvělý Doktor, strašně charismatický! Jen ty jeho společnice mi moc neseděly... nejradši jsem měla asi Martu Jonesovou. Jako společnice mi přišla taková nijaká, ne moc zajímavá, ale postupně se její charakter rozvíjel, až z ní byla úplná akční hrdinka. Ale parádní. 

K 11, Mattu Smithovi, snad nemám výtku. Jeho dětinský přístup je strašně nakažlivý. Navíc Amy s Rorym jsou skvělí společníci. Lepší je snad jen Doktorova zatím poslední společnice, Clara Oswald. Z těch tří sérií mám asi nejvíc oblíbených dílů, na které bych mohla koukat snad pořád...

Rory: To jsi to měl celou dobu?
Brian: Co za chlapa u sebe nenosí zednickou lžíci? Přidej si to na vánoční seznam.
Rory: Je mi 31. Nemám seznam.
Doctor: Já ano!


Jenže s posledníma dvěma sériema (7. a 8.) už mám trochu problém. Dvanáctý mi nevadí, je to zvláštní změna, ale i u něj už mám nějaké oblíbené díly. Docela jsem zvědavá, jaký bude dál. Co mi ale vadí - nevím, jak v původně vysílaných sériích, ale v těch nových s devátým Doktorem se každá společnice do Doktora zamiluje. Minimálně dočasně. Ok, bez romantických prvků se asi žádný seriál nemůže obejít, ALE za každou cenu jim někoho najít? V relativním pořádku je to do doby, než Clara potká Dannyho Pinka. Danny je sice sympaťák, ale jeho přítomnost a vztah s Clarou mi naprosto ruší jakýkoliv další zážitek ze seriálu. Možná to tak vnímán, kvůli intenzitě vztahu Amy a Roryho a jejich odchodu (svůj podíl na tom má ale i příběh River Songové). Clara je svojí povahou ideální společnicí po jejich ztrátě a i docela hezky jí uvedli. Nevím, jaký mají ještě plán s Dannym do budoucna, ale zatím to prostě nefungovalo. Alespoň pro mě. 

Pak jsou to výčitky jako cyklením témat, ale tomu se podobně stavěný seriál vyhne jen s velkými obtížemi, pokud je to vůbec možné. Já mám třeba hrozně ráda první díl s anděly, Blink. Viděla jsem ho několikrát a pořád patří mezi moje nejoblíbenější. A asi nejsem jediná, koho baví, protože ty díly jsou ještě další tři... Poslední z nich, The Angels Take Manhattan, je taky skvělý. Ale ty dva mezi tím... ano, jsou tam důležité prvky pro další děj, ale šlo by to udělat i jinak. Taky mi přijde hloupý, že z Dannyho udělají Cybermana, když něco podobného už udělali předtím Rorymu.

Taky mě docela zklamal způsob, jakým jedenáctý získal nový regenerační cyklus. Díl jako takový je to super, ale ten výsledek je ve stylu deus ex machina. Asi to takhle udělané má smysl, ale nejsem jediná, kdo z toho byl zklamaný, protože čekal něco víc (i to je nejspíš ten problém).

Čemu se nedá vůbec nic vytknout je soundtrack. Mám ho naposlouchaný od začátku dokonce a snad i pozpátku. Skvěle uklidňuje a parádně se u něj učí a píše. Jediné písničky, které stabilně přeskakuji jsou God of Akhaten a The Long Song. Jinak rozhodně mohu doporučit.

Do budoucna mám v plánu se podívat i na původní série, hezky od 60. let až do současnosti. Nejen, že jsem zvědavá na vývoj seriálu, ale i v obnovených sériích mi unikají souvislosti s postavami z těch starých. Navíc, co jsem se tak zběžně podívala, tak úplně první série má každý díl rozdělený na několik samostatných částí, takže mě celkem zajímá propracovanost příběhu. Stejně tak osobnosti jednotlivých Doktorů, hlavně legendárního čtvrtého. Mohla bych si to sice najít na internetu, ale proč? Není lepší to zjistit na vlastní oči a udělat si vlastní dojem?

Určitě by se toho dalo najít ještě mnohem víc, co mi vadí a co mi naopak zaujalo, ale už je to nějaký ten pátek, co jsem seriál dokoukala a poslední dobou mám problém si pamatovat, co bylo včera, natož před několika měsíci :D. Jednou si to chci pustit celé od začátku až k dvanáctému, doplnit si mezery v postavách (třeba kde se vzala madam Vastra mi pořád uniká, nemůžu ten první díl s ní najít) a vyčíst z toho věci, které jsem přehlédla (každý den se přemlouvám, že to odložím po státnicích a zatím se držím). Každopádně seriál budu sledovat dál a uvidím, jestli za to ještě bude stát :).

P.S. Nechtěla jsem to vzít tak rozsáhle, prostě se to stalo, no co, ženská ukecaná... :D

Žádné komentáře:

Okomentovat