pondělí 20. června 2016

Neplánované volno a křemíkové nebe

Některá tvůrčí volna jsou nevyhnutelná, některá plánovaná, některá absolutně nečekaná a nevítaná. Jako tohle mé poslední. Ale ono se moc nic jiného nedá dělat, když vás zradí veškerá technika.


O tom, jak moc si rozumím s technikou jsem se tu už zmiňovala. Nejdříve mi do limbu odešel můj malý počítač, Evžen (naštěstí reklamovatelný), a za nějakou dobu ho následoval i můj velký notebook, Alfred. Holt jsem se opět poučila o tom, že technika se s čajem zrovna dvakrát nemusí. Zbylo jen doufat, že aspoň telefon mi vydrží (vydržel, ale i tak byl vyměněn). A bez počítače toho člověk moc nenapíše. Teda bez vlastního počítače. Dočasně mám sice půjčený notebook, abych mohla nějak fungovat, ale mám trochu odpor na něm cokoliv dělat. Asi si potřebuji k elektronice nejprve udělat nějaký vztah. K vlastní, samozřejmě. 

Co jsem měla v době Freddyho smrti rozpracováno, zemřelo s ním. Když to hodně zkrátím, byla to spousta cest, akcí a čtení. Ráda bych to trochu zpětně rozvedla, ale jak to dopadne je ve hvězdách. Já totiž ten počítač vážně nemám ráda.

Třeba se obrním trpělivostí a napíšu to na telefonu. Hahahahaha! (nějak srším vtipem takhle po ránu)

Žádné komentáře:

Okomentovat