Když ekologové vraždí

Přišla vám někdy představa života na maloměstě jako horor? Minimálně Černý Kostelec by do takové škatulky spadal. Nenechte se zmást, pod všedně nevinou fasádou se skrývá pradávné zlo. A rozhodně se nedá říct, že by spalo.

Pokud máte rádi domácí horor, tak vám jméno Petr Boček rozhodně nemohlo uniknout. Spolu s kolegou Miloslavem Zubíkem napsal v tandemu několik sbírek plných hororu i humoru a v roce 2016 vydal Boček samostatně hororové romaneto Hrobořadí. Autorovo jméno se také pravidelně objevovalo v Antologiích českého hororu, časopise Král horor a několik povídek naleznete také v časopise Howard. To ale zdaleka není vše. V civilním životě je tento rodák z Chrudimi bývalým pedagogem, archivářem a historikem. A všechny tyto profese se promítly i do jeho románové prvotiny Mízožravci.

O čem, že kniha je?
Děj se prakticky odehrává ve dvou časových liniích. V přítomnosti se Martin Novák vrací do rodného Černého Kostelce vyřídit babiččinu pozůstalost a srovnat si život po smrti snoubenky. A v neposlední řadě navštívit svého nejlepšího přítele Přemka Nováka. Záhy ale začne na vlastní kůži zjišťovat, že nad městem visí nebezpečný zelený stín zaštítěný organizací Ochránci Háje... Ekologové, ptáte se? Jen na první pohled. Druhá linie je retrospektivní. Dětství Martina, Přemka a jeho sestry Katky je jako každé jiné, plné dobrodružství a starostí, jaké mají jen děti. Tak proč je ten stejný temný stín i v jejich vzpomínkách? Pradávný Háj se po letech v útlumu probudil a hodlá změnit Černý Kostelec k obrazu svému. Jeho Ochránci se o to postarají. Jenže nejdřív se musí zbavit těch protivných Nováků.

Černý Kostelec, ve kterém se Mízožravci odehrávají, je sice vymyšlený pouze pro potřeby knihy, jeho obraz je však opravdu plastický. Veškeré popisy ulic a městských částí působí natolik reálně, že máte chuť googlit, o jaké město se jedná. Odpověď na tuto otázku se překvapivě ukrývá na konci knihy, kde autor přiznává inspiraci rodnou Chrudimí. To ovšem není jediný odraz reality. Boček věnoval Mízožravce svému zesnulému nejlepšímu příteli a v retrospektivních částech jsou rozpoznatelné autorovy vlastní vzpomínky na společné dětství. Jenže může nostalgie fungovat i v hororu?

Krvelačná síla skrytá za ekologií
Autorova síla a slabina zároveň spočívá v popisu. Mízožravci jsou prakticky postaveni na obsáhlých a detailních popisech postav, situací i prostředí. Vykreslí vám v mysli dokonale živý obraz a je jedno, pokud se bavíme o dětských hrách, šikaně nebo o nočních můrách. Ale... někdy by zasloužili jednoduše proškrtat. Boček má bohatou slovní zásobu a umí ji použít k dosažení patřičného efektu, o tom žádná, ale já osobně nepotřebuji ke všemu barvitou a originální metaforu nebo přirovnání. Naopak méně slov by mělo větší dopad a ťalo hlouběji do živého. Tohle bohužel platí také pro finální zúčtování knihy, které je rozvleklé, ale zkratovité a ztrácí na požadovaném efektu.

Plusem je, že zlo v knize nečeká na pozvání a rozehrává svůj part už od první předehry. Háj touží po krvi a sektářští Ochránci využijí každou šanci k jejímu naplnění. Jejich vliv se vine dějem jako kontinuální zelená linka, trpělivě nabývající na objemu. Skrze různé náznaky a situace autor pomalu odhaluje pravdu a prohlubuje tak všudypřítomnou děsivou atmosféru. Pradávné zlo představované Hájem doplňují samotní Ochránci a jejich předsedové se svými choutkami. Někdo má moc rád holky, jiný zase chlapečky. Bez výjimky však fanaticky slouží potřebám Háje.

I hrdinové samotní jsou (kromě Ochránců) stíhaní vlastními démony. Ať už děsivými přízraky z dětství, tak stíny přítomnosti. Přesně v tom spočívá autorova silná stránka. Veškeré vnitřní prožitky hrdinů podává tak sugestivně, že vás z toho zamrazí v zádech i ve dne. Jako například u okolností smrti Martinova otce. Přestože děs v knize je zastoupen převážně pradávným zlem a jeho sektářskými uctívači, dojde i na krev a střeva servírované stejně podmanivým způsobem. V celkovém kontextu mohou tyto scény působit zbytečně, ale dotvářejí strach a motivace jednotlivých postav. A i zde se hlásí o slovo inspirace realitou.

Závěrem
Podobně jako další knihy z produkce nakladatelství Golden Dog (například Kazatel) jsou i Mízožravci paperbackem sympatické kapesní velikosti. Ozkoušeno. Oceňuji též zlepšení v oblasti korektury, kdy až na jeden případ posunutí formátu jsem nenarazila na přítomnost tiskařského šotka. Autorovi pak patří palec nahoru za dva konce. Každý si tak může vybrat, který na něj má větší dopad. Na mě jednoznačně ten alternativní.

Mízožravci rozhodně patří k tomu lepšímu, po čem v domácím hororu můžete sáhnout. Jsou čtivým a atmosférickým počinem, který sice má svoje mouchy, ale ve výsledku se vám stejně dostane pod kůži. Což mě přivádí k odpovědi na otázku, zda může nostalgie fungovat i v hororu. Může. Boček své vzpomínky přetavil a okořenil v chutný pokrm pro apetit široké škály čtenářstva. A na důchodce a ekologické organizace se už nebudete dívat stejně. Co když se okolo nich bude vznášet podivná zelená záře? Domácí horor zkrátka roste do své hrůzné krásy a já jsem ráda, že to mohu sledovat.

Knihu k recenzi poskytlo nakladatelství Golden Dog. Děkuji!
Mízožravce koupíte například zde.

Mízožravci
napsal: Petr Boček
fotografie na obálce: Petr Karafiziev
grafické zpracování obálky: Michal Březina
vazba: měkká
vydalo: nakladatelství Martin Štefko - Golden Dog v roce 2019
počet stran: 294