Lovecraftovské šílenství #1

Znáte to. Máte sice spoustu nepřečtených knih v knihovně, ale zrovna se vám do žádné prostě nechce. Není na ně ten správný čas, nálada, jsou moc tlusté nebo naopak moc hubené, prostě vůbec se nehodí je rozečíst. Takže volba padá na oblíbenou a mockrát čtenou klasiku. Co na tom, že některé povídky znám nazpaměť, Lovecraft se mi prostě nikdy neomrzí.

Když jsem před šesti lety zjistila, že pod křídly Albatrosu budou vycházet kompletní Lovecraftovy spisy, byla jsem nadšená jak malé dítě. Byl to splněný sen! Samozřejmě, že jsem běžela do knihkupectví pro Hrobku hned jak mi to moje tehdejší kapesné dovolilo. Sice jsem dostala jen poměrně útlou červenou knížku, ale se slibem dalších 3 dílů. Ze kterých se nakonec vyklubaly 4. Plus fantastické ilustrace Františka Štorma. Jak říkám, splněný sen.

Co se týče HPL samotného... ačkoliv vím, že byl rasistou, antisemitou, xenofobem a poměrně špatným spisovatelem, mám prostě jeho dílo ráda. Josef Škvorecký ve své stati Podivný pán z Providence píše o dvou způsobech jak ho číst a já nemohu říct, že bych to četla tak nebo tak, spíš mám z každého kousek a ještě něco navíc. Funguje to, baví mě to a i tak zůstávám kritická. Alespoň v to doufám (v tu kritičnost). 

Spisy 1: Hrobka nesou podtitul Příběhy a vize z let 1917-1920, což povídkám zde perfektně sedí a odpovídá. Oni jsou to vážně spíše vize, spíše hůře než lépe dotažené do konce a převedené na papír. Některé číst bylo vyloženě utrpení a nutnost. Jiné se řadí mezi moje nejoblíbenější vůbec. Celkem se v knize nachází 21 povídek od různých překladatelů, které již byly původně otištěné v edici vydané Zlatým koněm a v novém vydání upraveny. Navíc jsou řazeny chronologicky podle doby jejich vzniku, takže se na nich dá dobře sledovat Lovecraftův vývoj a každá povídka má konci knihy poznámku o svém vzniku a případných zajímavostech. Díky tomu čtenáři neujde původní inspirace, skrytá narážka nebo vtip. Plus nechybí již zmíněná Škvoreckého stať Podivný pán z Providence.

Co se týče slavného kultu Cthulhu, už zde se dají najít lehké náznaky, ale je jasné, že to hlavní má teprve přijít. Přesto jsou zde na scénu uvedeni rybí bůh Dagon a nebo tajemný Nyarlathotep, tajemná města Ib, Sarnath, Ulthar a Celephais, Miskatonické údolí, město Arkham nebo Randolph Carter. Nejen s nimi budeme mít ještě tu čest.

Jak jsem již říkala, většina povídek je prostě špatných. Jejich témata se opakují, jsou banální, moc dlouhé, nezanechají hlubší dojem... Některé jsou pro mě vyloženým zklamáním (koukám na tebe Dagone) a jiné, ač špatné, mají něco do sebe. Ultharské kočky ve mě zanechaly nepříjemný pocit ohledně většího počtu koček pohromadě, i když já kočky neměla ráda nikdy. Základní motiv Polaris zas zná asi každý, hranice mezi sem a realitou je občas značně nejistá. Jeho rasistické a xenofobní předsudky se zde projevují poměrně silně (např. Polaris, Za stěnou spánku, Ulice...). Podle Škvoreckého ušetřeni nezůstanou ani Češi, reprezentovaní Joe Czankem v povídce Hrůzný stařec, ale taky v tom slyšíte tu jasnou češtinu?

Ovšem několik povídek stojí za větší pozornost. Obecně jako jedno z Lovecraftových plus vidím v jeho schopnosti navození tísnivé atmosféry. U jeho povídek jako u málokoho jiného cítím tísnivost situace vyvolávající příjemné mrazení. Třeba Chrám je přesně takový. Nebo Obrázek v domě. Nyarlathotep ač krátký, je příslibem kosmické hrůzy, která vyústila v kult Cthulhu. Oproti tomu titulní Hrobka je sice stejně jako většina ostatních povídek značně banální, ale mám ji ráda pro její zasněnou makabrozitu. A ve finále bych nemohla nezmínit Výpověď Randolpha Cartera. Pro mě je tahle povídka objektivně nehodnotitelná. Nejen proto, že je jedna z prvních povídek co jsem od Lovecrafta četla (ve sbírce Šepot ve tmě a jiné hrůzostrašné příběhy), ale dodnes si pamatuji jak silně na mě zapůsobilo líčení zarostlého starobylého hřbitova plného miasmatických par a moderně se chovající nepopsatelný děs. Pro mě rozhodně vrchol sbírky.

Hrobka rozhodně není čtením pro každého a rozhodně bych ji nedoporučila jako začátek s Lovecraftovo tvorbou. V dnešní době již existuje více sbírek, které jsou pro tento účel vhodnější a jsou dobře dostupné (třeba V horách šílenství a Stín nad Innsmouthem, obojí od nakladatelství Laser). Ovšem pro někoho, kdo Lovecrafta již zná a jeho tvorba ho baví je Hrobka vítaným rozšířením. Ukazuje, že začátky jsou všelijaké a těžké, jak moc se osobnost projevuje v psaní, že se občas prostě nedaří a že i Lovecraft byl jen obyčejný člověk.

Spisy 1: Hrobka - Příběhy a vize z let 1917-1920/ napsal Howard Phillips Lovecraft/ vázaná s přebalem/ vydalo nakladatelství Plus/ přeložili Linda Bartošková, Věra Frydrychová, František Jungwirth, Renata Kolářová, Václav Kříž, Zdeněk Lyčka, Eva Marxová, Stanislava Menšíková, Petr Onufer, Michaela Ponocná/ ilustroval František Štorm/ 224 stran.