Na křídlech šílenství #3
Na třetí díl sbírky Černá křídla Cthulhu se čekalo o necelý půlrok déle a já podle hodnocení doufala, že za to bude stát. Ale co si nalhávám, já bych si jí koupila tak jako tak.
Od doby, co jsem náhodou narazila v knihkupectví na první díl téhle série, těšila jsem se pokaždé na překlad další knihy. Chtěla jsem více objevit rozšířené Lovecraftovské universum tvořené jeho následovníky a obdivovateli, doufala jsem, že narazím na zajímavé autory a celkově objevím více svět moderního hororu. Přeci jen, když něco máte rádi, tak do toho dáte srdce, ne? Chcete si přeci čtenáře podmanit natolik, aby se chtěl ke čtení vrátit a ideálně se poté pustil i do vaší další tvorby. No a to se nestalo, ale nepředbíhejme.
Sbírka tentokrát obsahuje 17 povídek spíše kratší povahy a setkáme se tu se spoustou starých známých z předchozích dílů. Prostor dostanou ale i nováčci. Stejně jako ve druhém díle, se i zde autoři spíše vydávají vlastní cestou, než aby otrocky kopírovali Mistrovo dílo, ovšem jejich úspěšnost je různá. Co se týče zpracování, tak konečně jsem se dočkala modré obálky, yes! Tradiční astronomickou mapu zdobí tentokrát kobylka a opět jí není moc co vytknout. Přestože jinak van Hollanderovu práci neznám, jeho obálky pro tuhle sérii mě vážně baví. Minimum chyb a překlepů taky vítám. A jako vždy je tu i skvělý překlad Milana Žáčka, co víc si pro začátek přát?
Větší část povídek mi přijde průměrná, až nezajímavá a prostě nemají na mě požadovaný efekt. Úvodní Houdinky jsou parádním úvodem, mají nápad, spád i plížovou atmosféru. Konec mi ale přišel dost uspěchaný, což je škoda. Pěkná panenka Popletka sice přináší motiv hororového dítěte, ale přítomnost krve se nerovná atmosféře. Pavučiny ve tmě pro mě byli trochu zklamáním. Měli zajímavé téma, četli se pěkně a konec mě ponoukl k úsměvu, ale autor jen zrecykloval sám sebe, čímž celé dílko ztrácí na kráse. Kiernanovou a její tvorbu obecně moc nemusím, ale Kopec jeden strom (Svět jako kataklyzma) pro mě byl překvapivě čtivý, i když nadšením z něj taky neskáču. Megalitická vlna pro mě bilancuje na hraně průměru a divnosti a pořád se nemohu rozhodnout, kam ji zařadit. Čínská dovolená je zbytečně rozvláčnou variací na Stín nad Innsmouthem a nezachrání jí ani příšera v čínském záchodku. V cestě přílivu vidím podobně jako Megalitickou vlnu a nevím. Thistleův objev to má zas naopak, nemohu se rozhodnout mezi průměrem a baví. Ghúlové mi totiž trochu chyběli. Zpoza neznámého světa překvapivě navazuje na Mistrovo Z neznámého světa, ale stejně jako jiné případy trpí přílišnou ukecaností a ukvapeným koncem.
Ani tady samozřejmě nemůže chybět skupina, jejíž povídky nejsou úplně špatné, ale jsou prostě divné. Naštěstí tu není nic ve stylu Násilí, dítě důvěry, což dodnes je jedna z nejdivnějších věcí, co jsem kdy četla. Nevím, jestli to byl úmysl, ale Hotel del Lago připomíná Dagona a taky je stejně mizerný. Nekrotická zátoka se vás pokusí za pomoci svých hrbolků a připomínkou starého známého Yog-Sothotha dostat, ale nedejte se, do její společnosti patřit nechcete. Nejdivnějším kusem je ovšem Černými schody pod zem. Je to psychotická jízda, na kterou se musíte patřičně naladit, ale je hypnoticky uhrančivá. A jako jediná divná věc sbírky i vážně zábavná.
Zbývají samozřejmě ty zábavné kousky. Děravý kámen je atmosférickým příběhem zkázy jednoho vztahu, ukazující, že pokoušet pověry se nevyplácí. Rozhodně favorit sbírky. Pod arkhamským měsícem je taková milá gotická úchylárna. Takové já můžu. Muž s rohem na mě působí jako kombinace Ericha Zahna a Charlese Dextera Warda, ale vnáší do sbírky nepopsatelno, kterého je tam jinak poskrovnu. Sci-fi Zdivnor přináší svět, do kterého byste se nechtěli podívat. Už jen proto, že vstupenka do něj je rakovina jater. Poslední z mého výběru, Weltschmerz, je stejně jako Děravý kámen favoritem sbírky, těch 17 stránek o prozření nudného muže nemá chybu. A možná přijde i Cthulhu.
Kolem a kolem, nemohu říct, že bych ze sbírky byla nějak nadšená, až moc velká část sbírky mi přišla vlažná. Přesto je vážně o něco lepší než druhý díl. Ale jen o něco. Nedá se říct, že by tu byl vyloženě špatný kus, i když Hotel del Lago k tomu má nakročeno, vše má hlavu a patu a i nějakou vysledovatelnou logiku. I tak mi ale hodně povídek jen tak prošumělo hlavou bez výraznější stopy, dojmu, stejně jako v případě druhé knihy. Nemám sice pocit takové tematické rozředěnosti, ALE tentokrát mi přijdou Lovecraftovské motivy jako pouhý doplněk jinak obyčejných příběhů. To jde ruku v ruce s minimem vážně atmosférických kusů. Navíc mě nic neposadilo na zadek ve stylu "Woooow, to je přesně ono!". Přijde mi, že čím víc podobných povídek čtu, tím mě baví méně. Je sice fajn vidět, že se autoři nedrží striktně Lovecraftovo nohavice, ale málokterý má vážně něco zajímavého k nabídnutí. Vcelku mě to mrzí, protože jsem doufala, že se z toho stane čtení Lovecrafta, když už jste ho dočetli. Rozumíte mi?
Těžko říct, jestli u nás vyjdou i další pokračování, čtvrtý díl se už koupit dá a pátý Joshi plánuje na rok 2018. Nezlobila bych se, kdyby zůstalo jen u těch třech. Přestože třetí díl nepovažuji za extra důstojné ukončení, nic se nemá přehánět a ty tři knihy prostě stačí. Tři jsou akorát a teď to někdo prosím vysvětlete i Joshimu.
Černá křídla Cthulhu 3 (Black Wings of Cthulhu 3)/ sestavil S. T. Joshi/ napsali Jonathan Thomas, Donald R. Burleson, Richard Gavin, Jessica Amanda Salmonsová, W. H. Pugmire, Darrell Schweitzer, Caitlín R. Kiernanová, Jason V Brock, Mollie L. Burlesonová, Donald Tyson, Don Webb, Joseph Pulver, sr., Peter Cannon, Lois Greshová, Mark Howard Jones, Sam Gafford, Simon Strantzas, Brian Stableford/ vázaná s přebalem/ vydalo nakladatelství Laser-books v roce 2017/ přeložil Milan Žáček/ 344 stran.
Od doby, co jsem náhodou narazila v knihkupectví na první díl téhle série, těšila jsem se pokaždé na překlad další knihy. Chtěla jsem více objevit rozšířené Lovecraftovské universum tvořené jeho následovníky a obdivovateli, doufala jsem, že narazím na zajímavé autory a celkově objevím více svět moderního hororu. Přeci jen, když něco máte rádi, tak do toho dáte srdce, ne? Chcete si přeci čtenáře podmanit natolik, aby se chtěl ke čtení vrátit a ideálně se poté pustil i do vaší další tvorby. No a to se nestalo, ale nepředbíhejme.
Sbírka tentokrát obsahuje 17 povídek spíše kratší povahy a setkáme se tu se spoustou starých známých z předchozích dílů. Prostor dostanou ale i nováčci. Stejně jako ve druhém díle, se i zde autoři spíše vydávají vlastní cestou, než aby otrocky kopírovali Mistrovo dílo, ovšem jejich úspěšnost je různá. Co se týče zpracování, tak konečně jsem se dočkala modré obálky, yes! Tradiční astronomickou mapu zdobí tentokrát kobylka a opět jí není moc co vytknout. Přestože jinak van Hollanderovu práci neznám, jeho obálky pro tuhle sérii mě vážně baví. Minimum chyb a překlepů taky vítám. A jako vždy je tu i skvělý překlad Milana Žáčka, co víc si pro začátek přát?
Větší část povídek mi přijde průměrná, až nezajímavá a prostě nemají na mě požadovaný efekt. Úvodní Houdinky jsou parádním úvodem, mají nápad, spád i plížovou atmosféru. Konec mi ale přišel dost uspěchaný, což je škoda. Pěkná panenka Popletka sice přináší motiv hororového dítěte, ale přítomnost krve se nerovná atmosféře. Pavučiny ve tmě pro mě byli trochu zklamáním. Měli zajímavé téma, četli se pěkně a konec mě ponoukl k úsměvu, ale autor jen zrecykloval sám sebe, čímž celé dílko ztrácí na kráse. Kiernanovou a její tvorbu obecně moc nemusím, ale Kopec jeden strom (Svět jako kataklyzma) pro mě byl překvapivě čtivý, i když nadšením z něj taky neskáču. Megalitická vlna pro mě bilancuje na hraně průměru a divnosti a pořád se nemohu rozhodnout, kam ji zařadit. Čínská dovolená je zbytečně rozvláčnou variací na Stín nad Innsmouthem a nezachrání jí ani příšera v čínském záchodku. V cestě přílivu vidím podobně jako Megalitickou vlnu a nevím. Thistleův objev to má zas naopak, nemohu se rozhodnout mezi průměrem a baví. Ghúlové mi totiž trochu chyběli. Zpoza neznámého světa překvapivě navazuje na Mistrovo Z neznámého světa, ale stejně jako jiné případy trpí přílišnou ukecaností a ukvapeným koncem.
Ani tady samozřejmě nemůže chybět skupina, jejíž povídky nejsou úplně špatné, ale jsou prostě divné. Naštěstí tu není nic ve stylu Násilí, dítě důvěry, což dodnes je jedna z nejdivnějších věcí, co jsem kdy četla. Nevím, jestli to byl úmysl, ale Hotel del Lago připomíná Dagona a taky je stejně mizerný. Nekrotická zátoka se vás pokusí za pomoci svých hrbolků a připomínkou starého známého Yog-Sothotha dostat, ale nedejte se, do její společnosti patřit nechcete. Nejdivnějším kusem je ovšem Černými schody pod zem. Je to psychotická jízda, na kterou se musíte patřičně naladit, ale je hypnoticky uhrančivá. A jako jediná divná věc sbírky i vážně zábavná.
Zbývají samozřejmě ty zábavné kousky. Děravý kámen je atmosférickým příběhem zkázy jednoho vztahu, ukazující, že pokoušet pověry se nevyplácí. Rozhodně favorit sbírky. Pod arkhamským měsícem je taková milá gotická úchylárna. Takové já můžu. Muž s rohem na mě působí jako kombinace Ericha Zahna a Charlese Dextera Warda, ale vnáší do sbírky nepopsatelno, kterého je tam jinak poskrovnu. Sci-fi Zdivnor přináší svět, do kterého byste se nechtěli podívat. Už jen proto, že vstupenka do něj je rakovina jater. Poslední z mého výběru, Weltschmerz, je stejně jako Děravý kámen favoritem sbírky, těch 17 stránek o prozření nudného muže nemá chybu. A možná přijde i Cthulhu.
Kolem a kolem, nemohu říct, že bych ze sbírky byla nějak nadšená, až moc velká část sbírky mi přišla vlažná. Přesto je vážně o něco lepší než druhý díl. Ale jen o něco. Nedá se říct, že by tu byl vyloženě špatný kus, i když Hotel del Lago k tomu má nakročeno, vše má hlavu a patu a i nějakou vysledovatelnou logiku. I tak mi ale hodně povídek jen tak prošumělo hlavou bez výraznější stopy, dojmu, stejně jako v případě druhé knihy. Nemám sice pocit takové tematické rozředěnosti, ALE tentokrát mi přijdou Lovecraftovské motivy jako pouhý doplněk jinak obyčejných příběhů. To jde ruku v ruce s minimem vážně atmosférických kusů. Navíc mě nic neposadilo na zadek ve stylu "Woooow, to je přesně ono!". Přijde mi, že čím víc podobných povídek čtu, tím mě baví méně. Je sice fajn vidět, že se autoři nedrží striktně Lovecraftovo nohavice, ale málokterý má vážně něco zajímavého k nabídnutí. Vcelku mě to mrzí, protože jsem doufala, že se z toho stane čtení Lovecrafta, když už jste ho dočetli. Rozumíte mi?
Těžko říct, jestli u nás vyjdou i další pokračování, čtvrtý díl se už koupit dá a pátý Joshi plánuje na rok 2018. Nezlobila bych se, kdyby zůstalo jen u těch třech. Přestože třetí díl nepovažuji za extra důstojné ukončení, nic se nemá přehánět a ty tři knihy prostě stačí. Tři jsou akorát a teď to někdo prosím vysvětlete i Joshimu.
Černá křídla Cthulhu 3 (Black Wings of Cthulhu 3)/ sestavil S. T. Joshi/ napsali Jonathan Thomas, Donald R. Burleson, Richard Gavin, Jessica Amanda Salmonsová, W. H. Pugmire, Darrell Schweitzer, Caitlín R. Kiernanová, Jason V Brock, Mollie L. Burlesonová, Donald Tyson, Don Webb, Joseph Pulver, sr., Peter Cannon, Lois Greshová, Mark Howard Jones, Sam Gafford, Simon Strantzas, Brian Stableford/ vázaná s přebalem/ vydalo nakladatelství Laser-books v roce 2017/ přeložil Milan Žáček/ 344 stran.
Žádné komentáře:
Okomentovat