Přichází bohové krve a prachu
Možná si pamatujete, jak moc nadšená jsem byla ze série Prachmistři. Ta trilogie měla vše podstatné: originální nápad, silné postavy, spád, vtip, čtivost a především... byla dopsaná. Hlavně z toho posledního faktoru by si jiní autoři (ehm, ehm, ukažme si na ně) měli vzít příklad.
Už je to ale nějaká doba, co jsme se naposledy do Devatera podívali. Nevím, jak vy, ale já překlad knihy Hříchy říše očekávala vcelku netrpělivě. Ano, mohla bych si to přečíst v originále, ale nějak mě nelákala představa mít půlku autorových knih v češtině a půlku v angličtině a taky jsem byla trochu líná... Dobře, možná trochu víc... Navíc můj sloupek koupených a nepřečtených knih spíše narůstá než mizí, překvapivě, takže jsem se mezitím zabavila. To ale neznamená, že jsem Hříchy v češtině neočekávala méně netrpělivě.
Děj knihy se odehrává ve Fatrástě po 10 letech od skončení Podzimní republiky a jelikož jsou Hříchy říše postaveny na stejném principu jako knihy předchozí série, ve vyprávění se střídají tři vypravěči. Prvním z nich je Vlora Flint, která vlastní spolu s Olemem žoldnéřskou společnost Ostrostřelci a ve Fatrástě pomáhá kancléřce Lindet potlačovat paloánské nepokoje. Černočepičkář Michel je tak obyčejný, jak by jen špeh měl být, ale konečně dostal příležitost k vytouženému povýšení. Všude se začíná objevovat pamflet nazvaný Hříchy říše, který podněcuje k svržení kancléřky a on má zjistit, kdo za tím stojí. Jen jestli mu velmistr nezadal úkol nad jeho síly… A konečně je tu legendární Benjamin Styke, plukovník Šílených kopiníků, ale starý, zmrzačený a zavřený v pracovním táboře. Ne na dlouho, venku totiž o něm stále někdo ví a stojí o jeho schopnosti. Už v Prologu je představen tajemný předmět, který může významně ovlivnit celý svět a okolo kterého se točí děj. Každá z hlavních postav se ubírá po své trase a postupně se ukazuje jak moc je propojuje postava tajemného právníka. Bývalý voják, děsivě povědomý a přece má úplně cizí tvář... kdo se skrývá pod jménem Gregious Tampo?
Jelikož se jedná o volné pokračování série Prachmistři, není úplně nutné původní trilogii znát. Každopádně je to lepší, jelikož vám jinak uniknou různé narážky a budete se déle orientovat. Autor vsadil na osvědčený formát, takže i Hříchy říše jsou vyprávěny z pohledu několika postav, které se střídají hlavně na bázi kapitol. Ani zde nechybí pořádné cliffhangery, které vás nutí ve čtení pokračovat, než jste najednou na konci. Přestože je už na začátku naznačeno o co půjde, rozjezd knihy je poměrně pomalý a zaměřený více na jednotlivé hrdiny. Radikální dějové zvraty a chaos války totiž ustoupily intrikaření a politice, dokonce i magie je tady mnohem méně. Až do zhruba poslední třetiny, kdy se plně vyloupne zápletka pro celou sérii a všichni budou muset ukázat, že ještě nepatří do starého železa. Husí kůže zaručena. Na autorovi jsou znát nasbírané zkušenosti, kniha působí dospěleji, komplexněji a je zatraceně čtivá. Během čtení mi bohužel nesedlo pár zvratů, které působily zbytečně uspěchaným a čistě účelným dojmem a byly jako rána pěstí do žaludku, ale budiž McClellanovi odpuštěno. Jeho Devatero je pořád neuvěřitelně reálné a je zárukou kvalitní zábavy.
Mým nejoblíbenějším prvkem světa prachmistrů byly jeho postavy a to se nezměnilo ani zde. Hlavní hrdinové jsou silní, ale lidští, nechovají se hloupě (většinou) a stejně jako jejich svět jsou uvěřitelní. Za tohle vážně klobouk dolů. Autor nezklamal a i z nudného a nezajímavého špeha udělal někoho, kdo překvapí a ve finále zaujme. A i když se vrátí všichni vaši živí favorité (vážně všichni) a opět si oblíbíte jednotlivé vypravěče, pozadu nezůstanou ani jejich společníci. Až mě trochu mrzí, že Olem opět nedostal více prostoru (ummm, klidně bych ho vyměnila za Vloru...). Největším esem je pro mě bezesporu Šílený Ben Styke, který sice přišel o vše, ale nenechal se zlomit a vrátil se ze zapomnění. A s ním ožila další legenda... Je jasné, že ani tady nechybí "záporák", který by sklidem mohl patřit do klubu Joffreyho Baratheona a u kterého se budete modlit ať už ho konečně někdo zabije. Už vážně dlouho mi nikdo tak nehnul žlučí jako zrovna on.
Jelikož se jedná o volné pokračování série Prachmistři, není úplně nutné původní trilogii znát. Každopádně je to lepší, jelikož vám jinak uniknou různé narážky a budete se déle orientovat. Autor vsadil na osvědčený formát, takže i Hříchy říše jsou vyprávěny z pohledu několika postav, které se střídají hlavně na bázi kapitol. Ani zde nechybí pořádné cliffhangery, které vás nutí ve čtení pokračovat, než jste najednou na konci. Přestože je už na začátku naznačeno o co půjde, rozjezd knihy je poměrně pomalý a zaměřený více na jednotlivé hrdiny. Radikální dějové zvraty a chaos války totiž ustoupily intrikaření a politice, dokonce i magie je tady mnohem méně. Až do zhruba poslední třetiny, kdy se plně vyloupne zápletka pro celou sérii a všichni budou muset ukázat, že ještě nepatří do starého železa. Husí kůže zaručena. Na autorovi jsou znát nasbírané zkušenosti, kniha působí dospěleji, komplexněji a je zatraceně čtivá. Během čtení mi bohužel nesedlo pár zvratů, které působily zbytečně uspěchaným a čistě účelným dojmem a byly jako rána pěstí do žaludku, ale budiž McClellanovi odpuštěno. Jeho Devatero je pořád neuvěřitelně reálné a je zárukou kvalitní zábavy.
Mým nejoblíbenějším prvkem světa prachmistrů byly jeho postavy a to se nezměnilo ani zde. Hlavní hrdinové jsou silní, ale lidští, nechovají se hloupě (většinou) a stejně jako jejich svět jsou uvěřitelní. Za tohle vážně klobouk dolů. Autor nezklamal a i z nudného a nezajímavého špeha udělal někoho, kdo překvapí a ve finále zaujme. A i když se vrátí všichni vaši živí favorité (vážně všichni) a opět si oblíbíte jednotlivé vypravěče, pozadu nezůstanou ani jejich společníci. Až mě trochu mrzí, že Olem opět nedostal více prostoru (ummm, klidně bych ho vyměnila za Vloru...). Největším esem je pro mě bezesporu Šílený Ben Styke, který sice přišel o vše, ale nenechal se zlomit a vrátil se ze zapomnění. A s ním ožila další legenda... Je jasné, že ani tady nechybí "záporák", který by sklidem mohl patřit do klubu Joffreyho Baratheona a u kterého se budete modlit ať už ho konečně někdo zabije. Už vážně dlouho mi nikdo tak nehnul žlučí jako zrovna on.
Upřímně se mi ulevilo, když jsem viděla finální vzhled obálky. Nevím jak moc Talpress myslel vážně tu co původně prezentoval na svých facebookových stránkách (a kterou jsem si samozřejmě neuložila), ale se vší úctou k jejímu autorovi, ta obálka působila neuměle a lacině. Takže za tu změnu mají jedno velké, vděčné plus. Co mi přijde větší škoda (s ohledem na odložené vydání) je opět korektura. Stejně jako v případě původní série i tady řádil šotek, který v rámci jedné stránky zaměňoval slova (dopoledne-odpoledne, Taniel-Tamás) a místy si pohrál se smyslem vět. Ovšem na druhou stranu mě baví stylizované znaky jednotlivých postav na začátku kapitol (původní trilogie měla vždy jednotný pro celou knihu). Plus ani zde nechybí mapa města Zeměpád, Devatera a Fatrásty.
Hříchy říše sice nejsou tak nadupané dějem jako Příslib krve, ale McClellan dokazuje, že je stále skvělým vypravěčem a umí vytvořit silné postavy. Takže stačilo jen pár stránek a už jsem v tom byla až po uši – autor prostě ví, jak na čtenáře zapůsobit. Na návrat do Devatera jsem se těšila jako bych se vracela za drahými přáteli, kteří sice trochu zestárli, ale jinak se nezměnili a rovnou jsem si udělala oblíbence nové. Ruku na srdce, Šílené kopiníky prostě nejde nemít rád. Nejde! I když jsem si nejprve skoro spontánně chtěla koupit anglické vydání, přemluvila jsem se abych vydržela a když jsem konečně mohla začít číst, bylo těžké ji odložit kvůli učení. Každopádně, to čekání se vážně vyplatilo a já se nemohu dočkat dalšího dílu.
Hříchy říše (Sins of empire)/ napsal Brian McClellan/ přeložil Ondřej Kronich/ brožovaná/ vydalo nakladatelství Talpress v roce 2019/ 640 stran.
Žádné komentáře:
Okomentovat