Nej knihy za rok 2021

Za poslední rok jste si tu toho ode mne moc nepřečetli, ale to neznamená, že já číst přestala. Nebo psát. Takže i letos pro vás mám 6 knih, které mě nějakým způsobem dostaly a které bych vám doporučila přečíst nebo se jim vyhnout. Pojďme na ně!

I přes mou neaktivitu zde na blogu jste na mě mohli v průběhu roku narazit na Instagramu. Víceméně pravidelně jsem tam přidávala co zrovna čtu a tím pádem, na co se ode mně zhruba můžete těšit. Ovšem ani letos jsem ani na Instagram nestihla přidat všechny přečtené knihy (některé se objeví i zde) a snad nejsem přehnaně naivní, když doufám, že se mi to letos podaří napravit. Nicméně, pokud mě na Instagramu nesledujete, zde je 9 knižních fotek, které loni získali nejvíce úspěchu. 

V obsáhlejším formátu než je příspěvek na Instáči jste na mě také mohli narazit v internetovém čtvrtletníku Howard, kam jsem loni přispěla 5 knižními recenzemi a pohledem na tematické filmy. Najdete tam třeba můj názor na legendárního Hellraisera, nechutně sladké lidožrouty či domácí hororové drahokamy (Achernar stále považuji za nejlepší hororovou novinku roku 2021).

Každopádně!

Jak jsem říkala na začátku roku, stanovila jsem si pouze 6 knih, jakožto čtenářskou výzvu na Goodreads a bez nejmenšího problému jsem ji splnila. Jasně, mohla jsem si zvolit větší nebo naopak menší počet, nešlo však o samotné číslo jako spíše o jeho estetiku. Nechtěla jsem jakkoliv soutěžit a tlačit na sebe, plus nade mnou stále visela zátěž v podobě dokončení magisterského questu. A s online výukou na krku (tím pádem i mnohem delším časem na přípravu každé hodiny) jsem se už tuplem nechtěla hnát za čísly, aniž bych si užila ten proces. Na další rok jsem svá očekávání zase zvýšila, ale základní kritérium pořád platí - nebudu se nikam hnát a budu si co nejvíce užívat samotnou četbu. 

Nakonec jsem přelouskala 37 knih různých žánrů, formátů i kvality. Díky každodennímu pracovnímu vystavení angličtině jsem si konečně začala věřila natolik, abych pravidelněji sahala i po knihách právě v tomto jazyce a tak si jednu letošní kategorii zabrala původní anglicky psaná literatura (dotyčná kniha je však dostupná i v českém překladu). Takže... jaké jsou tedy moji loňšké NEJky?

Nejhorší kniha

Netradičně bych začala nejhorší knihou, jelikož se na ni u nových čtenářů dodnes objevuje chvála. Ráda bych zdůraznila, že můj názor je pravděpodobně ovlivněn bakalářským diplomem z kulturní a sociální antropologie a magisterským z antropologie člověka a paleoantropologie, ale obávám se, že i tak by mi tahle kniha přišla vážně špatná. Ano, řeč je o Sapiens: stručné dějiny lidstva. Nejprve je však nutné si ujasnit jedno: nepochybuji o autorově vzdělanosti či kompetenci mluvit na zvolené téma (na druhou stranu fakt, že na dané téma napsal rovnou několik knih taky nepovažuji za jasně danou erudovanost), jako spíš o jeho schopnosti dát dohromady knihu, která z vás nedělá blbce. Jop, to mi na Sapiens vadilo asi nejvíce.

Ale než se rozhořčím, vyzvednu aspoň jedno pozitivum. Začátek knihy je věnován počátkům a vývoji rodu Homo, který mi přišel poměrně hezky zpracovaný. Nejstarší historie našeho předků je totiž mnohem spletitější a nejasnější než jsem se aspoň já učila na základní a střední škole, takže mi přijde fajn, když v populárně naučné literatuře vidím snahy o aktualizaci těchto informací. Jenže po tomto příjemném rozjedu přišla ledová sprcha. 

Pro pana Harariho totiž nebyl problém v rámci jednoho tématu skákat z přítomnosti do prehistorie, pak do středověku a zase někam hlouběji než se vrátil zpět do původní doby. Jasně, trochu přeháním, ale ne zas tak moc. Můžete se ptát, proč mi to vadí? Nejsem snad dost schopná sledovat autorův sled myšlenek? Upřímně asi ne, jelikož výsledek za to nestojí. Navíc to na mě přímo řve "hele, jak já jsem inteligentní a ty jsi mimo". 

Popravdě nechápu všechny nadšené názory na knihu, opěvující její hlubokou moudrost, protože uvnitř žádná není. Jen pozlátko, které si hraje na něco víc, než skutečně je. Předkládané střípky informací jsou totiž spojeny autorovými vlastními názory, což je další zdroj mého problému s knihou. Ne, přechod z lovu k zemědělství opravdu není největší podvod lidstva... ale to je jen příklad. Pokud skutečně chcete získat nějaký přehled o dějinách lidstva, vyhněte se Sapiens obloukem a poohlédněte se po něčem jiném. Sapiens za váš čas vážně nestojí...

Nejlepší horor

Podobně jako v mém loňském seznamu, příčku nejlepšího hororu opět zabírá domácí kniha. Ano, sahám po českém hororu více než po tom zahraničním, ovšem u těch zahraničních jsem mnohem častěji zklamaná (nehledě na to, jak masově chválené jsou). Takže ano, i letos mě na zadek posadila česká kniha a rovnou z pera autorky. Se jménem Ludmila Svozilová jsem se bohužel setkala poprvé až právě díky Achernar, autorka však už dříve publikovala knihy, které si také našly své nadšené čtenáře. 

Achernar je jedním z případů, kdy (pravděpodobně) dostanete něco jiného, než čekáte na základě anotace. Ovšem to jiné je mnohem lepší než průměrný příběh, který jste očekávali. Děj je provázanější než se na první pohled může zdát a oplývá silně mrazivou atmosférou. Hlavní hrdinka není z těch, které si na první dobrou získají vaši náklonnost, ale stejně ji budete obdivovat za její houževnatost a odvahu se s holýma rukama postavit tyranii Achernaru. A upřímně, konec, kdy se všechno krásně propojí a vy teprve plně chápete o co vážně šlo, je pověstnou třešničkou na dortu. Tohle si fake dejte, nebudete zklamaní!

Nejlepší audiokniha

Ani letos nemohu opomenout kategorii audia, jelikož se mi do volného času vkrádá mnohem častěji. Letošním výhercem je kniha, ke které bych se vlastně vůbec nedostala nebýt naší skvělé instagramové skupiny Klasikomilové, kterou vede náš drahý a oblíbený @zanicenyknihkupec Olda. Nicméně, tato audiokniha byla bonusovou četbou v rámci kola dětských knih a já jsem neskutečně vděčná Oldovi a Janče @rosebloodbooks, že mě k ní přivedli. Ano, jedná se o příběh Čarodějova učně.

Věřím, že tuhle takřka hororovou pohádku spousta z vás už dávno zná a pokud ne, doporučuji to rychle napravit! Tento příběh na základě lužicko-srbské legendy o přátelství, magii, vzdoru a nakonec i lásce vás uchvátí svou nevinnou upřímností, příjemně pohádkově hororovou atmosférou či skvělým přednesem Lukáše Hlavicy. To vše spolu s tématickou hudbou dokreslující celý příběh vám vymaluje v hlavě celý ten pochmurný mlýn i s jeho cháskou, kde se vždy jednou za čas ozve krákoravé zvolání "Krabate!". Takže jestli máte rádi pochmurné příběhy (i když se šťastným koncem!), Čarodějův učeň v audio zpracování je definitivně skvělá volba.

Nejlepší sbírka

Za loňský rok jsem zrovna moc povídek nepřečetla, ale vítězkou tady může být stejně jen jedna. Kniha, kterou jsem měla v merku a stihla jsem na ní zase zapomenout, než mě k ní opět dovedl Instagram (díky, Kačí!). Jelikož původní české vydání bylo beznadějně vyprodané a novým jsem si nebyla jistá, objednala jsem si ji v originále. Když se ohlédnu zpět s vědomím, že už vím o co jde, nevím zda bych si raději nepočkala na nové vydání. I když... asi ne, Stories of Your Life and Others v originále za to definitivně stála i když mi čtení trvalo mnohem déle.

Jsem si prakticky jistá, že minimálně jeden autorův příběh zná většina z nás, jelikož titulní povídka knihy byla zfilmována do filmu Arrival (Příchozí, 2016). Pokud tento film znáte, tak máte lehkou představu o tom, co od autora a tím i jednotlivých povídek čekat. Tohle neotřelé a složité sci-fi vám s klidem vystřelí mozek z hlavy jednou větou. Jasně, sbírky obecně ráda čtu tak, že si je dávkuju, ale tady to pomalu ani jinak nešlo. Každá povídka potřebovala svůj čas, aby se usadila a uzrál můj dojem. A jelikož nakladatelství Host přišlo s novým vydáním a překladem autorovy novinky Výdech, dám si to letos znovu a vám doporučuji na to co nejdříve mrknout taky!

Nejlepší anglická kniha

Vzhledem k tomu, že zhruba od poloviny roku 2020 učím angličtinu, tak mi už nezbyl důvod, proč se vyhýbat anglicky psaním knihám (házet to pořád na nedostatek sebedůvěry by už bylo celkem trapný), takže poměrně velkou část loňského přečteno zabírají právě anglické knihy (nehledě na to, že většina je už přeložena do češtiny). A podobně jako v jiných případech tohoto seznamu, jsem se i k téhle knize nechala došťouchnout Instagramem. Susannu Clarke a její prvotinu Jonathan Strange & pan Norrell mám na seznamu k přečtení už několik let, sama kniha na mě skoro stejně dlouho (a zatím neúspěšně) kouká z knihovny a čeká, než si jí všimnu. Jenže teprve její novince Piranesi a opět zanícenému Oldovi jsme se konečně seznámili.

Piranesi je velmi zvláštní kniha a to jsem na zvláštní zvyklá snad ve všech formách. Neobvyklé, až básnické obraty, velká písmena snad u všech podstatných jmen a pak taky samotný Dům. Tím nás provází jeho bezejmenný obyvatel, kterého jeho jediný společník nazývá právě Piranesi. Děj je sestavený z deníkových zápisů, kam si Piranesi píše, kterou část Domu zrovna prozkoumal a na co neobvyklého tam narazil. A toho není málo. Jenže do jeho milovaného Domu přijde nebezpečí a on mu chtě nechtě musí čelit... Piranesi není klasickou fantasy o boji dobra proti zlu, jako spíše o pobývání někde v šedé zóně mezi nimi, hledání pravdy a tím i spravedlnosti. Je to kniha, která nekončí poražením záporáka, ale dávám vhled i do života postav poté a tím i spoustu materiálu k přemýšlení a stavění vlastního myšlenkového domu plného zázraků. Právě pro tu imaginaci a přemýšlivost si mě román naprosto získal, i když jsem si jistá, že to není kniha pro masy.

Nejinspirativnější kniha

Podobně jako loni, ani letos nemůže chybět kolonka inspirace a i letos jde o knihu osobnosti ze sociálních sítí. A právě proto, že autorku sleduji dlouhodobě, zvolenou knihu vnímám jako inspirativní, přestože uvnitř obsažené příhody si za vzor neberu (a ani bych to nedoporučila! Sama autorka říká, že jde o deník, ne návod). Knihou, která se mě za loňský rok dotkla nejvíce (takřka nakopala do zadku mého vnitřního kreativce) není žádná jiná, než Heartbreakers od umělkyně Katastrofé.

Pokud knihu znáte, tak si můžete začít ťukat na čelo, proč proboha? Jak může taková intimní zpověď autorčiných sexuálních eskapád sloužit jako inspirace k tvoření? Jednoduše. Řekněte, znáte Katastrofé? Její obrazy, způsob, jakým komunikuje se svými sledujícími a jakým se vyjadřuje k tématům, které ji zajímají? Heartbreakers vám přidají další střípky do obrazu její osobnosti (ačkoliv nezapomínejme, že jde o obraz jaký autorka vědomě ukázat chce) a ruku na srdce, vás nikdy nelákalo nahlédnout do duše umělce? Žijícího? Nelákalo vás pochopit, co ho žene dopředu, inspiruje, ovlivňuje? Jakým způsobem se dostal tam, kde je? Jak by daný umělec mohl inspirovat vás samotné? Když budete pozorně číst, najdete v Heartbreakers víc než jen příběhy zbrklé sběratelky zážitků, narazíte na boj proti vlastním démonům, hluboko skryté nejistoty a bolístky i o nalezení celoživotní námahy jménem láska. 

Jasně, možná vás kniha zdaleka tak neosloví jako mě, ale právě pro vše co vnímám mezi řádky, jde o knihu, která mě nakopla tvořit více než snad všechny motivační citáty světa. A přesně proto se k ní budu pravidelně vracet, i kdybych měla jen obdivovat ten nádherný vizuál!

To by byly mé nej knihy za loňský rok. Četli jste taky nějakou z nich? Jak by vlastně vypadala vaše obdobná nej 6? :)

A kolik z vás jsem naštvala svým negativním pohledem na Sapiens? 😁