Začátek konce

Číst nějakou sérii pozpátku je poměrně zvláštní zkušenost. Sice ještě nevíte, jak to dopadne, ale víte směr děje, osudy hlavních postav, většinu zápletky... Jen ten začátek a konec chybí. Trochu mi to připomíná vztah Doktora a River Song.

Konečně jsem se i já dostala k prvnímu dílu oblíbeného a takřka notoricky známého pekelníka, Hellboye. Je nejen zvláštní zkušeností čtení pozpátku, ale i fakt, že už jsem mockrát viděla oba del Torovo filmy. Takže co se týče zápletky, nácků i Rasputina nějakou představu mám. No jo, jenže komiks a film jsou dvě různá média, která fungují naprosto odlišně. Takže kde to vlastně začalo?

Sémě zkázy poměrně logicky vypráví o tom, jak a za jakých okolností sem Hellboy přišel. Takže máme grupu nácků v čele s tajemným a přece známým čarodějem a proti ním stojící armádu a Ú.P.V.O (aneb Úřad paranormálního výzkumu a obrany), kteří je chtějí zastavit. A ono se to poměrně nečekaně povede. Slíbený zázrak Herr Hitlerovi je sice vykonán, ale vyvolaný tvor se dostane do rukou Ú.P.V.O. Takový malý červený tvor, s pravou rukou kamennou a dvěma rohy na čele, prostě chlapeček z pekla. Kdo by v tu chvíli čekal, že zrovna z pekelníka vyroste klaďas jak vyšitý a ten nejcharismatičtější paranormální vyšetřovatel na světě.

Jak se v průběhu čtení dozvídáme, Hellboy není jen tak obyčejný ďábel. Tam, kde ve zkoumání jeho záhadné kamenné ruky nejlepší vědci za padesát let neuspěli a nezjistili zhola nic, stačí jeden čaroděj. Jeho příchod na náš svět byl totiž v souladu s Hitlerovým projektem zvaným Ragna Rok a Hellboy měl být klíčem k jeho uskutečnění. Kdyby se to nezvrtlo. Tím pádem Hellboye poznáváme jako někoho, kdo má sice pekelný původ, ale taky 50 let lidské výchovy. Je to takový ten tvrdý cynický sympaťák, který ale nikdy nenechá parťáka ve štychu a sám nejednou dostane slušnou nakládačku. A občas trochu vybuchne vzteky.

Postupně se seznamujeme trochu více nejen s Hellboyem, ale i jeho přáteli, spolupracovníky a důležitými postavami. Hellboy totiž není jediná zvláštnost Ú.P.V.O. Dále se totiž seznámíme i s Abrahamem  "Abem" Sapienem, rybím člověkem (oficiálně Ichtyo Sapiens) a pyrokinetičkou Liz Shermanovou. Přestože jsou to důležité postavy celého univerza, jejich role v Sémě zkázy je poněkud upozaděna ve prospěch Hellboye. Na druhou stranu nejsou do děje rváni za každou cenu a ani v něm nejsou zbyteční. Nechybí ani krátké, ale tragické setkání s Hellboyovým adoptivním otcem, Theodorem Bruttenholmem.

Jak už jsem říkala dříve, Mignolova kresba mě prostě baví. Líbí se mi, jak je proti masové produkci taková hranatá, laděná do tlumenějších barev, kde ve finále bije do očí Hellboy sám, i jeho neobvyklé uspořádání panelů. Navíc Mignola dokázal i z nácka udělat postavu, o které by se dalo říct, že je sympatická. Herman von Klempt je skrz naskrz takový (nejspíš proto ho zbylo tak málo). Konec knihy pak obsahuje bonusy o Hellboyových začátcích: jak vznikal, jeho první příběhy a Galerii s příspěvky jiných umělců. Pokaždé mě baví sledovat, jak jaká postava vypadala takřka v plenkách a jak se vyvíjela, než se dostala před masovou veřejnost. Zrovna Hellboy vypadal jako chrlič, co zrovna slezl z nějaké katedrály. Přestože jsem pro různé chrliče měla vždycky slabost, Hellboyovi rozhodně sluší mnohem více současná vizáž. A kabát.

Stejně tak mě baví jeho inspirace v historii, mýtech a literatuře. Možná je to tím, že vím, o co se jedná, ale na Sémě zkázy je silně a naprosto jasně vidět jeden z hlavních zdrojů inspirace. Z málokterého díla Lovecraft tak čiší a přitom není tak klišoidní. Stačí se podívat jen na Abea, rybího člověka. Ale asi nejsilněji na mě tahle inspirace působí ve způsobu jakým Mignola vystavěl kosmické nebezpečí ve formě mýtických Ogdru Džahad. Hrozba, která tiše čeká na ten správný čas, kdy může být povolána a našeptává pouze těm nejcitlivějším myslím. Samozřejmě jsou zde i všudy přítomná chapadla božských bestií. Cthulhu by na své následovníky mohl být patřičně pyšný.

O del Torových filmech mluvit snad ani nemusím. Jsou skvělé. A co se týče Rona Perlmana... roky jsem neměla tušení, jaký civilní obličej si s tím jménem spojit, než mě pár dní zpět napadlo se na to vlastně podívat (jaká převratná myšlenka!). Nemusím snad říkat, jak moc jsem byla překvapená o koho ve finále jde (aneb zde se opět promítá, jak velké mezery mám ve filmovém vzdělání...) a i tak ho prostě vidím jako Hellboye a kresleného Hellboye jako jeho. Přijde mi ovšem ironické a komické, že první věta, co Hellboy ve filmu řekne je: "Nesnáším komiksy, vždycky mi špatně nakreslí oči."

Na první díl jsem se těšila už jen proto, že je to prostě první díl a já musela vědět, jak to začalo. Ale taky jsem byla navnazena Lovecraftovskou inspirací, zajímala mě její podoba Mignolovou rukou. Nezklamal. Sémě zkázy je skvělý začátek a trochu mě mrzí, že jsem se k němu dostala pozpátku. Přijde mi, že tak jsem přišla o ten wow pocit, který bych z toho jinak měla, dostat se k tomu podle pořadí. Možná i o pár let dříve. I přesto jsem se ale vážně skvěla bavila, Hellboy sám je prakticky legenda a je příjemně atypický a nehrdinský.

Hellboy: Sémě zkázy (Hellboy: Seed of Destruction)/ scénář napsal John Byrne/ námět a kresba Mike Mignola/ vydalo nakladatelství Comics Centrum v roce 2016/ 3. české vydání/ vázaná s přebalem/  přeložil Jan Kantůrek/ 128 stran.