Žít svůj malý život
Po dočtení Chromého boha na podzim jsem se cítila vyčerpaně a fantasy jsem nechtěla ani vidět. Zdálo se to jako ideální čas na beletrii a já přesně věděla, po čem sáhnout.
Přestože při volbě populární beletrie spíš štěstí nemám než mám, nevzdávám se. A Malý život pro mě vypadal vážně nadějně. Když u nás ta kniha vyšla, sledovala jsem poprask který způsobila (ať žije Instagram) tak dlouho, až jsem si tu knihu chtěla sama přečíst. Sice jsem skoro neměla tušení o čem vlastně je, ale to mojí zvědavost nezmenšilo. Všem těm zvoláním o pláči při čtení a zlomeném srdci jsem nechtěla věřit tak snadno a byla jsem zvědavá, co s mým cynismem tak srdceryvná kniha udělá. No, byla jsem vcelku překvapena.
Přestože při volbě populární beletrie spíš štěstí nemám než mám, nevzdávám se. A Malý život pro mě vypadal vážně nadějně. Když u nás ta kniha vyšla, sledovala jsem poprask který způsobila (ať žije Instagram) tak dlouho, až jsem si tu knihu chtěla sama přečíst. Sice jsem skoro neměla tušení o čem vlastně je, ale to mojí zvědavost nezmenšilo. Všem těm zvoláním o pláči při čtení a zlomeném srdci jsem nechtěla věřit tak snadno a byla jsem zvědavá, co s mým cynismem tak srdceryvná kniha udělá. No, byla jsem vcelku překvapena.
Na začátku jsou jen čtyři přátelé - Willem, Jude, Malcolm a DžejBí - odlišného sociálního postavení, etnické příslušnosti i zájmů. Jsou čerstvě po vysoké s celým životem před sebou, plni snů, tužeb a ideálů. Stránka po stránce pak mapuje jejich život, jak se jim ne/daří, jak se mění jejich vztahy i oni samotní. Všechny jejich radosti i veškerou bolest. Přestože kniha navozuje dojem, že se bude zabývat všemi čtyřmi kamarády, poměrně brzy je jasné, že se hlavní pozornost bude točit okolo Judea. Člověka, kterého jeho přátelé prakticky bez otázek akceptovali se všemi jeho tajemstvími, nemocemi a trápením, ale on se přesto nemůže zbavit pocitu, že není normální. Sledujeme tak nejen jeho současný život, ale postupně se dozvídáme i co bylo před ním. Události, které ho zlomily v tu nešťastnou bytost. A zůstane to tak až do úplného konce.
Jednotlivé kapitoly nejsou uvedeny jménem vypravěče a tak se k němu pokaždé musíme dopracovat. Toto standardní vyprávění se zaměřuje buď na současnost nebo na retrospektivní vyprávění Judeovi minulosti. Příběh je navíc proložen dopisy, které stejně jako zbytek příběhu nejsou očividně podepsané, ani adresované a čtenář si na identitu obou stran musí přijít sám. A stačí jen trocha zvědavosti... Čtivosti příběhu napomáhá i jeho časové zařazení a umístění do New Yorku. Přestože je na ději znát, že se odehrává v pomyslné současnosti, tak působí jakoby v uzavřené bezčasé bublině, kde může klidně proběhnout těch jeho 50 let a nenaruší ho různé světové události (jako třeba neštěstí 11. září). Dojem bubliny je podpořen i úspěchem (nejen) hlavní čtveřice, kdy každý z nich je ve svém oboru slavnou nebo významnou osobou a téměř všichni jsou bezdětní. Asi by se dalo argumentovat, že je to spojené i s uměleckým prostředím, do kterého je prakticky děj zasazený, ale umocňuje to vytržení z reality.
Malý život je bezesporu zvláštní kniha. Rozhodně jedna z nejzvláštnějších, jaké jsem četla. Stejně jako je brzy jasné, okolo koho se bude příběh točit, je také jasné, že Judeova křehkost a tajemnost tuto čtveřici spojuje. Spíše než kdovíjak závratný děj je kniha zaměřená na psychiku všech postav. Je zde mnoho vnitřních monologů a myšlenkových pochodů, díky kterým je přiblíženo hlavně Judeovo chování a vnímání sebe i svého okolí. Opomenuti ale nejsou ani jeho přátelé a rodina, které krom jiného spojuje i pocit selhání, že mu nikdo z nich není schopen skutečně a trvale pomoci. V tomhle ohledu se bezesporu povedl autorce její záměr vytvořit hrdinu, kterému už nikdy nebude lépe. Tolik koncentrované sebenenávisti a neštěstí se obtížně čte, natož reálně prožívá. A Judeovi skutečně už nikdy nebylo lépe, ne napořád.
Ta kniha ale není jen o bolesti a vnitřním utrpení. Je také o přátelství, rodině a lásce. O tom, jak je těžké odpouštět a začínat znovu věřit. O tom, že peníze a úspěch se nerovnají osobnímu štěstí. O tom, že bez opravdových přátel se člověk neobejde. O tom, že mít milující rodinu není samozřejmost. O obětování se pro ty, na kterým nám záleží. A o překvapivé, ale osudové lásce v celé její kráse ale také se všemi jejími těžkostmi. Veškerá bolest i životní radosti jsou napsané tak citlivě a čtivě, že jednoduše nemůžete přestat a vše prožijete s Judem a jeho okolím. Takže ano, číst Malý život opravdu bolí.
Jakmile jsem ji začala číst, už po pár stranách jsem ji nechtěla odložit, přestože se prakticky ještě nic nestalo. Co na tom, že naši přátelé jen sedí v mizerném bistru a řeší bydlení? Vás to prostě zajímá. Každá starost, každé slovo, stránku po stránce, nešlo prostě přestat. Ovšem zhruba někde v půlce jsem si musela dát pauzu. Překvapilo mě, nakolik je jen čtení o tak koncentrované sebenenávisti vyčerpávající. Když jsem se k ní asi po týdnu vrátila, už jsem ji nepustila z ruky. Je to opravdu krásná kniha. Sice natolik smutná, že s vámi ten dojem ještě nějakou dobu zůstane, ale zároveň je to jeden z nejkrásnějších příběhů o lásce co znám. Za přečtení prostě stojí. I napodruhé, napotřetí... Já ji tedy rozhodně nečetla naposledy.
Malý život (Little life)/ napsala Hanya Yanagihara/ vydalo nakladatelství Odeon v roce 2017/ vázaná s přebalem/ přeložila Petra Diestlerová/ 640 stran.
Jednotlivé kapitoly nejsou uvedeny jménem vypravěče a tak se k němu pokaždé musíme dopracovat. Toto standardní vyprávění se zaměřuje buď na současnost nebo na retrospektivní vyprávění Judeovi minulosti. Příběh je navíc proložen dopisy, které stejně jako zbytek příběhu nejsou očividně podepsané, ani adresované a čtenář si na identitu obou stran musí přijít sám. A stačí jen trocha zvědavosti... Čtivosti příběhu napomáhá i jeho časové zařazení a umístění do New Yorku. Přestože je na ději znát, že se odehrává v pomyslné současnosti, tak působí jakoby v uzavřené bezčasé bublině, kde může klidně proběhnout těch jeho 50 let a nenaruší ho různé světové události (jako třeba neštěstí 11. září). Dojem bubliny je podpořen i úspěchem (nejen) hlavní čtveřice, kdy každý z nich je ve svém oboru slavnou nebo významnou osobou a téměř všichni jsou bezdětní. Asi by se dalo argumentovat, že je to spojené i s uměleckým prostředím, do kterého je prakticky děj zasazený, ale umocňuje to vytržení z reality.
Malý život je bezesporu zvláštní kniha. Rozhodně jedna z nejzvláštnějších, jaké jsem četla. Stejně jako je brzy jasné, okolo koho se bude příběh točit, je také jasné, že Judeova křehkost a tajemnost tuto čtveřici spojuje. Spíše než kdovíjak závratný děj je kniha zaměřená na psychiku všech postav. Je zde mnoho vnitřních monologů a myšlenkových pochodů, díky kterým je přiblíženo hlavně Judeovo chování a vnímání sebe i svého okolí. Opomenuti ale nejsou ani jeho přátelé a rodina, které krom jiného spojuje i pocit selhání, že mu nikdo z nich není schopen skutečně a trvale pomoci. V tomhle ohledu se bezesporu povedl autorce její záměr vytvořit hrdinu, kterému už nikdy nebude lépe. Tolik koncentrované sebenenávisti a neštěstí se obtížně čte, natož reálně prožívá. A Judeovi skutečně už nikdy nebylo lépe, ne napořád.
Ta kniha ale není jen o bolesti a vnitřním utrpení. Je také o přátelství, rodině a lásce. O tom, jak je těžké odpouštět a začínat znovu věřit. O tom, že peníze a úspěch se nerovnají osobnímu štěstí. O tom, že bez opravdových přátel se člověk neobejde. O tom, že mít milující rodinu není samozřejmost. O obětování se pro ty, na kterým nám záleží. A o překvapivé, ale osudové lásce v celé její kráse ale také se všemi jejími těžkostmi. Veškerá bolest i životní radosti jsou napsané tak citlivě a čtivě, že jednoduše nemůžete přestat a vše prožijete s Judem a jeho okolím. Takže ano, číst Malý život opravdu bolí.
Jakmile jsem ji začala číst, už po pár stranách jsem ji nechtěla odložit, přestože se prakticky ještě nic nestalo. Co na tom, že naši přátelé jen sedí v mizerném bistru a řeší bydlení? Vás to prostě zajímá. Každá starost, každé slovo, stránku po stránce, nešlo prostě přestat. Ovšem zhruba někde v půlce jsem si musela dát pauzu. Překvapilo mě, nakolik je jen čtení o tak koncentrované sebenenávisti vyčerpávající. Když jsem se k ní asi po týdnu vrátila, už jsem ji nepustila z ruky. Je to opravdu krásná kniha. Sice natolik smutná, že s vámi ten dojem ještě nějakou dobu zůstane, ale zároveň je to jeden z nejkrásnějších příběhů o lásce co znám. Za přečtení prostě stojí. I napodruhé, napotřetí... Já ji tedy rozhodně nečetla naposledy.
Malý život (Little life)/ napsala Hanya Yanagihara/ vydalo nakladatelství Odeon v roce 2017/ vázaná s přebalem/ přeložila Petra Diestlerová/ 640 stran.
Žádné komentáře:
Okomentovat