Stráže? Říkal někdo stráže?
Ankh Morpork je město v tom nejhorším slova smyslu, co si jen člověk dokáže představit. Je přelidněný, zapáchá na kilometry daleko, voda řeky Ankh je tak hustá, že by se po ní dalo skoro chodit, cech mají i zloději a vrazi a čtvrtím jako je Stínov je radno se vyhýbat. A Zeměplocho div se, ono to funguje. I s tou podivnou částí, které se říká Noční hlídka.
Možná jsem se tu už zmínila, že kdysi jsem zeměplošskou sérii četla dost náhodně, záleželo jaký díl zrovna ve veřejné knihovně byl k dispozici. Což znamená, že jsem četla už i Noční hlídku (27. kniha série). Dobře tedy vím, kdo a co hlídka je, a mám tam oblíbené postavy, takže je celkem zvláštní vidět jejich začátek. Tahle Noční hlídka je totiž celkem odlišná od té, kterou znám z pozdějších knih.
Stráže! Stráže! je v pořadí osmým příběhem ze Zeměplochy a seznámením s Noční hlídkou. První dojmy jsou poněkud rychlé, vzhledem k počtu členů tohohle útvaru městské stráže. Kapitána Elánia najdete pravděpodobně opilého někde v příkopu, u desátníka Nóblhócha budete nejspíše chvilku přemýšlet nad živočišným druhem (vážně je to člověk) a seržant Tračník... je takovým typickým pohodlným policejním důstojníkem. To je vše, do Noční hlídky vás totiž většinou pošlou za trest. Navíc všichni 3 si dávají pozor, aby v případě nepokojů někoho nechytli. Jenže pak se objeví dvoumetrový trpaslík Karotka s Artikulí práva a převrátí jejich poměry naruby. A pak je tu taky ten drak, že...
Najednou se totiž po městě začnou objevovat hromádky popela a divné stopy, jak od nějakého gigantického brodivého ptáka. Dle oficiální verze. Jenže v Elániovi se probudil jeho vnitřní policista a je rozhodnutý lordu Vetinarimu dokázat, že se opravdu jedná o draka. Ano, zní to divně, ano, draci dávno vyhynuli, ale brodivý pták? Ale jděte. Druhý pohled nás vtáhne do středu Osvíceného bratrstva ebenové noci a jejich snah vyvolat draka a na jeho základě vyvolat v Ankh Morporku převrat. Jenže pokud chcete vyvolat draka, musíte si ten návod přečíst pořádně a až do konce. Nebo se vám může ošklivě vymknout z ruky. Jako Osvícenému bratrstvu ebenové noci. A stejně tak ošklivé může být, pokud vás knihovník chytí za krádež jeho knihy.
Stejně jako ve spoustě jiných Zeměplošských knihách i zde lze najít paralely k jinému slavnému dílu. Tentokrát nebyl ušetřen Hobit a chvílemi si nejde nevzpomenout na Zkrocení zlé ženy. Nemohu si pomoci, tomu konci to prostě sedí. Stejně tak je, jak je znalý čtenář zvyklý, kniha založena na dekonstrukci mýtů a pověr, a tak opět nabita jednoduchými a tím více geniálními nápady, hláškami a paradoxy. Jakkoliv bizarně by to mohlo působit, Pratchett tohle prostě uměl. Každý sebešílenější nápad dokázal zařadit do příběhu s lehkostí a logikou, proti které nešlo nic říct. I v dílech, které považuji za horší a opravdu slabé (Pyramidy pro mě byly malým utrpením). Stráže! Stráže! ale rozhodně slabou knihou nejsou, naopak. Všechno zde do sebe krásně zapadá a vám nezbývá než se od začátku až do konce smát.
Kromě hlídky tu dostává víc prostoru i Patricij, lord Vetinari, tajemná postavička odpovědná za chod Ankh Morporku. Konečně! Tenhle šílený génius byl od začátku série spolu s hlídkou asi posledním kouskem skládačky, který mi v knihách chyběl. A protože jeden drak nestačí, jsou tu i jeho malí příbuzní, bahenní dráčci a jejich praštěná chovatelka Sibyla Berankinová. Pokud máte problém s každou fotkou štěňátek, koťátek a celkově zvířecích mláďátek, neodoláte ani téhle bandě. Sice trochu smrdí sírou a občas vybouchnou, ale ťuťuťu! Nebo jsem jen divná sama, ale to nevadí, těm vlahým rozkošným dračím očím neodolal ani Elánius.
Ačkoliv si zeměplošské knihy postupně doplňuji do knihovničky, jejich čtení mám spojené se čtečkou a vždy se cítím divně, když pak příslušnou knihu mám i ve fyzické podobě. Ale co si budeme povídat, ta se v knihovně vyjímá mnohem lépe, ilustrace od Joshe Kirbyho na obálce jsou prostě skvělé a svojí povahou zdatně vystihují povahu série. Navíc kniha a knihovna, chápete, ne? Jak jsem už říkala, hlídka v sérii vážně chyběla. Na začátku jsem měla obavu, jestli tím, že je to začátek, příběh nebude trpět, Pratchet mi jí tentokrát naštěstí rychle vyvrátil. I když to pořád ještě není TA hlídka, začali se vší parádou. A já, po Pyramidách, které jsem četla asi rok, díky tomu získala zpět chuť Zeměplochu číst, kupovat a mít ji ráda.
Stráže! Stráže! (Guards! Guards!)/ napsal Terry Pratchett/ brožovaná/ vydalo nakladatelství Talpress/ přeložil Jan Kantůrek/ 384 stran.
Možná jsem se tu už zmínila, že kdysi jsem zeměplošskou sérii četla dost náhodně, záleželo jaký díl zrovna ve veřejné knihovně byl k dispozici. Což znamená, že jsem četla už i Noční hlídku (27. kniha série). Dobře tedy vím, kdo a co hlídka je, a mám tam oblíbené postavy, takže je celkem zvláštní vidět jejich začátek. Tahle Noční hlídka je totiž celkem odlišná od té, kterou znám z pozdějších knih.
Stráže! Stráže! je v pořadí osmým příběhem ze Zeměplochy a seznámením s Noční hlídkou. První dojmy jsou poněkud rychlé, vzhledem k počtu členů tohohle útvaru městské stráže. Kapitána Elánia najdete pravděpodobně opilého někde v příkopu, u desátníka Nóblhócha budete nejspíše chvilku přemýšlet nad živočišným druhem (vážně je to člověk) a seržant Tračník... je takovým typickým pohodlným policejním důstojníkem. To je vše, do Noční hlídky vás totiž většinou pošlou za trest. Navíc všichni 3 si dávají pozor, aby v případě nepokojů někoho nechytli. Jenže pak se objeví dvoumetrový trpaslík Karotka s Artikulí práva a převrátí jejich poměry naruby. A pak je tu taky ten drak, že...
Najednou se totiž po městě začnou objevovat hromádky popela a divné stopy, jak od nějakého gigantického brodivého ptáka. Dle oficiální verze. Jenže v Elániovi se probudil jeho vnitřní policista a je rozhodnutý lordu Vetinarimu dokázat, že se opravdu jedná o draka. Ano, zní to divně, ano, draci dávno vyhynuli, ale brodivý pták? Ale jděte. Druhý pohled nás vtáhne do středu Osvíceného bratrstva ebenové noci a jejich snah vyvolat draka a na jeho základě vyvolat v Ankh Morporku převrat. Jenže pokud chcete vyvolat draka, musíte si ten návod přečíst pořádně a až do konce. Nebo se vám může ošklivě vymknout z ruky. Jako Osvícenému bratrstvu ebenové noci. A stejně tak ošklivé může být, pokud vás knihovník chytí za krádež jeho knihy.
Stejně jako ve spoustě jiných Zeměplošských knihách i zde lze najít paralely k jinému slavnému dílu. Tentokrát nebyl ušetřen Hobit a chvílemi si nejde nevzpomenout na Zkrocení zlé ženy. Nemohu si pomoci, tomu konci to prostě sedí. Stejně tak je, jak je znalý čtenář zvyklý, kniha založena na dekonstrukci mýtů a pověr, a tak opět nabita jednoduchými a tím více geniálními nápady, hláškami a paradoxy. Jakkoliv bizarně by to mohlo působit, Pratchett tohle prostě uměl. Každý sebešílenější nápad dokázal zařadit do příběhu s lehkostí a logikou, proti které nešlo nic říct. I v dílech, které považuji za horší a opravdu slabé (Pyramidy pro mě byly malým utrpením). Stráže! Stráže! ale rozhodně slabou knihou nejsou, naopak. Všechno zde do sebe krásně zapadá a vám nezbývá než se od začátku až do konce smát.
Kromě hlídky tu dostává víc prostoru i Patricij, lord Vetinari, tajemná postavička odpovědná za chod Ankh Morporku. Konečně! Tenhle šílený génius byl od začátku série spolu s hlídkou asi posledním kouskem skládačky, který mi v knihách chyběl. A protože jeden drak nestačí, jsou tu i jeho malí příbuzní, bahenní dráčci a jejich praštěná chovatelka Sibyla Berankinová. Pokud máte problém s každou fotkou štěňátek, koťátek a celkově zvířecích mláďátek, neodoláte ani téhle bandě. Sice trochu smrdí sírou a občas vybouchnou, ale ťuťuťu! Nebo jsem jen divná sama, ale to nevadí, těm vlahým rozkošným dračím očím neodolal ani Elánius.
Ačkoliv si zeměplošské knihy postupně doplňuji do knihovničky, jejich čtení mám spojené se čtečkou a vždy se cítím divně, když pak příslušnou knihu mám i ve fyzické podobě. Ale co si budeme povídat, ta se v knihovně vyjímá mnohem lépe, ilustrace od Joshe Kirbyho na obálce jsou prostě skvělé a svojí povahou zdatně vystihují povahu série. Navíc kniha a knihovna, chápete, ne? Jak jsem už říkala, hlídka v sérii vážně chyběla. Na začátku jsem měla obavu, jestli tím, že je to začátek, příběh nebude trpět, Pratchet mi jí tentokrát naštěstí rychle vyvrátil. I když to pořád ještě není TA hlídka, začali se vší parádou. A já, po Pyramidách, které jsem četla asi rok, díky tomu získala zpět chuť Zeměplochu číst, kupovat a mít ji ráda.
Stráže! Stráže! (Guards! Guards!)/ napsal Terry Pratchett/ brožovaná/ vydalo nakladatelství Talpress/ přeložil Jan Kantůrek/ 384 stran.
Žádné komentáře:
Okomentovat