Lovecraftovo básnické střevo
Howard Phillips Lovecraft se sice proslavil jako prozaický autor, svého času se ale pouštěl také do vod poezie. Z těchto pokusů vzniklo překvapivé množství básní, z nichž si konečně některé z nich můžeme přečíst i v českém jazyce. Je nejvyšší čas zjistit, jaké jsou Houby z Yuggothu.
Když se ke mně poprvé dostala informace, že u nás mají konečně vyjít Lovecraftovy básně, jásala jsem. Věděla jsem, že jako básník nijak neexceloval, ale pro mě jakožto skalního fanouška jeho tvorby to byl jednoznačný must have. Nehledě na to, že poezii až na výjimky nečtu a tudíž nemohu říct, že bych jí výrazně rozuměla. Jenže tohle v mojí knihovně jednoduše nemohlo chybět.
Sbírka sonetů s názvem Fungi from Yuggoth vznikla z větší části mezi prosincem 1929 a lednem 1930, tedy předtím než vznikly slavné V horách šílenství (At the Mountains of Madness, 1931), Stín nad Innsmouthem (The Shadow over Innsmouth, 1936) nebo Snové putování k neznámému Kadathu (The Dream-Quest of Unknown Kadath, 1943). Z velké části jsou básně odrazem autorových poznámek a tak jsou možným původním předobrazem právě zmíněných děl. V českém vydání jsou Houby z Yuggothu útlou knihou takřka kapesní velikosti, obsahující původní cyklus 36 sonetů doplněný vybranými devíti básněmi z jiných sbírek, předmluvou od S. T. Joshiho a doslovem překladatele Tomáše Kratochvíla.
První tři sonety jsou propojené dějovou linkou z pohledu vypravěče, který narazí na podivuhodnou knihu a chystá se objevovat její tajemství, zbytek je údajně možné považovat za střípky informací, které vypraveč uvnitř objevil nebo které díky ní zažil. Není tak překvapením, že Lovecraft zůstává věrný svému tematickému zaměření. I zde se projevuje silná fascinace a inspirace sny, kosmickou, nepopsatelnou hrůzou nebo děsivostí skrytou ve světě našem i na jiných planetách. Navíc při pozorné četbě vám neuniknou různé inspirace pro rozšíření mýtu Cthulhu, autorova zkušenost se životem v New Yorku nebo jeho láska ke kočkám.
Pokud jste s Lovecraftovo tvorbou blíže seznámeni, jistě potkáte staré známé. Nebo minimálně jejich předobraz. Kromě snění o nádherných a nedosažitelných místech se zde objeví noční zebouni, shoggoti (Noční zebouni/Night-Gaunts), plošina Leng (Maják Prastarých/The Elder Pharos) či příslušník rodu Whateleyů (Spřaženci/The Familiars). Básnickou podobu dostala například i původní báseň v próze Nyarlathotep (Nyarlathotep) stejně jako jeho pán, sultán chaosu Azatoth (Azatoth). V sonetu Zvony (The Bells) se objeví neurčité náznaky podmořského života města Innsmouth, Maják Prastarých obsahuje vypůjčený motiv krále ve žlutém od R. W. Chamberse a Sv. Žába (St. Toad) by s klidem mohla představovat ropušího boha Tsathogguu C. A. Smithe.
První tři sonety jsou propojené dějovou linkou z pohledu vypravěče, který narazí na podivuhodnou knihu a chystá se objevovat její tajemství, zbytek je údajně možné považovat za střípky informací, které vypraveč uvnitř objevil nebo které díky ní zažil. Není tak překvapením, že Lovecraft zůstává věrný svému tematickému zaměření. I zde se projevuje silná fascinace a inspirace sny, kosmickou, nepopsatelnou hrůzou nebo děsivostí skrytou ve světě našem i na jiných planetách. Navíc při pozorné četbě vám neuniknou různé inspirace pro rozšíření mýtu Cthulhu, autorova zkušenost se životem v New Yorku nebo jeho láska ke kočkám.
Pokud jste s Lovecraftovo tvorbou blíže seznámeni, jistě potkáte staré známé. Nebo minimálně jejich předobraz. Kromě snění o nádherných a nedosažitelných místech se zde objeví noční zebouni, shoggoti (Noční zebouni/Night-Gaunts), plošina Leng (Maják Prastarých/The Elder Pharos) či příslušník rodu Whateleyů (Spřaženci/The Familiars). Básnickou podobu dostala například i původní báseň v próze Nyarlathotep (Nyarlathotep) stejně jako jeho pán, sultán chaosu Azatoth (Azatoth). V sonetu Zvony (The Bells) se objeví neurčité náznaky podmořského života města Innsmouth, Maják Prastarých obsahuje vypůjčený motiv krále ve žlutém od R. W. Chamberse a Sv. Žába (St. Toad) by s klidem mohla představovat ropušího boha Tsathogguu C. A. Smithe.
Lovecraft spoustu svých básní napsal, aby jimi poukázal na svou lásku k 18. století a jeho autorům. Formou se ale sonety nedrží pravidel ani italského, ani shakespearovského sonetu, přestože řazením veršů a rýmováním mají blíže k tomu italskému (skladbou dvou čtyřverší, dvou trojverší a částečně rýmováním obou čtyřverší). V mnoha ohledech lze najít paralely s jeho prozaickou tvorbou, ale také její odraz. Nejednou jsem měla dojem, že akorát čtu mikro povídku napasovanou do básnické formy.
Vizuálně je kniha vážně krásně zpracovaná. Ilustrace dostal na starost Martin Milan a kromě fantastické obálky, je deset celostránkových ilustrací v odstínech šedé i uvnitř knihy. Všechny jsou vázány na konkrétní báseň a jsou dovedeny do nejjemnějších detailů, čímž perfektně vystihují obsah a makabrózní atmosféru textu. Docela oceňuji dvojjazyčnost knihy, srovnání originálu s českým překladem rozšiřuje čtenářský zážitek, odráží rozdílné charakteristiky obou jazyků a dodává každé básni trochu jinou, přitom stálou atmosféru. Jako plus vidím také poznámkový aparát, zasazující jednotlivé básně do širšího kontextu a nabízející možnosti interpretace.
Nedá vám moc práce poznat, že Lovecraft skutečně nebyl velkým básníkem. Jeho básně jsou v poněkud těžkopádném metru a nesnadno se čtou, takže pokud kromě nového Lovecrafta hledáte i nevšední básnický zažitek, sbírce se obloukem vyhněte. Když si ovšem odmyslíte básnickou formu, dostanete fascinující střípky z evoluce autorova universa, obsahující jinde nerozvedené koncepty či jeho vlastní smutek. A to je pro mě jako pro fanouška více, než k dokonalosti vybroušená báseň.
Houby z Yuggothu (Fungi from Yuggoth)/ napsal Howard Phillips Lovecraft/ přeložil Tomáš Kratochvíl/ ilustroval Martin Milan/ vázaná/ vydalo nakladatelství Straky na vrbě v roce 2019/ 152 stran.
Žádné komentáře:
Okomentovat