Nejlepší knihy roku 2019

Konec roku a začátek dalšího prostě svádí k ohlédnutím a rekapitulacím. Takže dnes se podíváme na nej knihy, které mi loni prošly pod rukama. 

Nejprve si ale zrekapitulejeme moji knižní výzvu. Na loňský rok jsem si stanovila přečíst 60 knih, což jsem nakonec o 13 nesplnila. Loňský rok byl ve znamení re-readingů, pustila jsem se rovnou do svých dvou nejmilejších sérií, Zaklínače a Malazu. A pokud znáte Malaz, tak asi chápete, proč jsem svoji výzvu na počet knih nesplnila. Navíc se v mém přečteném listu objevují překvapivě pouze dva komiksy. Nějak jsem vůbec neměla chuť tenhle svět prozkoumávat, ale pro rok 2020 bych to ráda napravila.

Mou nejdelší přečtenou knihou byl (nečekaně) třetí díl Malazu, Vzpomínky ledu. Přestože jsem ji četla podruhé, zlomila mi srdce úplně stejně jako poprvé. A ani tak jsem ji nečetla naposledy, protože je prostě skvělá a patří moji moje nejoblíbenější díly Malazské knihy padlých.

Naopak nejkratší knihou byla Depresivní porucha a jak ji překonat. Tahle prakticky příručka mě dost upřímně rozbrečela úlevou, že si nic nevymýšlím, že je se mnou vážně něco špatně a že se s tím bude dát něco dělat.

Co se týče mého plánu na další rok, chtěla bych přečíst 66 knih. Proč navyšuji svůj limit, když jsem ani nesplnila ten loňský? Chtěla bych přečíst více komiksů, ale ne na úkor samotných knih, poslechnout si více audioknih a taky se pustit více do odborné četby. Tak mi držte palce, ať to hned v únoru nevzdám.

A jací, že byli tedy ti moji favorité za rok 2019?

Nejlepší audiokniha

Audioknihy jsou pro mě stále poměrně novým světem, který mě ale neuvěřitelně baví objevovat. Pokud ale mám vybrat tu, co mě dostala nejvíce, jednoznačně vítězí Terror. Ta kniha má nejen skvělý příběh, založený na skutečných událostech a skutečně podrobně vylíčený, ale v audio provedení se jí zhostilo rovnou 11 herců. A jejich výkony mi lámaly srdce. Pokud se tedy nebojíte spojení historického příběhu s fantastikou, audiokniha Terror je rozhodně správnou volbou!

Recenze na audioknihu zde.

Nejlepší sbírka

Pokud se budeme bavit o nejlepší sbírce, rozhodně to vyhrává Doupě - Zhroucení koně od Briana Evensona, které bylo neuvěřitelně podmanivé a vážně mě mrzelo, když jsem ho dočetla. Ta kniha je něco jako zatraceně atraktivní soupis různých nočních můr, od kterého se až do konce nemůžete odtrhnout. A ani po dočtení nemáte dost. Tahle kniha rezonovala v myšlenkách hodně dlouho a doteď platí, že se jedná o nejlepší gnómovku, co jsem zatím četla.

Recenze na knihu zde.

Nejlepší česká kniha

Post nejlepší antologie a zároveň i nej české knihy patří jednoznačně knize Ve stínu magie. Už dlouho jsem nečetla antologii, která by byla tak moc různorodá a přitom jako celek opravdu dobrá. Je to trochu hloupé říct, ale překvapilo mě, že domácí fantastika je vše možné, jen ne zatuchlá. Autoři mi prostě vytřeli zrak a já z toho mám vážně radost. Takže na letošek se mi na seznam k přečtení objevily oba předchozí díly Ve stínu i knihy jednotlivých autorů. A já se na to všechno těším jak malá holka.

Recenze na knihu zde.

Největší překvapení

Pokud mě čtete déle, tak víte, že Laird Barron mi napoprvé moc nesedl. Na podruhé to bylo podstatně lepší a na potřetí jsem si doslova sedla na zadek. Největší překvapení tak nečekaně získává Krev je můj chleba. Thriller sice není můj žánr, ale tohle mě bavilo víc než autorovy hororovky. Bylo to vtipné, akční a Izajáš je prostě sympaťák. Takže vážně doufám, že Gnóm vydá i další pokračování!

Recenze na knihu zde.

Nejlepší komiks

Já vím, že jsem říkala, že jsem komiksy přečetla za loňský rok pouze dva, ale tenhle byl tak dobrý, že ho jednoduše musím zmínit. Gaimanův Sandman je moje naprostá láska a Lovci snů byla láska na první pohled. A vlastně i můj první barevný Sandman. Tenhle milostný příběh mnicha a lišky zasazený do Japonska je neuvěřitelně kouzelný a nakopnul mě pustit se do Sandmana i v barvách. Tady není ani co víc říct než - prostě si to přečtěte.

Postřehy ke knize zde.

Nejnudnější kniha

Sice to moc nedělám, ale občas vybočím ze své komfortní čtecí zóny. A tak v polovině případů toho lituji. To se stalo i v případě Řbitova zviřátek. Doufala jsem, že se mi po letech podaří prolomit moji skepsi ke knihám Stephena Kinga a buď jsem neměla šťastnou ruku nebo si jednoduše nejsme souzeni. Ačkoliv mě Řbitov opravdu nebavil, ještě si od Kinga něco přečtu. Ale asi ne v tomto roce.

Recenze na audioknih zde.

To by bylo ode mě vše. Četli jste nějakou knihu z mého výběru? Ne/bavila vás stejně jako mě?

Jaké jsou vaše nejlepší knihy za loňský rok?