Četba na pokračování #1

Některé věci mi trvá poměrně dlouho objevit. Jednou z nich je třeba Četba na pokračování z produkce Českého rozhlasu.

Posledních osm let nevlastním televizi ani rádio, ovšem díky internetu jsem tím nikdy netrpěla. Ale ani mě nenapadlo podívat se na možnosti internetového rádia. S Youtube a Spotify to prostě nebylo potřeba. Ovšem pak jsem na instagramu narazila na stories o knihách se série Četba na pokračování a začalo pátrání. Kdo? Kde? Co? A proč o tom, sakra, vůbec nic nevím? 

Stopy mě dovedly do Google Play, kde už jsem poměrně snadno (stačilo použít kouzelné políčko vyhledávání) našla dotyčnou aplikaci. Ikonka vypadala patřičně podezřele, takže po chvíli váhání jsem ťukla na stáhnout. Za pár vteřin bylo hotovo. Přišel čas prozkoumat, co v sobě mujRozhlas skrývá.

●

Pro seznámení jsem si vybrala knihu Tkaničky od autora Domenica Starnoneho z pořadu Četba na pokračování. Na knihu jsem narazila už dříve na Instagramu u Jakuba Pavlovského (@bookscalling) a zařadila ji do svého nekonečného seznamu knih k přečtení, kde by na ni reálně asi nikdy nedošlo. A to by byla popravdě docela škoda.

Román Tkaničky je takovou knižní variací dobrého italského espressa. Malá, hořká radost plná kvalitních přísad. Jenže na rozdíl od dobré kávy, zde je výsledný dojem značně depresivní. Na poměrně krátkém rozsahu je vylíčen příběh křehkosti vztahu, která přijde po veliké zradě. Manželství Alda a Vandy přesně takovou zradou prošlo a přestože nakonec přetrvalo, způsobené rány se nikdy plně neuzdravily. A ušetřeny nebyli ani jejich děti. Příběh je podáván postupně z pohledu Vandy, Alda a nakonec jejich dcery Anny. Každý z nich vidí jinak, co se stalo a je na čtenáři, aby si složil kompletní obrázek sám. Tematicky nejsou Tkaničky nijak výjimečné, ale úsporným a až bolestně reálným způsobem podávají zkázu jedné běžné rodiny vyeskalovanou do překvapivého závěru. 

Na jednu stranu poslech četbu usnadnil, na druhou v mnohém zintenzivnil. V dramatizaci uvedené na Českém rozhlasu postavy namluvili Klára Suchá, Pavel Soukup a Bára Šporclová Kodetová a veškeré negativní emoce svým projevem ještě podtrhli. Vanda, Aldo, Sandro i Anna se rázem stali reálnými osobami, které byste třeba i mohli vy sami znát. Nebo jste o nich někdy slyšeli. Nevyrovnaní, zničení křivdami i psychickou manipulací, motající se v bludném kruhu ze které oni nedokážou vystoupit. A tak v sobě dál živí zášť a touhu po pomstě. Ne, opravdu to není snadné čtení, ale výborně podané a já si teď autorovu další knihu, Důvěrnosti, rozhodně nenechám utéct.

●

Román Probudím se na Šibuji jsem zaregistrovala hned po jeho vydání a rovnou jsem si ho zařadila do nekonečné fronty knih k přečtení. A jak už to tak bývá, časem jsem na něj zase zapomněla. Dokud jsem ho neobjevila právě v Četbě na pokračování. Ideálnější příležitost jsem už dostat nemohla.

Děj knihy probíhá ve dvou časových rovinách se stejnou (a přece trochu jinou) hlavní hrdinkou. Jana Kupková se do Japonska (a Japonců) zamilovala díky literatuře a postupně jí došlo, že chce studovat japanistiku. To vše ještě umocnila návštěva Tokia v jejích sedmnácti letech. Druhá Jana studuje v Praze magisterskou japanistiku, kde narazí na tajemného spisovatele Kawašitu. Začne překládat jeho povídku Milenci, ale brzy si uvědomí, že to sama nedokáže a začne hledat pomoc. Jenže obyčejná pomoc od spolužáka Viktora Klímy se přehoupne v něco víc a Jana si uvědomí, že na Evropanech také něco je.

Jelikož jsem na knihu nečetla žádnou recenzi a anotace mi nepřišla moc vypovídající, netušila jsem, co mě čeká. A byla jsem příjemně překvapena. Román je psaný snadno přístupným, hovorovým jazykem a tak je poměrně snadné se s hlavní hrdinkou aspoň trochu ztotožnit. Nejednou ve mě kniha vyvolala nostalgický úsměv, která z nás podobným způsobem někdy neřešila kluky? Jen mám trochu problém se spojením intelektuální milostná linka (představovala jsem si něco více... komplikovanějšího), ale na druhou stranu nejde o nic laciného a prvoplánového, takže to význam má.

Ovšem mnohem zajímavější než celá milostná linka mi přišel motiv jakéhosi rozštěpení (který je mimochodem řešen i v knize) s nádechem Japonska. Podobným způsobem píše také můj oblíbený (ne)Japonec Haruki Murakami. Nejednoznačný děj se spoustou vzájemně propojených detailů, které do sebe postupně zapadnou a začnou dávat smysl. A vy téhle knižní dobroty chcete mnohem více. Také audio zpracování bylo naprosto parádní. Barbora Goldmanová má velmi příjemný hlas a oba Janiny charaktery zvládla na výbornou. Probudím se na Šibuji tak hodnotím jako opravdu velmi příjemné setkání s autorkou i současnou českou literaturou a doufám, že nebude poslední.

●

Parfém: Příběh vraha mě už kdysi dávno okouzlil jako film. Motiv člověka s jedinečným čichem mi přišel jednoduchý a zároveň geniální (a vlastně mi tak přijde doteď). Knižní předloha mi bohužel ještě dlouhé roky unikala, jenže pak jsem na ni narazila v Četbě s hvězdičkou. No a nemusím vysvětlovat nic víc, že ne?

Jean Baptiste Grenouille byl jiný už od svého zrození. Jeho matka by ho nechala umřít, ale on na sebe naprosto cíleně upozornil pláčem a tím začala série neštěstí postihující jeho okolí. Chlapec postupně poznává fungování světa i rozsah svého čichu, aby mu nadobro propadl a podřizoval mu svou existenci. Jednoho dne totiž narazí na Vůni. Ne nějaký obyčejný, všední pach, ale dokonalou Vůni. A díky té se mu začne v hlavě pomalu rodit plán.

Parfém je zvláštní příběh. Na jednu stranu neskutečně podmanivý a přímo vyzývající k zamyšlení, na druhou vážně odporný. Grenouille je jednoznačně jeden z nejděsivějších a nejodpornějších literárních hrdinů (Dorian Gray je vlastně celkem miláček), ale zároveň vás až do konce nepřestane fascinovat. Je prakticky jen skořápkou člověka se základními živočišnými potřebami, bez jakéhokoliv náznaku citu. Sám autor ho přirovnává ke klíštěti a jeho drží při životě skutečně jen jediné - jeho čich a opíjení se vzpomínkami na dokonalou Vůni. Jenže co se stane, když vzpomínky přestanou stačit? 

Obsazení nemám vůbec co vytknout, ba naopak. Hlas Miroslava Moravce zná snad každý, ať už jako herce či dabéra. Jeho sametově hluboký hlas k Parfému perfektně sedl a zintenzivnil atmosféru knihy, až jsem místy měla husí kůži. Přestože mě mrzí, že jsem knihu nečetla mnohem dříve, jsem ráda, že se jednalo o tuto adaptaci. Dostala se tak mezi mé naprosté životní topky a rozhodně jsme spolu neměly čest naposledy. 

●

To je pro dnešek z knih vše. Trochu mě mrzí, že bez knižní předlohy jen obtížně rozeznám v jakém rozsahu byly knihy pro adaptace kráceny. Na druhou stranu příběh ani jeho čtivost tím netrpí a já mám aspoň do budoucna prostor pro další objevování.

Poslouchali jste také některou z těchto knih? Která vás dostala nejvíce? A sledujete také Četbu na pokračování od Českého rozhlasu?