V zemi slepých i trojnohý králem!

Když se probudíte ve středu a středa se zdá býti nedělí, víte, že je něco špatně. Světová apokalypsa je tudíž na spadnutí. A jako na potvoru přežilo málo schopných zahradníků.

Jako malý špunt, který se zrovna naučil číst a objevil taje kartičky do knihovny, jsem nahodile bloumal knihovnou a hledal obálky knih, které by mne mohly zaujmout. Ne náhodou jsem se poflakoval kolem regálu se sci-fi a fantasy tvorbou, kde jsem byl upoután příjemně laděným hřbetem knihy Den trifidů. Zlákán zvláštním názvem vytáhl jsem tedy Den trifidů z police. Z obálky ilustrované Aloisem Křesalou na mne hledělo stádečko trifidů podobné chumlu chlupatých kiwi, na které někdo ze shora narouboval palmu. Za pár minut jsem si již knihu nesl spokojeně domů a těšil jsem se, až se dovím, co jsou ti trifidi vlastně zač!

Bill Masen pracuje jako biolog a pěstitel trifidů (zvláštních chodících rostlin na třech pahýlech) v rafinerii, kde se z jejich dužnatých částí získává ten nejkvalitnější olej, která lidská společnost zná. Příchod trifidů se uskutečnil pod rouškou tajemství a znamenal obrovskou změnu pro tehdejší společnost. Podivné chování rostlin budilo zdání inteligence a jejich sklon k pojídání masa přitahoval značnou pozornost celého světa. Nakonec se trh s trifidím olejem rozrostl natolik, až byly trifidí farmy nedílnou součásti okolí každého města. Na jedné takové farmě pracoval i náš Bill. Po útoku trifida (všichni byli vybaveni dlouhým žahadlem napuštěným smrtelným jedem), byl náš protagonista knihy hospitalizován v nemocnici, kde se mu lékaři snažili zachránit zrak. Měl štěstí, přes drátěné pletivo ochranné přilby mu proniklo jen pár kapek jedu do očí. 

Bill se probouzí v nemocnici středečního rána. Určitě středečního, přeci si pamatuje, jak předchozí den padala z nebe zvláštní zelená tělesa a celý svět kromě Billa tuto úžasnou podívanou sledoval. Tak proč se mu zdá středeční ráno, tak podobné svým klidem neděli? Aby přišel na kloub této záhadě, pokusí se vyplísnit zdravotní sestru zvonkem, protože se opozdila s jeho snídaní. Když nikdo po urputném zvonění nepřichází, rozhodne se prozkoumat situaci sám. Po jistých obtížích se vydává na průzkum nemocnice, kde ke své hrůze zjišťuje, že svět jak ho znal nadobro skončil. 

Od opuštění nemocnice narazí Bill na spousty jiných, podobně šťastně přeživších lidí a skupin. Zachrání dívku v nesnázích, potká skupinu vzdělanců z univerzity, která si dala za úkol posbírat zbytky zdravých lidí a založit kolonii, střetává se i s jejich odpůrci bojujícími za záchranu nevidoucích, s agresivní skupinou vedenou zrzavým mladíkem (jistě bez duše), který řeší problémy střelnou zbraní a v neposlední řadě s hordami trifidů, kteří nehlídáni využili situace, uprchli z farem a vtrhli na lov lidí do ulic Londýna.

Knihu doplňuje množství úvah nad morálností pomoci lidem zasaženým slepostí a následně i zhoubnou nemocí podobné tyfu. I na první pohled kruté opatření ponechat takto postižené přeživší svému osudu se ukazuje jako menší zlo. Ze začátku jsem se sám přikláněl k ideologii Cokerovy skupiny, tedy pomáhat nemocným, nicméně se postupem času ukázala jako ideologie sice čestná a morální, ale naprosto marná a nezvládnutelná. 

V roce 1999 kdy jsem Den trifidů četl poprvé, neměl jsem tušení, jestli je John Wyndham současný autor či ne. Nic nenasvědčovalo, že by se příběh mohl odehrávat v padesátých letech dvacátého století. Jaké překvapení na mne čekalo, když jsem se podíval na první stránky s prvním datem vydání v Anglii. Doba zasazení románu není nikde postřehnutelně znát a i dnes v době výkonných chytrých telefonů, nemusí čtenáři dojít, že se nejedná o současnost. Tento fakt se mi na knize velice líbil. Stejně tak musím vyzdvihnout práci překladu Jaroslava Kořána. Jaroslav Kořán se zde ukazuje, jako zkušený překladatel s výbornou slovní zásobou a citem pro náš krásný jazyk. I dnes se pousměji nad některými výrazy, které při překladu použil. Spolu s překladem atmosféru příběhu doplňují ilustrace Aloise Křesalky. K povaze a prostředí se dokonale hodí a já se díky nim mohl ponořit do atmosféry bezútěšného post-apokalyptického světa. Jediné, co bych jak překladu a ilustracím vytkl, jsou občasné překlepy a hrubky. Přestože vlastním poslední vydání, očekával bych, že tento neduh nebude tak značný, když to bilo do očí i mne. Dále pak jen ilustrace o pár stránek předbíhají děj, což mi maličko kazilo moment překvapení.

Den trifidů je jedna z mých srdci nejbližších knih a mohu ji jen doporučit i lidem, kteří neholdují žánru science fiction. Nebýt trifidů a podivné spršky zelených kamenů, nebylo by ani tolik znát, že se jedná o science fiction, ale vzhledem k době vzniku románu je jasné, proč v tomto žánru má své neodmyslitelné místo.

Když už jsem se dotkl doby vzniku knihy, rád bych podotkl, že je nutno si uvědomit právě dobu napsání. Viděl jsem různé názory, které Wyndhamovi vyčítaly například plitkou milostnou romanci hlavního hrdiny a zachráněné "panny" jménem Josella. V té době byl pohled na lásku a romanci trochu jiný, než v současné době a je nutné k této skutečnosti přihlížet. Každý ostřílený čtenář by toto měl vědět.

John Wyndham vlastním jménem John Wyndham Parkes Lucas Benyon Harris původně vydával svůj Den trifidů jako román na pokračováni v časopise a jako kniha vyšel roku 1951, kdy slavil velký úspěch, bohužel u žádných ze svých pozdější děl již tak velký úspěch nezaznamenal.

Pokud si tuhle knihu zamilujete stejně jako já a budete se pídit po dalším pokračování, vzhledem ke způsobu ukončení knihy, rozhodně nedoporučuji číst volné pokračovaní od Simona Clarka Noc trifidů, zkazíte si tím celý dojem z první knihy a po dočtení vám zbude na obličeji jen hořkokyselý úsměv z toho, jaká je to blbost.

Den trifidů (The Day of the Triffids)/ napsal John Wyndham/ ilustroval Aleš Křesala/ vázaná s přebalem/ vydalo nakladatelství BB art v roce 2009/ 8. vydání v češtině, 4. u BB art/ přeložil Jaroslav Kořán, překlad veršů Jan Zábrana a Hana Žantovská/ 280 stran.