Podivné dětičky slečny P.

Některé knihy upoutají už na první pohled. Zvláštním názvem, zajímavou obálkou, celkovým zpracováním knihy... Série Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti splňuje vše z toho. Obálkám lákající zvláštními černobílými fotografiemi jsem prostě nemohla odolat.

Když byl Jacob Portman malý, dědeček mu často vyprávěl o svém útěku z Polska do Anglie, o sirotčinci, kde chvíli žil a také o jeho podivných obyvatelích. O neviditelné chlapci, holčičce lehčí než vzduch, siláckých sourozencích a i o ptákovi, který se o ně staral. Časem ale pro Jacoba tyto příběhy ztratily punc věrohodnosti. V průběhu dospívání se jeho život stal tak obyčejným, jak je to jen možné pro rozmazleného synka z bohaté rodiny. Než byl jeho dědeček zavražděn nelidskou chapadlatou příšerou a zůstala po něm jen zdánlivě nesmyslná poslední slova. "Najdi toho ptáka, Ve smyčce. Na druhé straně starcova hrobu. Třetího září 1940." Ty slova i vzpomínka na dědečkova vraha Jacoba neustále pronásledovali v nočních můrách. Než mu jeho psychiatr doporučil výlet do Anglie. Do sirotčince, kde Abraham Portman chvíli vyrůstal a o kterém Jacobovi mnoho vyprávěl. Na místě ale zjistí, že sirotčinec slečny Peregrinové byl vybombardován při náletu za druhé světové války a krom jeho dědečka to nikdo nepřežil. A nebo přežil?

Byla to láska na všechny pohledy, které jsem oběma zatím vydaným knihám věnovala. Když jsem si je koupila, vydržela jsem v nich dlouhou dobu jen listovat a kochat se tím, jak jsou do textu přidány více i méně zvláštní černobílé fotografie a jak to dohromady krásně ladí. Vydrželo mi to celý rok, kdy čekaly, až si je přečtu. Při čtení jsem byla stejně nadšená jejich zapojením do příběhu. Za ten nápad autorovi vážně tleskám, podařilo se mu vytvořit něco, co se jen tak nevidí.

Stejně jako vizuální provedení knihy, tak se mi líbí i autorův přístup. Nejenže valná část fotografií použitých v knize je z jeho vlastní sbírky, ale na svém youtube kanálu uveřejnil video s názvem A Most Peculiar Trip: Searching for Miss Peregrine. Mluví zde o tom, jak chtěl pro svou knihu natočit trailer a jak prozkoumával staré, opuštěné domy. Samozřejmě je prolézal s kamerou po ruce. Líbí, líbí, líbí!!!

K samotným podivným dětem jsem měla poměrně velké očekávání. Navnadilo mě krásné zpracování knihy a pochvalné komentáře na blozích i v mém okolí. Kategorie young adult? Neznám, nevadí, vyzkouším. Když jsem konečně překonala fázi očumování a vrhla jsem se na čtení, byla jsem nejprve nadšená. Riggsův styl psaní je velmi čtivý a příběh mě snadno vtáhl do děje. Navíc měl celkem parádní atmosféru. Plus projení každé vložené fotky s příběhem je opravdu naprosto úžasný nápad. Moc nechybělo a slintala jsem blahem. Jenže pak přišlo ALE...

Zhruba v polovině první knihy přišel problém. Veškerá atmosféra, která do té doby slušně fungovala, se rozpadla pod přívalem "překvapivých" zvratů a zjištění hlavního hrdiny. Věta ve smyslu "vždycky jsem věděl, že je se mnou něco jinak" mě upřímně rozesmála. Navíc jsem narazila na pár věcí, které buď reálně neseděly nebo jsem je prostě nepochopila/nepostřehla jejich vysvětlení. Ve finále jsem spíše na příběh samotný čekala, zda se to vyjasní. Což se z větší části nestalo.

Nechybí tu ani romantický prvek. Čím déle je Jacob s podivnými dětmi, tím více se sbližuje s jednou z nich, Emmou Bloomovou. Jejich vztah je do příběhu zasazen poměrně nenásilně, ale i tak by mi nevadila jeho absence. Každý příběh přeci nepotřebuje romantiku.

Přestože mě první kniha víceméně zklamala, doufala jsem, že druhá reputaci série trochu napraví. Zase nic. Až na pár nápadů a momentů při útěku mezi časovými smyčkami mě bavila dokonce ještě méně než první díl. Děti mi začaly být celkem protivné a stejně dětsky a protivně se chovali i někteří dospělí. Stejně jako první kniha bylo i Podivné město velmi čtivé a (aspoň) rychle ubíhalo. Ve finále ale na mě čekalo malé překvapení. Finální nejdůležitější zvrat mě vytrhl ze znuděnosti a možná i proto dám dětem šanci potřetí. Když nic jiného, minimálně budu mít další krásnou knihu v knihovně.

A třeba i podivný filmový zážitek. Upřímně si nedokážu představit, že by se zfilmování knihy chopil někdo jiný než Tim Burton, člověk, který se pro divné věci snad narodil. Ne vážně, jeho jméno mi dalo naději, že možná ještě není vše ztraceno. Že děsivá atmosféra má ještě šanci. Prosím, prosím, prosím, ať pan režisér nezklame!

Přijde mi opravdu škoda promarněného potenciálu, protože série láká na něco, co jen nastíní. Navíc by z toho mohl být skvělý horor. Každý víme, že horory s dětmi jsou nejhorší. I ty děsně béčkové. Tady by trocha více děsu rozhodně pomohla a přidala knihám na větší atraktivitě. Z tak skvělého nápadu by prostě šlo vytřískat víc.