čtvrtek 30. června 2016

Střípky přečteného #2

Zrada obou mých počítačů mi vše znesnadnila. Nejen, co se týče běžného fungování, ale hlavně psaní. Sice jsem úchylná na všemožně v ruce psané poznámky (a že můj systém je neustále komplikovanější), ale ani s nimi po dvou měsících recenzi prostě nenapíšu. 

Což o to, moje poznámky jsou dost podrobné, že i po dlouhé době si knihu živě připomenu. Ale nadšení nebo zklamání po nějaké době vyprchá a poznámky ho neobnoví. Ačkoliv je fajn se nad knihou více zamyslet a psát s chladnější hlavou, ty živé dojmy to jen těžko nahradí. Vše jde snáze pojmenovat a rozepsat. I pro takového lenocha jako jsem já. Takže vše přečtené, co nedostane prostor v recenzi, získá aspoň střípek. Protože každá přečtená kniha si zaslouží aspoň ten.


Na první Černá křídla Cthulhu jsem narazila náhodou v knihkupectví, druhá už jsem koncem roku netrpělivě očekávala. A mám natolik znalého sourozence, že jsem je dostala k narozeninám (i když dostatečně dopředu dostala na výběr seznam asi 10 knih). Radost jsem z nich měla obrovskou, o to horší pak byl dojem po přečtení. Jelikož knihy nečtu téměř nikdy hned po vydání, ani hned po tom, co si je koupím, zas nějak vysoká očekávání jsem neměla. Ale je to rozvíjení Lovecraftova odkazu, k tomu nějaká očekávání mít budu vždycky. Navíc první sbírka mě celkem nadchla.

Nejde říct, že by druhý díl byl špatný. Ale ani bych o něm neřekla, že je výrazně dobrý. Celek působí sice vyváženěji a uceleněji, ale zároveň nezajímavě. Ještě při čtení jsem měla problém si vzpomenout, o čem to vlastně byly předchozí povídky, natož teď. Pár mě jich sice zaujalo a bavilo, ale jinak jsem měla spíš dojem opravdu volné inspirace mistrovým dílem a že pod jeho jméno jde napasovat poměrně široká škála motivů. Co jsem tak různě koukala na názory, spoustě lidem to přijde jako plus, mně takhle rozředěnost neoslovila. Neztrácím ovšem naději a optimismus, protože Laser má v plánech vydat na konci roku i třetí díl, který je hodnocen opět o něco kladněji. Sestra aspoň opět nemusí přemýšlet o tom, co mi koupit k narozeninám.


Další knihou na seznamu je Dóm mrtvých, který mi byl také nadělen k posledním narozeninám (jak je skvělé dostávat knihy!). Vzhledem k tomu, že je to již čtvrtá kniha v sérii, tak jsem si již poměrně zvykla na Eriksonův styl a že při čtení mám dávat sakra pozor. I tak mi ale spousta věcí došla mnohem později, než mohla. Navíc Erikson se vrátil ke své nevysvětlující zasvěcenosti tématu a tak jsem se tentokrát nevyhnula listování jak v knize, tak mezi nimi. Jako vždy přibude spousta nových postav, a pro tentokrát jich ani tolik neumře. Navíc i konec byl po Domu mrtvých a Vzpomínkách ledu příjemně klidný a naopak v jistém směru překvapivý. Bylo vážně těžké nevzít pak hned další díl (další z narozeninových dárků) a nepokračovat ve čtení.


Poslední dnešní střípek patří showmanovi Deadpoolovi. Na UKKčko Válka Wadea Wilsona jsem čekala už dlouho. Po tom, co vyšel do kin jeho první film mě zajímala i komiksová verze. Teda aspoň nějaká, protože znáte Deadpoola. Najít v jeho vyprávění realitu je celkem obtížné, už jen proto, že sám sebe popisuje jako hrdinu. Ale věřte mu to, když nosí slipy se Spidermanem, že jo. Válka je poměrně krátká a i když mě relativně bavila, nevím jak by obstála proti jeho dalším příběhům. Takhle u nás konečně něco o něm vyšlo (spolu s Dráculovou výzvou, se kterou jsem ještě neměla tu čest) a snad to nejsou poslední dva kousky.

Když jsem se rozhodla napsat střípky, tak jsem si říkala, kolik toho nebude a pak jsem si uvědomila, že fakt moc ne. Že ta hromada knih není tak povážlivá a navíc mě na poměrně dlouho zaměstnala Murakamiho Kronika ptáčka na klíček. Ale teď konečně přijde čas, kdy s klidným svědomím budu moct všechny 3 knihy vrátit zpět do knihovny a kochat se, jak jim to tam sluší :).

Žádné komentáře:

Okomentovat