Lovecraftovské šílenství #3
Vydání třetího dílu Spisů:Volání Cthulhu jsem asi nebyla jediná v rozpacích. Nečekaně se totiž na přebalu objevilo díl 1. Kniha byla rozdělena asi v polovině povídky Případ Charlese Dextera Warda, s tím, že zbytek bude obsahovat druhý díl. Nepříjemná komplikace a ve finále kniha navíc.
Osobně mi ve finále vadilo více čekání na další knihu než samotné rozdělení povídky. S Charlesem Dexterem Wardem jsem totiž měla čest již dříve (jako s pár jinými povídkami) díky sbírce Šepot ve tmě a jiné hrůzostrašné příběhy. A stejně jako v dřívějších případech jsem se při čtení vážně bavila a tak jsem byla zvědavá, jaký efekt na mě bude toto rozdělení mít.
Třetí díl nese podtitul Příběhy a novely z let 1926-1927 a zahrnují autorovo nejplodnější období. Znatelně se to projevuje na délce povídek, kterých je tentokrát pouze 7. Ale jakých. Nejen, že jsou všechny obecně delší, jsou i mnohem promyšlenější, propracovanější a komplexnější, konečně je znát autorův vývoj k Lovecraftovi, kterého dodnes všichni obdivují. Konečně lze mluvit o tom, že máme čest s Mistrem samotným. Tematicky se stejně jako v předchozích knihách setkáme se snovými příběhy, cizími bohy, nepochopitelným, nepopsatelným hnusem a Randolphem Carterem. Autor zde své oblíbené tematické náměty více promýšlí, rozvíjí a je zde viditelná snaha o jejich zasazení do širšího kontextu a propojení mezi povídkami navzájem. Pozornému čtenáři tak i bez nápovědy vzadu v komentářích neujdou různé náznaky, narážky a známá jména. Je zde také poslední povídka (Chladný vzduch), která byla napsána ještě v New Yorku, než se autor vrátil do bezpečí své milované Providence.
Jak už napovídá název sbírky, je zde obsažena slavná novela Volání Cthulhu. Je poněkud ironické, že v době svého napsání byla jako spousta jiných Lovecraftovo prací, odmítnuta k vydání a dnes patří k jeho nejslavnějším a nejikoničtějším dílům. Poprvé a naposled tu máme čest se samotným bohem Cthulhu, spícím Prastarým ve svém podvodním městě R'lyeh. A i zde je slavná, často užívaná a pro mě nevyslovitelná věta „Ph'nglui mglw'nafh Cthulhu R'lyeh wgah'nagl fhtagn“ (Ve své domě v R'lyeh mrtvý Cthulhu čeká a sní.). Čeká tam dodnes, protože hvězdy nejsou ve správném pořadí a on tak musí spát. Povídka u nás vyšla už dříve v různých sbírkách, ale pouze ve dvou překladech. První, Ondřeje Neffa, je použit zde, ten druhý od Milana Žáčka můžete najít v malé svírce V horách šílenství od nakladatelství Laser. Který je lepší? Za mě ten Neffův (na srovnání vpravo), mám u Lovecrafta ráda ten pocit archaična. A rozhodně je Volání Cthulhu vrcholem tohohle dílu.
Další slavnou a oblíbenou povídkou je poměrně krátký Pickmanův model. Poprvé se zde objevuje postava geniálního malíře Pickmana, jehož obrazy si svou reálností a děsivostí vysloužily odpor společnosti. Svou povahou není těžké o Pickmanovi uvažovat jako o další z autorových projekcí sebe do postav o kterých píše. Přestože zde autor vytvoří parádní atmosféru, výsledek mi přijde příliš rychle odbytý a tím pokažený potenciál děje. I tak ale tohle dílko ovlivnilo celou řadu Lovecraftových epigonů pro vytvoření něčeho vlastního a tím rozšíření efektu originálu. Úvodní Chladný vzduch na mě upřímně zapůsobil více. Neúprosnost času a rozkladu, podivínský osamělý doktor a spousta chladu (který Lovecraft sám nesnášel) pro mě ve finále tvoří mnohem děsivější kombinaci, i když stejně předvídatelnou.
Snové putování k neznáménu Kadathu je sice zbytečně dlouhé, ale konečně mi osvětlilo proč je Lovecraftovo dílo často spojováno s červy. Protože já na dholy od posledního čtení naprosto zapomněla. Kromě jich se tu znovu objevují i spousta dalších příšer z autorovy fantazie a ve finále právě ty jsou asi největším plusem povídky. Také se zde poměrně výrazně projevuje Lovecraftova láska k jeho rodnému městu a Nové Anglii jako takové. Jinak je stejně jako Stříbrný klíč a Podivný dům vysoko v mlze dost snadno zapomenutelná. Tím se dostávám k poslednímu kusu, Případ Charlese Dextera Warda - část první. První část se zabývá poměrně obšírným popisem minulosti Josepha Curwena, Charlesovo obsesí jeho záhadným předkem, následně jeho studií okultních věd, jeho cest po Evropě a následně i jistých rituálů. Sice je důležitá pro uvedení všech potřebných okolností, ale sama o sobě, bez zbylé části, je poměrně nezáživná. Co bych ovšem vyzdvihla je moment rozdělení, který za sebou zanechal patřičnou zvědavost a nejednu otázku.
I zdejší povídky mají zpracování v jiném médiu. Dle mého lze za všechny ostatní pokusy a slátaniny zmínit pouze Volání Cthulhu z roku 2005. Tento zhruba 50 minutový snímek natočený ve stylu filmů z 20. let je asi nejlepší filmovou adaptací mistrova díla, kterou jsem viděla. Je na něm hezky vidět, že i s malým rozpočtem, ale patřičným zápalem to jde a jde to dobře. V poznámkovém aparátu na konci knihy je zmíněn ještě Cool air z roku 1999, ale ten zatím nemohu soudit. A co se týče filmových adaptací mistrova díla, všechno je pěkně zrekapitulováno ve 4. čísle internetového časopisu Howard.
Na tenhle díl Spisů jsem se celkem těšila. Jako by jen jeho název budil dojem citelného posunu v kvalitě a to jen utvrdí délka jednotlivých povídek. Když jsem se v létě rozhodovala, jakou knihu ze série si chci nechat podepsat od Štorma jako ilustrátora, vzala jsem právě ji. I když ji nepovažuji za nejlepší díl, rozhodně mi díky Volání Cthulhu přijde nejikoničtější. Jak ji ale zhodnotit? Rozdělení do dvou knih mi přijde ve finále jako celkem podraz, protože mě to pocitově nutí ty knihy srazit dohromady a hodnotit je pospolu. Jako celek se ovšem Volání Cthulhu 1 dá považovat za tu slabší polovinu. Povídky zde jsou sice znatelně lepší a propracovanější, ale stejně jako první část Případu Charlese Dextera Warda působí jako předehra pro to, co má teprve přijít. Samozřejmě je ale nezbytná pro doplnění všech různých narážek a souvislostí nejen pro Lovecraftovo dílo, ale i s jeho dílem spojených.
Spisy 3: Volání Cthulhu 1 - Příběhy a novely z let 1926-1927/ napsal Howard Phillips Lovecraft/ vázaná s přebalem/ vydalo nakladatelství Plus v roce 2011/ přeložili Linda Bartošková, Václav Kajdoš, Stanislava Menšíková, Ondřej Neff/ ilustroval František Štorm/ 352 stran.
Osobně mi ve finále vadilo více čekání na další knihu než samotné rozdělení povídky. S Charlesem Dexterem Wardem jsem totiž měla čest již dříve (jako s pár jinými povídkami) díky sbírce Šepot ve tmě a jiné hrůzostrašné příběhy. A stejně jako v dřívějších případech jsem se při čtení vážně bavila a tak jsem byla zvědavá, jaký efekt na mě bude toto rozdělení mít.
Třetí díl nese podtitul Příběhy a novely z let 1926-1927 a zahrnují autorovo nejplodnější období. Znatelně se to projevuje na délce povídek, kterých je tentokrát pouze 7. Ale jakých. Nejen, že jsou všechny obecně delší, jsou i mnohem promyšlenější, propracovanější a komplexnější, konečně je znát autorův vývoj k Lovecraftovi, kterého dodnes všichni obdivují. Konečně lze mluvit o tom, že máme čest s Mistrem samotným. Tematicky se stejně jako v předchozích knihách setkáme se snovými příběhy, cizími bohy, nepochopitelným, nepopsatelným hnusem a Randolphem Carterem. Autor zde své oblíbené tematické náměty více promýšlí, rozvíjí a je zde viditelná snaha o jejich zasazení do širšího kontextu a propojení mezi povídkami navzájem. Pozornému čtenáři tak i bez nápovědy vzadu v komentářích neujdou různé náznaky, narážky a známá jména. Je zde také poslední povídka (Chladný vzduch), která byla napsána ještě v New Yorku, než se autor vrátil do bezpečí své milované Providence.
Jak už napovídá název sbírky, je zde obsažena slavná novela Volání Cthulhu. Je poněkud ironické, že v době svého napsání byla jako spousta jiných Lovecraftovo prací, odmítnuta k vydání a dnes patří k jeho nejslavnějším a nejikoničtějším dílům. Poprvé a naposled tu máme čest se samotným bohem Cthulhu, spícím Prastarým ve svém podvodním městě R'lyeh. A i zde je slavná, často užívaná a pro mě nevyslovitelná věta „Ph'nglui mglw'nafh Cthulhu R'lyeh wgah'nagl fhtagn“ (Ve své domě v R'lyeh mrtvý Cthulhu čeká a sní.). Čeká tam dodnes, protože hvězdy nejsou ve správném pořadí a on tak musí spát. Povídka u nás vyšla už dříve v různých sbírkách, ale pouze ve dvou překladech. První, Ondřeje Neffa, je použit zde, ten druhý od Milana Žáčka můžete najít v malé svírce V horách šílenství od nakladatelství Laser. Který je lepší? Za mě ten Neffův (na srovnání vpravo), mám u Lovecrafta ráda ten pocit archaična. A rozhodně je Volání Cthulhu vrcholem tohohle dílu.
Další slavnou a oblíbenou povídkou je poměrně krátký Pickmanův model. Poprvé se zde objevuje postava geniálního malíře Pickmana, jehož obrazy si svou reálností a děsivostí vysloužily odpor společnosti. Svou povahou není těžké o Pickmanovi uvažovat jako o další z autorových projekcí sebe do postav o kterých píše. Přestože zde autor vytvoří parádní atmosféru, výsledek mi přijde příliš rychle odbytý a tím pokažený potenciál děje. I tak ale tohle dílko ovlivnilo celou řadu Lovecraftových epigonů pro vytvoření něčeho vlastního a tím rozšíření efektu originálu. Úvodní Chladný vzduch na mě upřímně zapůsobil více. Neúprosnost času a rozkladu, podivínský osamělý doktor a spousta chladu (který Lovecraft sám nesnášel) pro mě ve finále tvoří mnohem děsivější kombinaci, i když stejně předvídatelnou.
Snové putování k neznáménu Kadathu je sice zbytečně dlouhé, ale konečně mi osvětlilo proč je Lovecraftovo dílo často spojováno s červy. Protože já na dholy od posledního čtení naprosto zapomněla. Kromě jich se tu znovu objevují i spousta dalších příšer z autorovy fantazie a ve finále právě ty jsou asi největším plusem povídky. Také se zde poměrně výrazně projevuje Lovecraftova láska k jeho rodnému městu a Nové Anglii jako takové. Jinak je stejně jako Stříbrný klíč a Podivný dům vysoko v mlze dost snadno zapomenutelná. Tím se dostávám k poslednímu kusu, Případ Charlese Dextera Warda - část první. První část se zabývá poměrně obšírným popisem minulosti Josepha Curwena, Charlesovo obsesí jeho záhadným předkem, následně jeho studií okultních věd, jeho cest po Evropě a následně i jistých rituálů. Sice je důležitá pro uvedení všech potřebných okolností, ale sama o sobě, bez zbylé části, je poměrně nezáživná. Co bych ovšem vyzdvihla je moment rozdělení, který za sebou zanechal patřičnou zvědavost a nejednu otázku.
I zdejší povídky mají zpracování v jiném médiu. Dle mého lze za všechny ostatní pokusy a slátaniny zmínit pouze Volání Cthulhu z roku 2005. Tento zhruba 50 minutový snímek natočený ve stylu filmů z 20. let je asi nejlepší filmovou adaptací mistrova díla, kterou jsem viděla. Je na něm hezky vidět, že i s malým rozpočtem, ale patřičným zápalem to jde a jde to dobře. V poznámkovém aparátu na konci knihy je zmíněn ještě Cool air z roku 1999, ale ten zatím nemohu soudit. A co se týče filmových adaptací mistrova díla, všechno je pěkně zrekapitulováno ve 4. čísle internetového časopisu Howard.
Na tenhle díl Spisů jsem se celkem těšila. Jako by jen jeho název budil dojem citelného posunu v kvalitě a to jen utvrdí délka jednotlivých povídek. Když jsem se v létě rozhodovala, jakou knihu ze série si chci nechat podepsat od Štorma jako ilustrátora, vzala jsem právě ji. I když ji nepovažuji za nejlepší díl, rozhodně mi díky Volání Cthulhu přijde nejikoničtější. Jak ji ale zhodnotit? Rozdělení do dvou knih mi přijde ve finále jako celkem podraz, protože mě to pocitově nutí ty knihy srazit dohromady a hodnotit je pospolu. Jako celek se ovšem Volání Cthulhu 1 dá považovat za tu slabší polovinu. Povídky zde jsou sice znatelně lepší a propracovanější, ale stejně jako první část Případu Charlese Dextera Warda působí jako předehra pro to, co má teprve přijít. Samozřejmě je ale nezbytná pro doplnění všech různých narážek a souvislostí nejen pro Lovecraftovo dílo, ale i s jeho dílem spojených.
Spisy 3: Volání Cthulhu 1 - Příběhy a novely z let 1926-1927/ napsal Howard Phillips Lovecraft/ vázaná s přebalem/ vydalo nakladatelství Plus v roce 2011/ přeložili Linda Bartošková, Václav Kajdoš, Stanislava Menšíková, Ondřej Neff/ ilustroval František Štorm/ 352 stran.
Žádné komentáře:
Okomentovat