Jak jsem potkal Malého prince

Kdesi daleko od planety Země putuje malý Asteroid B 612, který se pyšní třemi sopkami, stoličkou na pozorování západů slunce, jedním Malým princem a panovačnou růží. Komu by na takovém místě nebylo smutno a nevydal se prozkoumat vesmír a najít si opravdového přítele?

Stydím se, že až v mých 26 letech, jsem si poprvé přečetl Malého prince. Celý můj život provází odpor číst knihy, které vám někdo neustále předhazuje, jako Tu knihu, kterou si prostě musíš přečíst! Ač chápu, že se jedná o díla kvalitní a čtivá, musím na ně dostat chuť sám od sebe, jinak se jejich přečtením bráním zuby nehty. Tak se stalo při poslechu hororů na dobrou noc, jsem náhodou narazil na rozhlasovou hru Malého prince (v případě zájmu mohu přidat odkaz, špatně se hledá, ale stojí za to!). V první řadě se opravdu jedná o hru a ne o čtení z knihy, což má na celkový prožitek opravdu úžasný dopad. Očekával jsem ukolébání spánkem do několika minut od spuštění nahrávky, ale přednes a skvělý výkon herců v nahrávce (samo sebou hlavně čtená kniha) mne tak uchvátila a já u konce zjistil, že zírám na strop a jsem ohromen. Tím začala má láska k této filozofické pohádce.

Příjemně rozčarován podlehl jsem touze si přečíst původní dílo, protože pro účely rozhlasové hry byla kniha částečně upravena, kupodivu jí to nijak neuškodilo. Už samotné věnování v úvodu knihy je takové milé a způsobilo u mne ještě větší sympatie k autorovi. Po krátkém a příjemně infantilním autorově úvodu (zoufá si na nedostatek pochopení jeho uměleckého talentu při kreslení slona sežraného hroznýšem… soucítím s ním, trpím podobným nepochopením), se objevuje postavička Malého prince náhle a nečekaně, kdy je považován ztroskotaným letcem za přelud z nedostatku vody a působením pouštního žáru. Nedivím se, také bych si myslel, že mi přeskočilo, kdyby po mne na liduprázdné poušti chtěl malý chlapec v podivném oblečení nakreslit beránka, koho by to nezaskočilo? Po několika neúspěšných kresbách chromých a nemocných beránků byl Malý princ spokojen s krabicí se třemi otvory na dýchání a přesně takový beránkem uvnitř o jakého prosil. Tak začalo přátelství jednoho letce a Prince z malé planetky. 

Celý příběh vyprávěný Malým princem příjemně plyne a dovídáme se z něho důvod opuštění domovské planetky a jeho následného putování. Napříč knihou si nelze nepovšimnout princovo údivu nad zvláštností dospělých. Jejich jednání zaskočilo i mne, až jsem se jako polodospělý zastyděl… tací dospělí vlastně jsou! Při čtení jsem se znovu učil jak býti dítětem, poznávat svět dospělých, učit se, co znamená láska a obětování se pro ni, co přátelství a nakonec i co smrt. Nakonec se mi velice těžko loučilo a přál jsem si ještě chvíli být Malým princem a objevovat vše neznámé.

Antoine Marie Roger de Saint-Exupéry vedl život veskrze nabitý, kdy se mimo psaní věnoval nejrůznějším činnostem. Za nejvýznamnější lze považovat jeho službu v armádě jakožto stíhací pilot, které v mládí tak sám obdivoval. Jeho velký zájem o letectví mělo velký i na jeho tvorbu. Zasvěcení života pilotování letadel je znát už od samého počátku jeho tvorby a to první a debutující povídkou Letec. Jeho vášeň se mu však nakonec stala osudnou, kdy jako přesluhující letec podnikl svůj poslední let ve věku 44 let, ze kterého se již nevrátil. Příčiny pádu letadla nejsou dodnes zcela objasněny a my, kdož jsme četli Malého prince víme, kam se nakonec přeci vydal a truchlit nemusíme. 

Nelze opomenout ani ilustrace, které doplňují celou knihu, jedná se o kresby samotného pilota havarovaného letadla, neoplývajícího zvlášť dobrým výtvarným umem (jako sám Exupéry?). Dle jeho slov se jedná o náčrtky provedené na kousky papíru, které měl u sebe při princově vyprávění. Obrázky dokonale doplňují příběh a navozují potřebnou atmosféru. Vypadají totiž jako kreslené předškolním dítětem (ehm…mnou?). 

Vzniklo mnoho psychoanalytických rozborů Malého prince, které se chystám někdy v budoucnu přečíst a možná také ne. Kdo nebaží po sondování v autorově duši a rád si domyslí, co autor myslel dle svého, nebo si v Malém princi najde svůj jedinečný význam, těm radím, užijte si to! Je to váš vlastní příběh. Váš a vašeho Malého prince.

Závěrem nelituji setkání s Malým princem v pozdějším věku. Knihy přicházejí v takových situacích, kdy přesně takové potřebujeme a u této knihy tomu nebylo jinak. 

Nezapomínejte být dětmi, dospělí jsou přeci tak zvláštní!

Malý princ (Le Petite Prince)/ napsal Antoine de Saint-Exupéry/ vázaná/ vydalo nakladatelství Fortuna Libri v roce 2015/ přeložil Jiří Žák/ ilustroval Antoine de Saint-Exupéry/ 94 stran.