čtvrtek 15. února 2018

Filmové střípky #4

Zkouškové je sice u konce a nový semestr na krku, ale protože jsme stále nenarazila na seriál, co by mě zaujal, stále u mě vedou filmy. Navíc od doby, co jsem si dodělala novou velkou postel dostala fráze "zalézt si do postele s filmem" úplně nový rozměr.



Jako už tradičně začneme komedií. Když mi kamarád říkal, že o filmový večer koukali na Your highness (2011), nejprve jsem se mu smála, protože proč by na to někdo chtěl koukat? No ale abych mohla ten film soudit, řekla jsem si, že se na něj taky podívám. Uhhh. Musela jsem se na to podívat dvakrát, protože jsem si říkala, že není možné, aby ten film byl tak zoufale nevtipný. A ono ne, on fakt takový byl. Ale možná je to spíše tím, že já prostě nejsem na tenhle jednoduchý sexuální humor stavěná. Já bych fakt ráda vypíchla aspoň jeden vtip, co za něco stál, ale vzhledem k tomu, že jsem se ani jednou nezasmála, tak to asi nedám. Světlou stránkou tohohle počinu je ovšem obsazení, protože tomu snad není co vytknout. A James Franco se Zoey Deschanel byli vážně rozkošně pohádkový pár. 


Hysteria (2011) byla na mém seznamu k vidění už dlouho. A jako se všemi jinými filmy to chtělo správnou náladu a čas. Přeci jen já a romantika, to moc nejde dohromady. I když jde o vynález vibrátoru. Přesuneme se do viktoriánské Anglie za mladým pokrokovým doktorem, kterého nikdo nechce vyslyšet. Dokud nedostane místo u doktora léčící hysterii u bohatých žen. Protože hysterii u žen způsobuje děloha a za pomoci vaginálních masáží lze tento problém dočasně urovnat. No ale co dělat, když je hysterických paniček moc, vás bolí ruka a váš nejlepší přítel je blázen do elektrických zařízení? Bingo. Jenže výsledek je takový... dost opatrný. Nechybí tu samozřejmě zmíněná romantika a moralizační podtext o pomoci chudým, kterým téma vynálezu vibrátoru přenechává dost místa. Výsledek tak působí jako další romantická komedie s choulostivou příchutí. Hysteria patří mezi filmy, které nenadchnou, ale ani neurazí a relativně zpříjemní večer. Z obsazení si zaslouží vyzdvihnout hlavně skvělá Maggie Gyllenhaal a jediná škoda je, že Ruppert Everett nedostal více prostoru. Ovšem jeho viktoriánská verze sexu po telefonu je úsměvná.


Nemohu si pomoct, ale Jima Carryho zrovna nemám v lásce. Teda takhle, neskutečně mě iritují některé jeho role, hlavně komediální, občas ale i ty dramatičtější. Mysteriózní drama The Number 23 (2007) ale patří mezi ty přijatelné. Sice jsem se po celou dobu filmu nemohla rozhodnout, jestli mě baví nebo ne, ale finální dojem je spíše pozitivní. Ten scénář není tak pitomý, jak se na první pohled může zdát a i když je děj místy dost hysterický (nacpat tam 23 za každou cenu), ve finále ten film má hlavu a patu. Zjednodušeně, je to film o nemocném člověku, co se uzdravil a o jeho podivné posedlosti. Ten nápad s číslem 23 je prostě zajímavý a jo, rozhodně z toho šlo vytřískat více, ale u tohohle provedení nebolí myslet a nebolí na to koukat. Je to ten typ filmu, který vám dokáže vyplnit ticho prázdného bytu klidně i víckrát za sebou, ale nezanechá výrazné dojmy a na jeho existenci snadno zapomenete. Prostě jen propluje vědomím.


Romantický příběh O třech rytířích, krásné panně a lněné kytli (1996) byl pro mě poměrně překvapením. Mě to fakt bavilo. Ano, má to špatnou kameru, ty devadesátky odtamtud čpí z každého záběru a zpěv některých herců není vždy perfektní, ale já si prostě nemohu pomoct. Navíc je důležité si vyjasnit jednu věc. Nejedná se o klasickou pohádku, ale upravenou a zfilmovanou francouzskou baladu a to provedení je tomu prostě poplatné (plus té době vzniku). A protože jde původně o baladu, je velká část filmu veršovaná. Ty verše jsou sice naivní a jednoduché, to jim ale nebrání vám zůstat v hlavě a přehrávat se tam pořád dokola. Bavilo mě prostředí, šaty i herci, klasika téhle doby - klaďas Filip Blažek a záporák Jiří Pomeje ani tady nezklamala, přestože je oba zastíňuje Filip Rajmont v roli šaška. Řádně sarkastického šaška. Ovšem ani tady nechybí momenty, které prostě praští do očí svojí absurdností. Jako třeba rozsekaná a krvavá kytle na nezraněném Blažkovi nebo ten šťastný konec, který bych s klidem oželela. V originále stejně nebyl.


Jo, tak už jsem taky konečně viděla slavnou a kultovní Det sjunde inseglet (1957), čili Sedmou pečeť. Ačkoliv ji mám doma už roky, nikdy na ni nebyla ta správná doba. Nebo společnost. A i teď mi v hlavě nechala spíše spoustu otázek a námětů, jak si ji rozebrat, než nějaký ucelený dojem. V tom filmu se toho moc neděje a přesto vám řekne moc. Morová rána, náboženský fanatismus, hon na čarodějnice nebo jen prosté hledání radosti v každodenních maličkostech jako je mísa lesních jahod... plus osudová partie šachů. To vše doplňují perfektní (a nezvyklé) výkony jednotlivých herců, které jsou pro mě asi největším plusem filmu. A Jöns se stal poměrně rychle mojí oblíbenou postavou, jeho cynismus byl trefou do černého. Málokdy mám chvíli po dokoukání nějakého filmu potřebu se na něj ideálně ihned podívat znovu, ale u Det sjunde inseglet mi jednou nestačilo. Myslím, že pro seznámení s Bergmanovou tvorbou jsem si nemohla vybrat lepší film a navíc ve mně vzbudil zase chuť zkoumat Akiru Kurosawu, kterým je toto dílo inspirováno. A já si říkala, co mi to celou dobu evokuje...


Nevím, jestli to vidíte taky, ale současný výběr je pro mně značně neobvyklý. Není tu ani jeden horor! Your highness sice bylo trochu utrpení, ale tak jsem to nemyslela... Na druhou stranu i v oblasti filmů je fajn občas vykročit ze své komfortní zóny, i když to nemusí dopadnout dobře. A já mám prostě ráda široký přehled.

A co vy, znáte nějaký film z mého současného výběru? 

4 komentáře:

  1. Žádný z filmů jsem neviděla, ale 23 vypadá zajímavě! :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Číslo 23 mám hrozně ráda! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mě překvapil po tom, jak špatná má hodnocení :). Ale fakt věřím tomu, že za půl roku už o jeho existenci zas nebudu tušit :D

      Vymazat