Pár střípků z Lovecrafta
Kdo stojí za chaosem
Hemživý chaos a jiné příběhy je první svazek z literárních revizí a spoluprací, kterými se Lovecraft živil a kvůli kterým, vzhledem k míře jeho pečlivosti, nemáme více z jeho originálního díla. Co si budeme, na jednu stranu mě dojímá Lovecraftova bezmezná ochota být spoře placeným dělníkem literatury hrůzy a vytahovat tak na světlo povídky, které by jinak dávno zavál čas, na tu druhou… Představte si, že bychom měli další díl Spisů plný toho nejlepšího, co mýtus Cthulhu by mohl nabídnout. Tohle rande bych definitivně neodmítla! Realita je nicméně nemilosrdná a tak se pojďme podívat, koho vůbec Hemživý chaos dokáže uspokojit a zda má (nejen) pro fanouška větší cenu než sběratelskou.
Mistrovy revize nedal dohromady nikdo jiný než S. T. Joshi, kterého český čtenář může znát převážně díky sérii antologií lovecraftovského hororu s názvem Černá křídla Cthulhu. Pokud vás tyto sbírky z nějakého důvodu minuly, zde si můžete přečíst mé názory k prvnímu, druhému a třetímu dílu. Joshi navíc knihu doplnil předmluvou ve které se ohlíží za Lovecraftovo kariérou ghostwritera a jednotlivými autory, pro které pracoval. Dotýká se také problematiky rozdílu literárních revizí a spoluprací, na což navazuje jaké povídky do knihy nakonec vybral a proč. Nakonec se do prvního dílu dostalo 14 příběhů od osmi spisovatelů, které Joshi navíc opatřil obsáhlým poznámkovým aparátem na konci knihy. Nalezneme zde také sekci dodatky, do které se dostaly 3 dílka, u jedné z nichž není jasná míra Lovecraftova zákroku a zbylé dvě jsou originály, které Lovecraft výrazně přepracoval a změnil i jejich název.
Pod drobnohledem
Tím se dostáváme k samotným povídkám a buďme upřímní: většina by skutečně upadla do zaslouženého zapomnění, kdyby nebyly spojené právě s Lovecraftem. Jako plus by se dala označit širší škála témat, než na kterou je čtenář u HPL zvyklý, ovšem ani to váš finální dojem nezachrání. Spousta z obsažených povídek má banální zápletky či snové vize, které vám nedají více než pocit promarněného času či rovnou zklamání, protože jste se nechali zlákat názvem. To je případ hned tří úvodních povídek, Zelená louka (s Winifred V. Jackson), Poezie a bohové (s Ann Helen Crofts) a titulní Hemživý chaos (opět s Winifred V. Jackson). Co si budeme nalhávat, právě ta poslední zmíněná je mým největším zklamáním knihy, jelikož název slibuje lovecraftovské nepopsatelno, které nedostanete. Mistrův vliv je zde sice jasně rozeznatelný (hlavně v popisech a slovních formulacích), finální příběh vám však velmi brzy a snadno zmizí z paměti.
Rozsahem nezanedbatelnou část zabírají povídky s medicínsko-technickým zaměřením, ve kterých nadpřirozené prvky prakticky chybí (Popel s C. M. Eddym, Jr.) nebo jsou dodány právě Lovecraftem a jejich originály jsou pro srovnání v Dodatcích (Poslední test, Elektrický popravčí obě s Adolphem de Castro). V těchto povídkách se objevují také romantické prvky a tím pádem i ženské postavy, ovšem i přes jejich schopnosti je jejich hlavní rolí být partnerkou hlavním hrdinům a křehkou ženou své doby. Bohužel zápletky také těchto povídek jsou banální, děj i po Lovecraftově revizi rozvleklý a výsledek se průměru ani nepřibližuje.
Do další skupiny povídek můžeme zařadit děsivé povídky, které naopak do slabšího průměru zapadají. Setkáme se tak s jakýmsi duchem vlkodlaka obývající odlehlé místo, kam místní nechodí (Požírač duchů s C. M. Eddym, Jr.), zpovědí člověka, pro něhož byla smrt životem (Milovaní mrtví s C. M. Eddym, Jr.), černokněžníky opanující dům Páně (Dvě černé lahve s Wilfredem Blanchem Talmanem) či lehký odvar z Lovecraftovy tvorby v podobě jakési nezemské hrůzy (Hluchý, němý, slepý opět s C. M. Eddym, Jr.). Ani jedna ze zmíněných povídek ničím výrazně nevybočuje, ovšem jejich zpravování už je záživnější, čím se z nich stávají povídky, které si máte šanci užít.
A tím se dostáváme k poslední, nejlepší, skupině nesoucí mistrův výrazný podpis či rozšiřující jeho vlastní božský pantheon. První z těchto povídek je Hrůza na Martinově Pláži, kterou HPL napsal spolu se svou budoucí manželkou Soniou H. Greenovou. Zlověstný nález mořské nestvůry přinese obyvatelům tohoto přímořského letoviska nečekanou hrůzu ústící v (typicky) lovecraftovskou bezmocnost mířící vůči mořské hlubině. Já vždycky věděla, proč se vodní hloubky bát. Další je za mě lehké zklamání s názvem Pod pyramidami napsaná pro Harry Houdiniho, která už u nás kdysi vyšla pod názvem Uvězněn s faraony. Proč zklamání? Jelikož sešitové vydání od Zlatého koně bylo pro obyčejného studenta de fakto nesehnatelné, čekala jsem na ni dlouhé roky, což se odrazilo na mých očekáváních. Ta povídka není úplně špatná, i když je vám jasné, že podání ala „autentický příběh“ bude hodně přehánět. Já ovšem čekala něco více atmosféričtějšího, démoničtějšího (což název Uvězněn s faraony navozuje) a možná i starého známého Nyarlathotepa. Naopak příjemným překvapením byla Yigova kletba napsaná se Zeálií Bishopovou, kde se poprvé objevuje hadí bůh Yig a jejíž konec má přesně ten zneklidňující dopad, který mě na Lovecraftovi baví.
Poslední povídkou této kategorie i celé knihy (a zároveň jejím nejdelším kusem) je Pahorek opět ve spolupráci se Zeálií Bishopovou, pojednávající o tajemném světě K’n-yanu a jeho temné povaze. Stylem vyprávění i svou délkou vám povídka nejednou připomene opus V horách šílenství, jelikož je také zaměřen na představení podivného světa a jeho fungování, tentokrát prostřednictvím zápisků španělského šlechtice, který tam byl uvězněn. I zde dostaneme fascinující a zároveň hluboce znepokojující příběh, ve kterém si vypravěč odnese hrůzyplnou lekci, kterou si ponese do konce života. Osobně mi tato poloha autorovy tvorby příliš nesedí, ovšem o K’n-yanu a jeho božstvech bych si moc ráda přečetla více.
Kdo si přijde na své?
Jak se to tedy má s knihou a potenciálem uspokojit čtenáře? No, pokud po Hemživém chaosu sáhnete jako po hororové knize nebo s touhou poznat se s Lovecraftem, budete zklamáni, jelikož skutečně zajímavých povídek má kniha málo (viz poslední skupina). To samé platí i pokud jste fanoušci Lovecrafta a čekáte, že vám kniha dá více autorovy tvorby. Pokud vás ovšem více zajímá komplexní kontext jeho díla a odlehlejší místa v rámci Cthulhu mýtu, Hemživý chaos a jiné příběhy vám v tomto ohledu poslouží a předpokládám, že to bude i případ druhého svazku s názvem Smyčka medúzy a jiné příběhy. A pokud jste jako já i lehce marniví, potěší vás i vizuální zpracování knihy. Osobně zbožňuji, když si nakladatelství dá práci s odlišným vzhledem na papírovém přebalu i tvrdých deskách knihy a v tomto ohledu Argo naprosto boduje. Uvnitř obsažené ilustrace už jsou jen tou pověstnou třešničkou, ač černou a prohnilou. Zárukou spokojenosti může být i překlad Milana Žáčka s nímž se můžete setkat ve starších sbírkách od nakladatelství Laser, či v novém kabátku v jeho vlastním nakladatelství Carcosa.
Jak vlastně tuto knihu vnímám ve finále já? Přestože jsem se snažila držet svá očekávání nízko (věděla jsem, že to nebude terno), nemohla jsem se místy při čtení ubránit zklamání. Ať už jsem se nechala namlsat některými názvy (jako zmíněným titulem knihy) či přehnaným očekáváním z nedosažitelného ovoce (Pod pyramidami), doufala jsem především v něco mnohem více makabrózního, prakticky dalšího Lovecrafta. Co si budeme, stejně jako u Černých křídel Cthulhu jsem měla smůlu a za ta přebujelá očekávání mi to patří. Na druhou stranu nemůžu tvrdit, že bych si čtení vůbec neužila. Ať už ta průměrná dílka či práce výrazněji čpící Cthulhu mýty, obojí mě vlastně bavilo a vlastně jsem i dostala, co jsem chtěla - další střípky znalostí Lovecraftova božského pantheonu. Nicméně můj respekt z vodních hlubin je o to větší a má představivost mě už asi nikdy nenechá plavat dál, než kam nohama dosáhnu.
Hemživý chaos a jiné příběhy (The Crawling Chaos and Others: The Annotated Revisions and Collaborations of H.P. Lovecraft, Volume 1)
napsal: Howard Phillips Lovecraft a další
překlad: Milan Žáček a Stanislava Pošustová-Menšíková (Poezie a Bohové)
obálka a ilustrace: Mikuláš Podprocký
vazba: pevná s přebalem
vydalo: nakladatelství Argo v roce 2020
počet stran: 464.
Žádné komentáře:
Okomentovat