Minimalismus (nejen) v hororu
Jakmile propadnete knihám od Gnómu, není cesty zpět. Stačí si koupit jen jednu, něco málo si o nakladatelství zjistit a brzy se přistihnete, že hlídáte každou předobjednávku. Já tedy rozhodně. Stejně jako v předchozích případech, i Brian Evenson je rozhodně zajímavou volbou.
Doupě - Zhroucení koně je první autorovo knihou, která u nás vychází pod jeho pravým jménem, nejedná se však o někoho komplet neznámého. Svojí prací přispěl do antologie New Weird: Trochu divná fantastika manželů VanderMeerových (vyšlo u Laser-Books v roce 2008) a pod pseudonymem B. K. Evenson mu Fantom Print vydal dvě knihy ze světa her Halo a Dead Space. Jenže to je jeho "neidentické dvojče, které si hraje jinde než na vlastním písečku". A o čem, že je tedy ten vlastní píseček?
Kniha je cíleným spojením jinak dvou samostatných děl. Nakladateli nabídnutá novela Doupě se zdála pro samostatné vydání příliš krátká, takže si vyžádal i sbírku Zhroucení koně a dobře udělal. Nejenom, že by se jednalo o poměrně chudou knihu, seznámení s autorovo tvorbou by bylo zoufale krátké a prakticky nedostačující. Obě díla si jsou navíc tematicky podobná, autor naťukává různé žánry a spojuje je do osobitého mixu. Plus jak uvedl sám nakladatel, dohromady tvoří příjemně organický celek.
Všechny obsažené práce nejsou zaměřené ani tak na děj, jako na řádně pokřivený vnitřní svět jednotlivých hrdinů. Je jedno, kam a do jakých situací jsou zasazeni, výsledek je pokaždé podobný - paranoia, halucinace, pochyby a nejistota. Pokud jednají, pak na základě právě těch všech interních pochodů a finální ochotě nést následky. To se samozřejmě vztahuje i k jejich blízkým a myslím, že asi nepřekvapí, že kvůli tomu prakticky nikdo z hlavních hrdinů si nedokáže udržet fungující vztahy se svým okolím.
Brzy vám dojde, že Evenson se rozhodně neomezuje pouze na lidský rod nebo na planetu Zemi. Mezi jednotlivými povídkami skáče časem a prostorem s lehkostí, jako by se jednalo o něco naprosto běžného, co on sám dělá každý den. Každý další tah má perfektně promyšlený a čtenáři servíruje přesně odměřenou porci informací, aby docílil toho správného výsledku. A ve srovnání s Fracassiho Hleď, prázdnota je Evensonův minimalismus mnohem účinnější. Jak to poznáte? Podle stupňujícího se hučení v uších a vlastní nejistoty.
Jen těžko byste v knize hledali kus, který by byl slabší nebo nějak extrémně vybočující. Všechny povídky si jsou podobné nejen tématickým zaměřením, ale také svým schématem, takže při čtení výrazně nepřekvapí. Předvídatelnost jim ovšem neubírá na čtivosti nebo na jejich celkovém dopadu. Je to jako byste nastoupili do vlaku mířícího do stanice šílenství a s každou další minutou věděli, že už není cesty zpět.
Na druhou stranu si ani nejsem jistá, které povídky vyzdvihnout jako nejpůsobivější. Doupě je rozhodně skvělým otevřením knihy, jelikož vás v kostce připraví na to, co vás čeká dál a zaseje semínko nejistoty. Sbírka Zhroucení koně je ideálním společníkem novely a zároveň skvěle fungující celek sám o sobě, kdy každá další práce jen umocňuje celkový dojem ze čtení. A je jedno, jestli se jedná o nebezpečnou dětskou hru (Trestej), ovládnutí života partnera (Sekta) nebo mimozemský invazivní prach (Prach).
Pokud bych ale přeci jen měla vybrat svoje favority, na stupních vítězů by skončili titulní Zhroucení koně, jelikož nejistota a pochyby ohledně vlastního domu a rodiny zní jako kvalitní noční můra. Navíc jak se můžete spolehnout na svůj úsudek, když se nemůžete spolehnout ani na pozici vypínače na stěně? MéďaSrdcík™ je sice nejvíce klišovitý a nejméně překvapivý, přesto zatraceně působivý a vůbec mi nepřipomněl probdělé noci z dětství, kdy se nám ve tmě nejednou spustili mluvící plyšáci... A konečně Jakoukoli mrtvolu, jelikož něco tak cynicky morbidního jsem nečetla už vážně dlouho a vážně mě to pobavilo.
Nepřestávám obdivovat vydavatelův smysl pro detail. Už jen obálka je opět fantastická a je jedno jestli se bavíme o vzhledu přebalu nebo samotné knihy. U obsahu najdete panely znázorňující délku povídek a počet uvnitř obsažených ilustrací. O kompletní vizuální stránku knihy se tentokrát postaral komiksový kreslíř Václav Šlajch a jeho kresby perfektně dokreslují znepokojivou atmosféru povídek. Plus podobně jako u Barrona má i každá povídka sbírky Zhroucení koně v pravém horním rohu stránky číslíčko označující její pořadí. Na knihy od Gnómu je prostě radost se dívat a ještě větší je číst.
Samotnou mě překvapilo, jak snadno mě Doupě - Zhroucení koně pohltilo. Ani jsem nepostřehla kdy jsem se začetla a ta kniha mi skoro hypnoticky držela oči na svých stránkách, takže jsme ji prakticky přečetla na dvakrát. Nesedět v letadle, zvládla bych ji na jeden zátah. Což je další důkaz toho, jak je dobrá - jakmile letadlo vzlétne, kniha nekniha, já pokaždé usnu. Pokaždé. Evenson mě ale natolik vtáhnul na svůj píseček, že spánek nepřipadal v úvahu a mě neskutečně bavilo sledovat kompozice jeho báboviček. Čestný knihomolský, že tahle gnómovka je zatím to nejlepší co jsem od nich četla a doufám, že ne autorova poslední.
Brian Evenson (*1966) je americký akademik a spisovatel. Na svém kontě má kromě PhD. z literatury a kritické teorie také několik knih a sbírek. Kvůli kontroverzi, kterou vyvolala jeho povídková prvotina Altmann's Tongue vystoupil z mormonské církve a svoji náboženskou zkušenost reflektoval například v knihách The Open Curtain nebo Immobility. Jeho práce byly finalisty Shirley Jackson Award, Edward Award nebo International Horror Guild Award. Za novelu The Last Days získal cenu Best Horror Novel roku 2009 a kniha The Wavering Knife získala cenu IHG za nejlepší sbírku. Žije v Los Angeles a v současnosti působí na katedře kritické teorie na CalArts School of Critical Studies.
Doupě - Zhroucení koně (The Warren, A Collapse of the Horses)/ napsal Brian Evenson/ přeložil Jakub Němeček/ ilustroval Václav Šlajch/ měkká s přebalem/ vydalo nakladatelství Gnóm! v roce 2019/ 376 stran.
Všechny obsažené práce nejsou zaměřené ani tak na děj, jako na řádně pokřivený vnitřní svět jednotlivých hrdinů. Je jedno, kam a do jakých situací jsou zasazeni, výsledek je pokaždé podobný - paranoia, halucinace, pochyby a nejistota. Pokud jednají, pak na základě právě těch všech interních pochodů a finální ochotě nést následky. To se samozřejmě vztahuje i k jejich blízkým a myslím, že asi nepřekvapí, že kvůli tomu prakticky nikdo z hlavních hrdinů si nedokáže udržet fungující vztahy se svým okolím.
Brzy vám dojde, že Evenson se rozhodně neomezuje pouze na lidský rod nebo na planetu Zemi. Mezi jednotlivými povídkami skáče časem a prostorem s lehkostí, jako by se jednalo o něco naprosto běžného, co on sám dělá každý den. Každý další tah má perfektně promyšlený a čtenáři servíruje přesně odměřenou porci informací, aby docílil toho správného výsledku. A ve srovnání s Fracassiho Hleď, prázdnota je Evensonův minimalismus mnohem účinnější. Jak to poznáte? Podle stupňujícího se hučení v uších a vlastní nejistoty.
Jen těžko byste v knize hledali kus, který by byl slabší nebo nějak extrémně vybočující. Všechny povídky si jsou podobné nejen tématickým zaměřením, ale také svým schématem, takže při čtení výrazně nepřekvapí. Předvídatelnost jim ovšem neubírá na čtivosti nebo na jejich celkovém dopadu. Je to jako byste nastoupili do vlaku mířícího do stanice šílenství a s každou další minutou věděli, že už není cesty zpět.
Na druhou stranu si ani nejsem jistá, které povídky vyzdvihnout jako nejpůsobivější. Doupě je rozhodně skvělým otevřením knihy, jelikož vás v kostce připraví na to, co vás čeká dál a zaseje semínko nejistoty. Sbírka Zhroucení koně je ideálním společníkem novely a zároveň skvěle fungující celek sám o sobě, kdy každá další práce jen umocňuje celkový dojem ze čtení. A je jedno, jestli se jedná o nebezpečnou dětskou hru (Trestej), ovládnutí života partnera (Sekta) nebo mimozemský invazivní prach (Prach).
Pokud bych ale přeci jen měla vybrat svoje favority, na stupních vítězů by skončili titulní Zhroucení koně, jelikož nejistota a pochyby ohledně vlastního domu a rodiny zní jako kvalitní noční můra. Navíc jak se můžete spolehnout na svůj úsudek, když se nemůžete spolehnout ani na pozici vypínače na stěně? MéďaSrdcík™ je sice nejvíce klišovitý a nejméně překvapivý, přesto zatraceně působivý a vůbec mi nepřipomněl probdělé noci z dětství, kdy se nám ve tmě nejednou spustili mluvící plyšáci... A konečně Jakoukoli mrtvolu, jelikož něco tak cynicky morbidního jsem nečetla už vážně dlouho a vážně mě to pobavilo.
Nepřestávám obdivovat vydavatelův smysl pro detail. Už jen obálka je opět fantastická a je jedno jestli se bavíme o vzhledu přebalu nebo samotné knihy. U obsahu najdete panely znázorňující délku povídek a počet uvnitř obsažených ilustrací. O kompletní vizuální stránku knihy se tentokrát postaral komiksový kreslíř Václav Šlajch a jeho kresby perfektně dokreslují znepokojivou atmosféru povídek. Plus podobně jako u Barrona má i každá povídka sbírky Zhroucení koně v pravém horním rohu stránky číslíčko označující její pořadí. Na knihy od Gnómu je prostě radost se dívat a ještě větší je číst.
Samotnou mě překvapilo, jak snadno mě Doupě - Zhroucení koně pohltilo. Ani jsem nepostřehla kdy jsem se začetla a ta kniha mi skoro hypnoticky držela oči na svých stránkách, takže jsme ji prakticky přečetla na dvakrát. Nesedět v letadle, zvládla bych ji na jeden zátah. Což je další důkaz toho, jak je dobrá - jakmile letadlo vzlétne, kniha nekniha, já pokaždé usnu. Pokaždé. Evenson mě ale natolik vtáhnul na svůj píseček, že spánek nepřipadal v úvahu a mě neskutečně bavilo sledovat kompozice jeho báboviček. Čestný knihomolský, že tahle gnómovka je zatím to nejlepší co jsem od nich četla a doufám, že ne autorova poslední.
Brian Evenson (*1966) je americký akademik a spisovatel. Na svém kontě má kromě PhD. z literatury a kritické teorie také několik knih a sbírek. Kvůli kontroverzi, kterou vyvolala jeho povídková prvotina Altmann's Tongue vystoupil z mormonské církve a svoji náboženskou zkušenost reflektoval například v knihách The Open Curtain nebo Immobility. Jeho práce byly finalisty Shirley Jackson Award, Edward Award nebo International Horror Guild Award. Za novelu The Last Days získal cenu Best Horror Novel roku 2009 a kniha The Wavering Knife získala cenu IHG za nejlepší sbírku. Žije v Los Angeles a v současnosti působí na katedře kritické teorie na CalArts School of Critical Studies.Doupě - Zhroucení koně (The Warren, A Collapse of the Horses)/ napsal Brian Evenson/ přeložil Jakub Němeček/ ilustroval Václav Šlajch/ měkká s přebalem/ vydalo nakladatelství Gnóm! v roce 2019/ 376 stran.
Žádné komentáře:
Okomentovat