Střípky #7
Zkouškové s sebou přineslo takový nešvar. Čtení jsem flákala, i když jsem toho pořád přečetla dost. Co to znamená? Ke čtení jsem měla dost psaného textu ze školy, u knih jsem pak vypínala pozornost a každá kniha mi trvala tím déle, čím víc jsem si děj musela opakovat. Neuvěřitelně frustrující činnost. No, vítejte u mých čtecích/recenzních restů!
Jak jsem říkala v posledních Střípcích, samozřejmě, že jsem si druhý díl Nočního klubu přečetla... A upřímně mi pořád zůstávaj dost rozpačité dojmy. Začátek mě vcelku bavil, ale pak Kulhánek zase sklouzl k ukecanosti a zbytečným hektolitrům krve a mě to prostě nějak neoslnilo. Jo, bylo to sakra čtivé, jo, byla jsem zvědavá, jak to skončí, jo, měla jsem ráda postavy a jo, bavily mě ty reference na jeho další knihy. Ale dohromady to prostě působí moc slátaně. Jediné, co mi tak potěšilo byl ten úplný konec v Praze. Sice to byl happy end, ale já prostě fandila už jen tomu konceptu Nočního klubu. (Než ho teda zase Kulhánek zrušil ve Vyhlídce na věčnost, co si tak matně pamatuju...). Možná jsem jen vyrostla z upíří literatury, ale Draculu a Regise prostě jen tak někdo netrumfne. A Tobiáš už tuplem ne.
Nemohu si pomoct, ale Muže ve zbrani jsem četla s despektem... A přitom ta kniha za to ani nemůže. Já ale první viděla divadelní zpracování a to bylo prostě moc velké zklamání... Děj se opět vrací k Noční hlídce, ve které Elánius má skončit a oženit se se Sybilou Berankinovou. Jenže Elánius je už až příliš spjatý s městem a svou prací a ani jednoho se mu moc nechce vzdát... i když Karotka a ostatní to bez něj očividně zvládnou sami. Muži ve zbrani jsou exkurzí nejen do hlídky, ale i do Ankh-Morporské druhologie a jejích problémů. Zvlášť když se vám ty problémy sejdou na pracovišti a nedejbože mění podobu. Příjemným překvapením je i návrat jednoho (stále) ukecaného voříška a jeho sbírky blech (nocování u Neviditelné univerzity dělá vážně divy). Kolem a kolem... ta kniha v základu není špatná a obsahuje spoustu skvělých momentů a detailů (jako je třeba intrikující Karotka!), ale prostě po shlédnutí divadelní adaptace mě nebavila tak, jak by jinak asi mohla.
Ovšem následující Težké melodično je naprosto perfektní, bavila jsem se od začátku do konce. Jestli ono to nebude tím, že mě hudba s kamením uchvátila už dávno... Smrť zase zmizí (tentokrát hledá zapomnění) a řemeslo zdědí jeho vnučka Zuzanka. A zrovna v době, kdy se na Zeměploše začne jako mor šířit právě hudba s kamením. Rytmus je všude a podlehnou mu dokonce i mágové. A je to vážně neskutečná zábava. Ta kniha má všechno - ikonickou skupinu, groupies, boty na vysoké gumové podrážce, kožené hábity a ponýtované kalhoty, pekelný stroj na dvou kolech, Kolíka A.S.P. a mágy rebelující proti arcikancléřovi (on jim přeci nerozumí!). Na Zuzanku jsem se dost těšila a nezklamala, holka. Mnozí byli překvapeni, když přišla namísto toho kostnatého elegána, ale já jsem ráda, že jsme se konečně seznámily (nashle zas v Otci prasátek!). A Krysí smrť... kdo by si ho nezamiloval už v Sekáčovi? Jízdní kočku mu šéf sice nedopřál, ale on je stejně frajer. Na krysu, samozřejmě. A to jeho škodolibé "HŇ, HŇ, HŇ" asi ještě dlouho nedostanu z hlavy. Už dlouho jsem se u Zeměplochy tak nezasmála a vážně ráda se k té knize někdy vrátím.
A nakonec to nejobsáhlejší. Konečně jsem se nechala Foxem umluvit, abych se pustila do šestidílného komiksového Scotta Pilgrima a je mi trochu líto, že jsem to neudělala už dřív. Tolik jsem se už dlouho u něčeho nezasmála. Scott je flákač a prakticky budižkničemu, ale takový jakého prostě máte rádi. Je mu 23, nepracuje, hraje v kapele, bydlí v maličkém bytě se svým homosexuálním kamarádem a právě si našel sedmnáctiletou přítelkyni. Jenže pak začal vídat ve snech zvláštní dívku na bruslích a život se mu začal převracet naruby. Pokud totiž tuhle dívku chce získat (a že on chce), musí bojovat s jejími sedmi ďábelskými ex a porazit je. Což rozhodně nebude jednoduché. Trochu jsem se bála, že s každým dílem bude kvalita klesat, ale ono ne. Šíleně jsem se nasmála od začátku do konce. Ostatní postavy totiž nedělají Scottovi jen křoví, ale mají vlastní rozmanité charaktery a příběh skvěle doplňují. A Wallace prostě chcete jako gay kamaráda. Navíc ústřední romantická linka mezi Scottem a Ramonou možná není nijak závratná, ale stala se jednou z mých oblíbených. A nejen ti dva, celá tahle série je natolik nabitá skvělými dialogy, hláškami i neskutečnými kravinami že jí prostě musíte mít rádi. Prostě si to přečtěte a uvidíte sami!
Původně jsem sem chtěla zařadit, ještě Avengers z Nejmocnějších hrdinů Marvelu, ale jak bych to řekla... od července jsem se nedostala ještě ani do půlky, jak málo mě baví. Takže... třeba příště.
Vážně se pokusím!
Jak jsem říkala v posledních Střípcích, samozřejmě, že jsem si druhý díl Nočního klubu přečetla... A upřímně mi pořád zůstávaj dost rozpačité dojmy. Začátek mě vcelku bavil, ale pak Kulhánek zase sklouzl k ukecanosti a zbytečným hektolitrům krve a mě to prostě nějak neoslnilo. Jo, bylo to sakra čtivé, jo, byla jsem zvědavá, jak to skončí, jo, měla jsem ráda postavy a jo, bavily mě ty reference na jeho další knihy. Ale dohromady to prostě působí moc slátaně. Jediné, co mi tak potěšilo byl ten úplný konec v Praze. Sice to byl happy end, ale já prostě fandila už jen tomu konceptu Nočního klubu. (Než ho teda zase Kulhánek zrušil ve Vyhlídce na věčnost, co si tak matně pamatuju...). Možná jsem jen vyrostla z upíří literatury, ale Draculu a Regise prostě jen tak někdo netrumfne. A Tobiáš už tuplem ne.
Nemohu si pomoct, ale Muže ve zbrani jsem četla s despektem... A přitom ta kniha za to ani nemůže. Já ale první viděla divadelní zpracování a to bylo prostě moc velké zklamání... Děj se opět vrací k Noční hlídce, ve které Elánius má skončit a oženit se se Sybilou Berankinovou. Jenže Elánius je už až příliš spjatý s městem a svou prací a ani jednoho se mu moc nechce vzdát... i když Karotka a ostatní to bez něj očividně zvládnou sami. Muži ve zbrani jsou exkurzí nejen do hlídky, ale i do Ankh-Morporské druhologie a jejích problémů. Zvlášť když se vám ty problémy sejdou na pracovišti a nedejbože mění podobu. Příjemným překvapením je i návrat jednoho (stále) ukecaného voříška a jeho sbírky blech (nocování u Neviditelné univerzity dělá vážně divy). Kolem a kolem... ta kniha v základu není špatná a obsahuje spoustu skvělých momentů a detailů (jako je třeba intrikující Karotka!), ale prostě po shlédnutí divadelní adaptace mě nebavila tak, jak by jinak asi mohla.
Ovšem následující Težké melodično je naprosto perfektní, bavila jsem se od začátku do konce. Jestli ono to nebude tím, že mě hudba s kamením uchvátila už dávno... Smrť zase zmizí (tentokrát hledá zapomnění) a řemeslo zdědí jeho vnučka Zuzanka. A zrovna v době, kdy se na Zeměploše začne jako mor šířit právě hudba s kamením. Rytmus je všude a podlehnou mu dokonce i mágové. A je to vážně neskutečná zábava. Ta kniha má všechno - ikonickou skupinu, groupies, boty na vysoké gumové podrážce, kožené hábity a ponýtované kalhoty, pekelný stroj na dvou kolech, Kolíka A.S.P. a mágy rebelující proti arcikancléřovi (on jim přeci nerozumí!). Na Zuzanku jsem se dost těšila a nezklamala, holka. Mnozí byli překvapeni, když přišla namísto toho kostnatého elegána, ale já jsem ráda, že jsme se konečně seznámily (nashle zas v Otci prasátek!). A Krysí smrť... kdo by si ho nezamiloval už v Sekáčovi? Jízdní kočku mu šéf sice nedopřál, ale on je stejně frajer. Na krysu, samozřejmě. A to jeho škodolibé "HŇ, HŇ, HŇ" asi ještě dlouho nedostanu z hlavy. Už dlouho jsem se u Zeměplochy tak nezasmála a vážně ráda se k té knize někdy vrátím.
A nakonec to nejobsáhlejší. Konečně jsem se nechala Foxem umluvit, abych se pustila do šestidílného komiksového Scotta Pilgrima a je mi trochu líto, že jsem to neudělala už dřív. Tolik jsem se už dlouho u něčeho nezasmála. Scott je flákač a prakticky budižkničemu, ale takový jakého prostě máte rádi. Je mu 23, nepracuje, hraje v kapele, bydlí v maličkém bytě se svým homosexuálním kamarádem a právě si našel sedmnáctiletou přítelkyni. Jenže pak začal vídat ve snech zvláštní dívku na bruslích a život se mu začal převracet naruby. Pokud totiž tuhle dívku chce získat (a že on chce), musí bojovat s jejími sedmi ďábelskými ex a porazit je. Což rozhodně nebude jednoduché. Trochu jsem se bála, že s každým dílem bude kvalita klesat, ale ono ne. Šíleně jsem se nasmála od začátku do konce. Ostatní postavy totiž nedělají Scottovi jen křoví, ale mají vlastní rozmanité charaktery a příběh skvěle doplňují. A Wallace prostě chcete jako gay kamaráda. Navíc ústřední romantická linka mezi Scottem a Ramonou možná není nijak závratná, ale stala se jednou z mých oblíbených. A nejen ti dva, celá tahle série je natolik nabitá skvělými dialogy, hláškami i neskutečnými kravinami že jí prostě musíte mít rádi. Prostě si to přečtěte a uvidíte sami!
Původně jsem sem chtěla zařadit, ještě Avengers z Nejmocnějších hrdinů Marvelu, ale jak bych to řekla... od července jsem se nedostala ještě ani do půlky, jak málo mě baví. Takže... třeba příště.
Vážně se pokusím!
Žádné komentáře:
Okomentovat