Dokázat nemožné

Young adult nikdy nebyl žánr, co by mě zaujal. Prostě pro mě osobně postrádá smysl, pocitově mi nemá co nabídnout. Jenže já prostě sem tam podlehnu reklamě nebo doporučení a vylezu ze svojí komfortní zóny. I té čtecí. A přesně takovým krokem mimo se stalo Šest vran. 

O této knize (potažmo sérii) vím už zhruba od doby, co vyšla v originále. A už tehdy mě chtě nechtě zaujala. Když vyšla u nás, začala jsem opět přemýšlet nad tím, jestli si ji vážně chci přečíst, jestli mi za to ta kniha stojí. Přeci jen, já a young adult? Přestože má být dospěleším zástupcem tohoto žánru? I tak je to pro mě pořád trochu neslučitelná kombinace... Ve finále to ale bylo snadné rozhodnutí, podobné jako u Sirotčince slečny Peregrinové. Jasně, že jsem se rozhodla pro koupi, kdyby nic jiného tak Šest vran budou dělat parádu v knihovně.

Příběh se odehrává ve světě takzvaných grišů, privilegovaných mágů a kouzelníků, který Bardugo představila již dříve v trilogii Griša. Šest vran nás ale zavede jinam, do čtvrti Barrel v Ketterdamu, hlavním městě ostrova Kerch. Zde žije a operuje geniální zloděj, podvodník a stínový vůdce gangu Gaunerů, Kaz Brekker. Jednou Kaz dostane nebezpečnou a nesplnitelnou nabídku za třicet milionů kruge. Totiž kdo jiný než Kaz by byl schopný unést z přísně střeženého Ledového paláce ve Fjerdě vězně, vynálezce nebezpečné drogy jurda parem, která několikanásobně zvyšuje schopnosti grišů? Na takový úkol jsou ale třeba ti správní lidé, takže si Kaz nejprve musí zajistit společníky, zbylých pět vran. Těmi se stanou nepřekonatelná špionka Inej, ostrostrořelec Jesper se slabostí pro hazard, krásná griša Nina se smrtícím nadáním, fjerdský lovec grišů Matthias a kupecký synek Wylan, co se vyzná ve výbušninách. No a pak už jen vše naplánovat a provést, brnkačka, ne?

Přestože se nejedná o první knihu z tohoto univerza, naštěstí není třeba znát původní trilogii Griša (ufff), postupně a nenásilně je vysvětleno vše potřebné. Svět příběhu mě docela dost bavil. Autorka v něm atraktivně skloubila magii s moderní technikou a špínou civilizace v rámci poměrně běžného fantastického prostředí. Nelze mu tak upřít jisté kouzlo, které často v řadových fantasy sériích postrádám (Stíne krkavce, koukám na tebe!). Příjemná je také inspirace v reálném světě, kdy se některé země a některá místa jeví jasně jako ty evropské, jinde je jejich podobnost více skryta. Jednotlivé země mají navíc i poměrně odlišné charaktery, což se odráží i na jednotlivých hlavních postavách, které právě jsou různé národnosti. Skvěle sem zapadají i čarodějní grišové, kteří jsou v závislosti na národnostní příslušnosti loveni nebo ceněni. A jurda parem může drasticky změnit jejich postavení na celém světe. Jednoznačně k horšímu.

Zápletka sice není závratně originální, ale má hlavu a patu a (naštěstí) není pitomá. Ve vyprávění ze svého pohledu se střídají všechny vrány kromě Wylana. Díky tomu se postupně za pomoci retrospekce dozvíme i podstatné události z jejich minulosti, které je dostaly tam, kde jsou a tím i k jejich úkolu. Děj je dobře promyšlený a zvratů plný tak akorát, aby nebyl přeplácaný a zároveň se čtenář nenudil. Asi jednu třetinu knihy zabere nejen sestavování týmu vran, ale i jejich vzájemné seznamování a budování vztahů. Příběh tím má sice pomalejší rozjezd, nicméně autorka neplýtvá slovy a tak má vše své opodstatnění a logiku. V průběhu děje se navíc ukazuje právě ta krása a promyšlenost světa o které jsem mluvila dříve. A jakmile se rozjede samotný únos vězně z Ledového paláce, tak vám kniha až do konce nedá vydechnout. Možná přijede i tank!

Hlavní šestici postav si jednoduše nejde nezamilovat. Tím jsou každý vybrán pro vynikání v něčem jiném, tvoří dohromady vyváženou a fungující směs jedinečných charakterů. Kaz možná vypadá jako hlavní hrdina knihy, ale nikdo z jeho společníků není zbytečný, plochý nebo nezapamatovatelný a nejde si tak oblíbit jen jednoho z nich. Fungující chemie skupiny je podpořená i vtipnými či kousavými dialogy, nad kterými se prostě nejde neusmát, i když se ti dva jen snaží vzájemně se nezabít. Navíc ani tady nemůžou chybět milostné linky, ať už přímé nebo zatím jen v náznacích. A popárovaná je samozřejmě celá ta šestice. V tomhle ohledu nejde young adult žánr zapřít, což mě trochu iritovalo. Kniha vás na ten fakt sice nechá snadno zapomenout, ale stejně snadno vám to i připomene.

Šest vran zaujmou prostě už na první pohled. Krásný a přímo mazlivý přebal, černá vazba s červeným písmem, černé okraje stránek, červené předsádky... Stejně krásná a propracovaná je i uvnitř, takže na tu knihu je nejen radost koukat, ale i ji číst. A jak jsem už zmínila, ta kniha opravdu čtivá je. Jediné co mi párkrát trochu zarazilo a zamrzelo byly zvláštní formulace vět. Akce a děj tím pro mě ztratily na spádu a atmosféře, protože jsem se v tu chvíli zasekla a snažila se pochopit, co že je tím myšleno. Naštěstí se ale jednalo jen o pár případů a ne o pravidlo celé knihy.

Je poněkud vtipné, že vydání Šesti vran u nás mi prakticky uniklo. Mám letmý pocit, že jsem někde zaregistrovala informaci že se něco chystá, ale najednou byla v knihkupectvích, aniž bych prakticky věděla jak se tam dostala. A váhala jsem nad ní ještě poměrně dlouho, koupila jsem si ji asi až po 4 měsících od vydání. Ve finále toho nelituji. Knihu jsem přečetla téměř jedním dechem a trochu mě štvalo, že Prokleté město ještě není přeloženo. Na druhou stranu se ale nejedná o nějak zásadní příběh, který by mi kdovíjak dlouho nedal spát. Ano, je to čtivé, chytlavé, má to spád a vážně jsem si oblíbila postavy, ale není to jedna z knih u kterých si za rok řeknu, že si jí fakt nutně potřebuju znovu přečíst. Dojem z ní prostě "svléknete" po začtení se do další knihy. To ovšem nic nemění na faktu, že ocením, když se k téhle partě autorka ještě někdy vrátí a napíše o nich další knihy.

Šest vran (Six of Crows)/ napsala Leigh Bardugo/ vydalo nakladatelství Fragment v roce 2017/ vázaná s přebalem/ přeložila Julie Žemlová/ 384 stran.